Barva z kosmu a jiné horrory
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12023/bmid_barva-z-kosmu-d0s-12023.png
4
193
193
Výbor z povídek amerického autora, který patří nejen k zakladatelům, ale i nejlepším autorům moderně pojatého hororu. Čtenáři jistě ocení působivou atmosféru příběhů, v nichž tajemné síly, nepoznané zlo a kosmické hrůzy vyvolávají mrazení v zádech
Přidat komentář
Asi nejvíce se mi líbily povídky Barvy z vesmíru(kosmu), Hrůzný stařec a Prokletý dům.
Povídka Celephais-drogově snové putování do vlastního království
Iranonovo hledání-hledá iluzi a nadměsto
Ulice-hodně rasistické a nijaké
Z neznámého světa- vědec sestavil stroj, pomocí kterého vidime dosud nevídáné
Za stěnou spánku-opět snová povídka
Jak bylo zahlazeno město Sarnath-o zkáze a zatopení bohatého města
Této sbírce bezpochyby kraluje stejnojmená povídka Barva z kosmu, kterou považuji za jednu z autorových nejlepších. Zbytek bohužel nemálo zaostává.
Barvu z kosmu jsem taky dostala na doporučení a za mě krásně atmosferická. Na hrůzu z dunwich teda nemá, ale na dvojku se asi vyšplhá :-)
Zhruba polovina povídek se váže do snového cyklu a poněkud se tak vymykají Lovecraftově tvorbě, jak ji vnímá většina. Za mě však byly nejlepší Prokletý dům a titulní Barva z kosmu, kde ovšem musím dodat, že novější Žáčkův překlad je citlivější i údernější.
K jeho povídkám se dostávám tak nějak náhodně. Ale vždycky mě překvapí mírou imaginace, kterou by mnozí dnešní autoři mohli Lovecraftovi jen tiše závidět.
Také závidím, tak čtu :).
Zpočátku se to tváří nevině, ale postupem děj houstne až vrcholí nepříjemným pocitem, který ve mě zůstal dlouho po přečtení. Rozhodně vícerozměrné dílo, které nenudí.
Tak jsem dala Lovecraftovi ještě jednu šanci a zkusila jsem další z jeho sbírek. A musím se přiznat, že pořád nechápu, proč je považován za krále hororu. Jeho povídky sice vychází ze zajímavých nápadů, které mají potenciál čtenáře vyděsit, ale vypadají jako by je psal začátečník, který neumí vyprávět. Většina povídek má upovídaný začátek a konec a nic mezi tím. Příběhům chybí gradace a část s vyvrcholením.
Jediné dvě povídky, které stojí za to si přečíst, i když také trpí zmíněnými neduhy, jsou "Barva z vesmíru" a "Prokletý dům". Povídky ze Snového cyklu by se mi četly lépe, kdyby je psal někdo s poetičtějším jazykem než Lovecraft.
Těžko se mi hodnotí tato sbírka opĕvovaného Lovecrafta. Povídky snové, o putování za vybájenými krajinami šly uplnĕ mimo mĕ, ty které se věnovaly boji nebo čelení neznámému se líbily daleko víc. No jako celek to vidím na čistý střed - 50 %
Mé první setkání s Lovecraftem a zřejmě ne poslední. Příběh má neskutečnou atmosféru, připomněla mi Věc od Johna Carpentera a hned jsem si ji znovu pustil. :)
K Lovecraftovi mám rozporuplný vztah. Obdivuji fantazii s jakou popisuje svou vizi reality a rozvíjí mytologii jím vymyšleného světa. Ovšem jeho tvorba je pro mě špatně přístupná. Problém je v samotném zasazení do USA. V knihách se to hemží slovy jako "starobylé" a "věkovité". Přitom jde o dobu relativně nedávnou. Pokud se tedy román opírá o fluidum domu starého 150 let, téměř není šance aby mě atmosféra vtáhla. Pokud stojí na něčem jiném, prakticky bez výjimky jde o výbornou práci. A to je případ titulní povídky Barva z kosmu. Ostatní jsem bohužel nečetl, ale určitě to plánuji napravit.
V tomto spise nachádzame niekoľko od seba odlišných poviedok. Snový cyklus Lovecraftovej tvorby je v tomto vydaní tvorený dielami "Jak bylo zahlazeno město Sarnath", "Celephais" a "Iranonovo hledání", pričom práve táto posledná poviedka v sebe nesie najviac výbušného materiálu zo všetkých troch. Okrem nich sa tu nachádzajú poviedky, v ktorých epicentre sa nachádzajú zaujímavé (hoci nie úplne normálne postavy). Ide o 1. poviedku "Za stěnou spánku", kde sa pri pátraní po nepriateľskej existencii dostaneme až do medzihviezdnych sfér, 2. o poviedku "Hrůzný stařec", v ktorej nepôjde ani náhodou o nevinného starčeka, ale o Děsivce, a 3. o poviedku "Z neznámého světa", ktorá predstaví našu realitu doslova a dopísmena v novom svetle. Lovecraft je však autorom aj akejsi historicko-dobovej reflexie, ktorú sprostredkúva cez poviedku "Ulice". Ťažiskom spisu však podľa mňa sú počiny A) "Barva z kosmu", pri ktorej mrazí v kostiach a do tela sa rozlieva nepriateľská meteoritická gangrenózna skaza, a počin B) "Prokletý dům", v ktorom sa v pivnici vytvára niečo, čo by asi nikto v pivnici mať nechcel. Odporúčam.
Barva z kosmu je naprostá pecka, jedna z nejlepších věcí, které Lovecraft napsal. A není v této sbírce jediná, výborný je "Hrůzný stařec" nebo "Prokletý dům".
Já Lovecrafta nenávidím za to, že vždy jen tak naznačí, a domysli si sám... Ale zároveň ho miluju právě proto, že si to můžu domyslet sama.....! :)
Velmi dobré povídky, tajemné a strašidelné, ale taky nutící člověka k přemýšlení, co by bylo, kdyby...
Nádherně ilustrované obálky od Káji Saudka mě k tomu dovedly jako v blasfemické mlze zahalený, prokletě zlovolný magnet. A Lovecraft mě už nepustil. Povídky s prokletými a tajemnými domy mě vždy přikovali ke čtení. Barva z kosmu za mne zde nejlepší.
Vypadá to, že Lovecraft věřil, že vnímáme smysly jenom část reality, zatímco duše ve snu a po smrti poznává celek, a snažil se to dokázat nebo spojit s tehdejšími novinkami ve vědě.
Hodně povídek se zabývá šílenstvím, protože lidé viděli víc, než směli. Popřípadě hrdinové hledají ráj, do kterého nahlédli.
Lovecraft v této sbírce není tak zábavný jako např. můj oblíbenec Poe, a místy dokonce nudí, protože se dlouho babrá v jednom tématu. Místo, aby děsil, tak o děsu těžkopádně povídá. Být to současník, zařadím ho do braku, ale jeho tvorba má kouzlo historické starožitnosti.
Část díla
Barva z vesmíru / Barva z kosmu / Farba z kozmu
1927
Celephais
1922
Hrůzný stařec
1921
Iranonovo hledání
1935
Jak bylo zahlazeno město Sarnath
1920
Autorovy další knížky
| 2011 | Volání Cthulhu 1 |
| 2010 | Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Lovecraft písal samé poviedky a tie vyšli a vychádzajú v x rôznych zbierkach. Mne padla do rúk séria z 90-tych rokov s komiksovými obálkami od Kája Saudka. Vrcholom a hlavným bodom programu tejto knihy je titulná Farba z Vesmíru o kozmickom hnuse vysávajúcom život. Všetko ostatné je potom v značnom závese, Na druhom mieste Prekliaty Dom, ktorý je ale pomerne zdĺhavý a ničneodhaľujúci. Zbytok sú skôr také krátke nerozpracované námety potenciálnych príbehov a snové hľadanie neexistujúcich miest, ktoré ma celkom bavili. No a vzadu na chvoste je Ulica, nie je to podľa názvu telenovela, ale je podobne obsažná a zábavná ako čakanie u doktora a nevidím dôvod ju strkať do výberu hororových poviedok okrem snahy o kompletné dielo.