Básně II
Jan Skácel
Obsahuje sbírky pro dospělé Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku, Kdo pije potmě víno, A znovu láska
Přidat komentář


Stracholam dnů tvých dál a bez konce
křižuje krajinu a tma
tma nepadá
Tma roste z hlíny z hlíny roste tma


Milovaný básník, zcela nekriticky zbožňuju všechny jeho básně. Mnoho jich umím zpaměti, zbytek se postupně učím. Při procházkách je vyprávím své dceři. Ryzí krása to je.


Skácela mám moc ráda, proto jsem si knihu užila. Jeho básně jsou pohlazení. Nejvíc se mi asi líbila Naděje s bukovými křídly, ostatní jsou ale také výborné.


Oproti ranějším sbírkám se mi zdá, že ubylo slov a přibylo významů, snad podobně jako v čínské poezii (nebudu se rouhat, protože o té nic nevím). Mám pocit, že jsem ní ještě nedorostl, ale těším se, až se to stane. Básně jsou to hluboké a silné a krásné.


Nejnádhernější svazek básní, které mám, úplná nádhera... neustále se k nim vracím, knížku mám plnou záložek a lepicích papírků... :-)


skvělé svazky, jak Básně I, tak Básně II, je v nich úplně všechno, asi dva roky jsem oba svazky četl, nakladatelství Blok se moc povedly


Čekal jsem od této sbírky mnohem víc, Jan Skácel mi moc nesedl. Zřejmě mám rád jiný typ básní, jiné žánry, jiný styl psaní. I zde jsem našel spoustu zajímavých veršů, přesto se nemohu zbavit dojmu, že každou báseň, která mě v této sbírce zaujala, se básníkovi povedlo zabít nějakým mizerným veršem (nejen ve smyslu stylu psaní, ale i myšlenkového odkazu a pocitů), který bych čekal spíše od méně nadaných poetů... až příliš často mi připadalo, že Skácel nějaký verš do básně vložil jen, aby mu vycházely rýmy. Ale přesto jsem i v této sbírce našel hezké verše plné krásných myšlenek.
http://www.youtube.com/watch?v=T0eqMIOBR-0


Básně se mi komentují těžko. Tohle souborné vydání mi udělalo velkou radost, Skácela čtu od patnácti pořád dokola a pro mě soukromě je tento Moravan největším českým básníkem.
Autorovy další knížky
1965 | ![]() |
1983 | ![]() |
2012 | ![]() |
2008 | ![]() |
2008 | ![]() |
Tento blok sbírek mi řekl, co je poezie.
Ve chvílích těžkých i lehkých. Stále se k ní vracím.
Ví bůh, co zamýšlel, když v roce 1996 v mých sedmnácti letech vedl moji ruku v knihkupectví, aby sáhla po této knize a otevřela ji. A hned jsem věděl: Tu musím mít! Asi mě ten můj bůh měl rád, protože mi tím daroval, ač zaplatil jsem za ni, tuto krásu a s ní pak i další Skácelovu tvorbu, která následovala.