Básně
Karel Toman (p)
Druhý svazek kritického vydání díla Karla Tomana obsahuje sbírky Torzo života (z roku 1902), Melancholická pouť (z roku 1906), Sluneční hodiny (z roku 1913), Měsíce (z roku 1918), Hlas ticha (z roku 1923), Verše rodinné a jiné (z let 1914-1917), Stoletý kalendář (z roku 1926) a Pohádky krve (prvotina z roku 1898). Komentář napsali Miroslav Červenka a Zina Trochová.... celý text
Přidat komentář
Osm lyrických sbírek, které Karel Toman shrnul do tohoto svazku....
Po bludné pouti světem
jenž vyprah srdce mé a tvrdou rukou zkrušil
vracím se pod tvůj věrný krov
zas dítě - DOMOVE.
Kdybys jen rubáš ušil
mým bludům řek pár smírných slov
a provodil mou rakev květem
učiníš dosti.
Autorovy další knížky
| 1918 |  Měsíce |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1913 | Sluneční hodiny |
| 1928 | Pohádky krve |
| 1902 | Torso života |
Verše
(ze sbírky Stoletý kalendář)
Kam došli jste kdo? V záři hvězd
pod cizím nebem bloudili jsme spolu,
snílkové z jiných dob.
Vzpomínám. Střecha má mi drahá jest
jak rodná země,
jež dává rytmus mému srdci.
Je na konci všech cest
buď domov, nemocnice, vězení,
anebo hrob.
(str. 150)
Kromě hutně lapidárních tomanovských veršů (viz např. báseň výše), které dnes, když je jich hodně, trochu nudí, jsem k mému pobavení našel rozverný tón. Moc se mi líbil:
Na cestu
(ze sbírky Verše rodinné a jiné)
Měsíci, vstávej, ospalý,
umyj se sněhem, nebuď líný.
Uvidíš, co jsme dostali!
Vlak osobní i nákladní
a lidi udělané z hlíny.
Měsíci, honem, pojedem.
Vlak píská. Kolik hodin bije?
Sedni si ke mně, nespadni,
ujedem všichni v krásnou zem.
Svezu tě rovnou do Francie.
Tam budem trhat hrozinky
a mandle, fíky, počkej, pane!
a citrón zlatý celinký.
Taťkovi, mámě ujedem,
ať mají oči uplakané.
(str. 130)