Básně
William Shakespeare
Svazek obsahuje dvě narativní básně, Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie, a metafyzickou báseň Fénix a hrdlička. Báseň Venuše a Adonis založila věhlas Williama Shakespeara, stala se bestsellerem a patří k vzácným skvostům erotické poezie anglické renesance.
Přidat komentář
Velkolepá poetika byla příčinou, proč jsem se dlouhou dlouho vyhýbal Shakespearovi. Ačkoliv nejsem s to posoudit, nakolik jsem do něj dorostl, přece jsem rád, že jsem si nejprve prošel jeho hry a až poté tyhle dvě básně. Onu metafyzickou, a nepoměrně krátkou, báseň "Fénix a hrdlička" rovnou vynechám, neb ve mně nezanechala příliš dojmů, mezi autorovými díly hraje takovou zvláštní nekonkrétní roli, a její smysl se bude pravděpodobně měnit s každým dalším čtením.
Jde mi však o ty dva výpravné kousky, o jejichž poetické stránce - protože je řeč o Shakespearovi v české verzi Hilského - nemá smysl hovořit. Obě sice měly svoje "hluchá" místa, kdy jsem se téměř nudil, ovšem to jejich pojetí, vzájemné zrcadlení a celkový význam, z toho mi bylo vyloženě "zle". V tom nejlepším smyslu, pročež následující slova zcela minou uměleckou stránku věci. V jednom případě prakticky znásilnění muže, v druhém nepochybné znásilnění ženy. Říkal jsem si, co je ve své podstatě brutálnější, zda se to dá srovnat. Jelikož je sexuální/erotické násilí aktuální i po těch 400 letech, mohou "Venuše a Adonis" a "Znásilnění Lukrécie" velmi dobře posloužit jako krutě poetické příklady obou stran spektra. A za to Shakespearovi opět patří velký dík. Je to vzájemně v mnohém podobné, přitom nesrovnatelné a zároveň obojí naprosto kruté, odsouzeníhodné, dalekosáhlé v důsledcích a....odporné.
Tyto dvě básně mají podle mého slušný potenciál rozvířit dlouhé diskuze, hovory, na dané téma neovladatelného, sobeckého chtíče, brutálního pudu a jeho důsledků. A nijak neztratily na síle s přibývajícím věkem. Což je vlastně možná škoda, protože to znamená, že stále je to problém aktuální.
Poklad mezi knihami! Krásné mazlení se slovy, vtip a vykreslení lidských charakterů. Číst tyto básně bylo jak naslouchat té nejjemnější hudbě, jak procházka nejlíbeznější krajinou, prostě krásný a bohatý zážitek. Shakespearovo Sonety miluju a mám je přečtené již tolikrát a nyní si k nim přidám i tuhle knihu. Pan Shakespeare a pan Hilský jsou mistři!
Kniha, která probudila můj hlubší zájem o dílo autora. Nádherný překlad pana Hilského, který musel stát spoustu úsilí.
Erotická narativní báseň Venuše a Adonis proslavila mladého Shakespeara více než jeho první divadelní hry. Právem. Dynamická báseň, která čtenáři nedá vydechnout, obraz střídá obraz, pádící koně, dravý orel, animální sexualita, Venuše pronásledující svou lásku, no spíše objekt chtíče. Ledově chladné pohrdání tentokrát v opačném gardu - chlapec pohrdá dívkou. Co povídám dívkou, bohyní a ne ledajakou, samotnou personifikací lásky.
Venuše se snaží, nabízí se mu kde může, Adonis radši loví kance. A tak to Venuše zkouší přes děti:
Sám sebe vraždíš. Nemáš z toho strach?
Celý svůj rod chceš zřejmě vyhubit,
když počínáš si jako sebevrah,
co vlastním dětem nedá šanci žít.
Ukrývat zlato? Což to stojí za to?
Investuj je! Vždyť zlato plodí zlato.
Adonis to demaskuje, věří, že ji jde pouze o požitek:
O lásce nemluv! Ta je dávno pryč.
Ve jménu lásky mladou krásu teď
užírá sprostý upocený chtíč
jak nakažlivá, hnusná, zhoubná sněť.
A chtíč je lačný, dravě sebejistý
jak housenka, co plení čerstvé listy.
A pokračuje nejkrásnější distinkcí lásky a chtíče:
Láska je slunce, bouři přežije,
chtíč je jak smršť, co zháší všechen jas,
láska je jaro, pořád svěží je,
chtíč setne léto jak předčasný mráz.
Láska je střídmá, chtíč se cpe až k smrti,
láska je pravda, chtíč nás ke lži nutí.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Ačkoliv je tu jen pár komentářů, nemám vlastně co dodat - vše už tu zaznělo. Snad jen, že právě zdlouhvost je pro mě důvodem, proč dát jen 3 hvězdičky. Shakespeara mám ráda, ale často u něj pro stromy není pořádně vidět les. Opakování myšlenky na pět způsobů a její pozvolný rozvoj občas vede k tomu, že některým momentům ve výsledku chybí údernost, která by zdůraznila pointu (nebo už ji jako čtenář trochu zaspím).