Barvy slečny Toyen
Vladislav Kučík
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11603/barvy-slecny-toyen-11603.jpg
3
73
73
Malířka Marie Čermínová Toyen (1902 - 1980) patří k české umělecké avantgardě počátku 20. století. Zvláštní mladá žena, co chodila oblečená jako muž, ve smokingu a s motýlkem u krku. Blízká malíři Štýrskému, přítelkyně českých básníků, kteří jí věnovali své verše, autorka tajuplných obrazů s erotickým podtextem. Jaký byl její život? Milovala nejen muže, ale i krásné atraktivní ženy! Jak se z chudé holky z periferie Prahy stala malířka, jejíž díla patří k nejcennějším v řadě světových galerií? Nová beletrie spisovatele Vladislava Kučíka je uměleckou fikcí života slavné malířky Toyen. Příběh sám je skládán jako střípky mozaiky, je vlastně vyprávěním staré paní Toyen, která ve svém pařížském bytě rekapituluje kus svého života. Ale bylo tomu opravdu tak?... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, ale jedná se o smyšlený příběh - já jsem ji s chutí zhltla, ale nespojovala jsem se skutečnou Toyen - pro ty, kdo hledají fakta o malířce - budou roztrpčeni.
Kniha, která se ze začátku moc krásně četla, ale později už se ten styl začal trochu zajídat. A když jsem zjistila, že většina je těžce vyfabulovaná, tak mě to naštvalo. Paraziování na slavném jméně. Jak tu někdo říkal, kdyby to byl fiktivní příběh, tak dobrý, ale takhle to člověka leda naštvalo.
Slečna Toyen....Moc hezky napsaná kniha, která se zaměřuje především na příběh a realitu tehdejší doby. Bohužel většina věcí je v knize smyšlených, což mi vadilo, ale autor vynahradí čtivostí knihy. Téměř jsem se neodtrhla :-). Pokud hledáte spíše román, než životopis s fakty, doporučuji.
Zřejmě aby se titul dobře prodával, je použito jméno slavné umělkyně. Jinak to s Toyen nemá nic společného, bohužel. Počas čtení se ve mě mísily rozporuplné pocity. Touha dozvědět se něco o jejím životě a tvorbě nenaplněna. Zklamání ze zbytečné fikce. Množství překlepů a nesrovnalostí. Kdyby to byl prostě román o bezejmenné malířce, dala bych více hvězd. Čtivé to bylo. Takhle jen dvě..
Kniha se mi tak dobře četla. Krásný román. Toyen obyčejná holka z Prahy.
A teď bych ráda i pravdivý život.
Velice čtivý román, ve kterém však zcela chybí propojení malířčiny duše s její konkrétní tvorbou. Nicméně vybrat si za hrdinku známou osobnost, o jejímž životě není mnoho známo, asi nebyl dobrý nápad. Nebezpečí záměny fikce za skutečnost a jejího nekontrolovatelného šíření je příliš velké. A slečna Toyen se tomu nemůže bránit.
Četlo se mi dobře, ale na co jsem byla zvědavá, jsem v knize nenašla. Umělecké podhoubí, ten kvas, o kterém se v knize slečna malířka jednou zmiňuje, tam nějak chybí. Škoda, proto jsem hlavně po knize sahala..:-(
Barvy slečny Toyen jsou skutečně jen fiktivním příběhem. Komerční beletrií, která je sice čtivá, ale pro toho, kdo zná skutečný příběh života malířky Toyen je to jen jedno velké utrpení. Stále se musím ptát, proč došlo k tomuto literárnímu znásilnění jedné z největších umělkyň všech dob? Velká melancholie a žádná hloubka. Vzhledem k tomu, že autor všechno zajímavé, podnětné a skutečné zmuchlal a zahodil, tak nechápu, co mu trvalo deset let. Proč je Štyrský (dle jediné jasné zmínky ke konci knihy Štýrský) mladík, který pije jako duha, a nakonec umře na popáleniny. Vždyť nebyli ani spolužáci. Potkali se roku 1922 na Korčule a stali se z nich přátelé a umělečtí partneři na celý Štyrského život. Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, takže k jádru pudla. Kniha byla zklamáním, to ano. Pokud znáte skutečnou Toyen, tak není vyhnutí a jste více než rozezlení. Kniha nenaplnila to, co květnatě napsaná anotace nabízela. Nenechte se nachytat, tak jako já. Avšak, když ke knize přistoupíme jako k fiktivnímu příběhu o osudech malířky (která je náhodou označovaná jako slečna Toyen), která přežila vzestup surrealismu, útrapy Evropy a své ztracené lásky, tak je to obstojné čtení, které neurazí, ale také nenadchne. Literární fikce je zde maximální a ač nerada, tak musím přiznat, že mi tam vadily gramatické, typografické a místy i faktografické chyby. To však nepadá na hrb autora, ale odpovědného redaktora, který připravoval knihu k tisku.
Čtivě napsáno, ale vlastně mi docela vadí, když si někdo vezme zcela konkrétní historickou postavu a pak kolem jejího života postaví haldu nesmyslů. A to i přesto, že je na přebalu napsáno, že se jedná o uměleckou fikci.
Melancholická atmosféra. Úryvky dějin vnímané malířkou, která se nezajímá o politiku. Život přijímaný, tak jak přichází. S muži i se ženami. Žádné loučení ani návraty. Samota. Barvy.
Tedy na to, že panu spisovateli trvalo 10 let, než tohle napsal, mi to připadá dost zoufalý :-(
I přesto, že je prezentováno, že jde o uměleckou fikci života Toyen, docela mě tam rozčilovaly zjevné blbosti, např. že Žid se jmenoval Novák nebo, že Toyen věděla, že básník, který jí nosíval růži (Jaroslav Seifert), dostal Nobelovu cenu, to se stalo v roce 1984, ale ona zemřela v r. 1980, takže to vědět nemohla, vůbec tam není zmiňován její přítel Jindřich Heisler atd.atd.. Jediné, co se tomu nedalo upřít, je, že se to dobře četlo, ale to je asi tak vše.... působilo to na mě velmi komerčně, mělce, povrchně a někdy i zmateně..... její zajímavý život, životní styl a tvorba přitom nabízejí veliký potenciál pro literární zpracování, bohužel pan Kučík ho nebyl schopný využít... za mě tak dvě hvězdičky :-(
Souhlasím s předchozím komentářem - zbytečná, nezasvěcené matoucí, komerčně čtivá fikce plná nesmyslů a vynechaných podstatností. Takže se také ptám PROČ?
Proč chtěl autor psát o Toyen? Proč si tolik vymýšlel? Proč je zde Štyrský věčně ožralej budižkničemu? Proč autor pominul tolik zajímavou skutečnost... jakou bylo Toyenino mluvení v mužském rodě? Kam se poděl Devětsil? Kde je Erotická revue? Kde je Surrealismus??? Bože Proč????????????
Přijde mi to jako vymyšlenej příběh... s použitím známých jmen....
Mám chuť to hodit.... do koše..... !!!!
Štítky knihy
české malířství malířky fiktivní životopisy, biografie Toyen (Marie Čermínová), 1902-1980Autorovy další knížky
| 2007 |  Barvy slečny Toyen |
| 1997 | Kluk, co prodal medaile - Lukáš Pollert |
| 2018 |  Čína, má láska |
| 1999 |  Budeme bohatí |
| 2005 | Mám tě rád - doopravdy! |
(SPOILER) Při čtení této knihy jsem si několikrát říkal, zda to autor myslí vážně? Obyčejný vymyšlený příběh, který by mohl napsat nějaký tuctový autor, jen ho noblesně navlečeme pod jméno světoznámé malířky. Však ona nám zajistí prodej knihy.
Kniha je avizována jako umělecká fikce, ale takový blábol fakt nemohl autor myslet vážně. Soused pedofil, matka děvka, Štýrský nemožný alkoholik a jeho smrt fakt hnus. A z malířky udělal směšnou osobu, která aby si plnila sny, leze někomu do postele.
Pane Kučík, měl by jste se stydět!