Básně
Karel Toman (p)
Definitivní vydání básní, jež podle vlastních slov básníkových "vznikaly v první čtvrti XX. stol. a nesou její pečeť". Jsou to sbírky: Torso života, Melancholická pout, Sluneční hodiny, Měsíce, Hlas ticha, Verše rodinné a jiné, Stoletý kalendář.
Přidat komentář
Básník, který podle mého názoru, dokáže skládat slova nenuceně jedno vedle druhého, až z nich vznikne obraz překrásné krajiny za zimního jitra nebo večera o žních. Dokáže vytáhnout pocit až „z paty“ a aniž by se potřeboval ptát, ví, že zasáhne to správné místo v člověku.
Líbily se mi Měsíce. Tomanovy politicky motivované verše mě moc neberou, spíš vůbec. Nicméně je vidět, že se autor během psaní přesouval po různých místech, protože sice opěvuje krásy světa, ale na vlast vzpomíná s láskou.
A ta, pro kterou psal své milostné verše, mu musela být můzou velmi drahou...
„A neznám ani jméno tvé. Tvůj hlas
a rytmus kroků v mojich smyslech dřímá.
a reflex tvojich očí radostných
mi dává zapomenout, že je zima,
že na stromech a v duši leží sníh.“
Je dost možné, že vůbec nerozumím poezii, ale zdá se mi, že několik dobrých básní bylo zařazeno na začátek, aby si sbírku čtenář koupil. Dále za mě slabé. Nedošla jsem ani do konce. Trápit se se sbírkou nebudu.
Některé básně z prvotních sbírek jsou zajímavé, pozdější tvorba týkající se politiky, rodinných motivů atd. mě příliš nezaujala, jako celek básně hodnotím třemi hvězdami.
Přikládám báseň která mě zaujala z cel sbírky nejvíce:
Tobě, mé peklo a mé nebe,
vyzpívať chtěl jsem svět i sebe,
snů zrádnou hru a komedii
a pudy, které v černých nocech vyjí.
A písně šerem v slzy tály,
na slunci divým rytmem hrály
a ve všech, ve všech věčně hoří
reflexy dvou hvězd, tancující v moři.
Autorovy další knížky
| 1918 |  Měsíce |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1913 | Sluneční hodiny |
| 1928 | Pohádky krve |
| 1902 | Torso života |
Pěkné básničky, ale ne vždy jsem pochopila co tím autor chce říct.