Básně na děrné štítky
Radek Malý
Psaní strojem na děrné štítky má v nové sbírce Radka Malého nejen svůj formální půvab a neslouží jen jako záznam pozoruhodného tvůrčího procesu, ale také ustavuje svá pravidla, kouzla a omezení. Ta se odrazila v rázu a atmosféře Básní na děrné štítky, které zachycují s lehce absurdním nádechem uchvácený a uchvacující souboj s nimi: kdykoli nadreálné a surreálné na okamžik odpočívá, vlichocuje se neúprosná realita. Intimní příběh, skrytý roztroušeně uvnitř, může být polknut světem imaginace nebo jej smí čtenář v jednotlivých básních stopovat.... celý text
Přidat komentář
Baví mě sledovat postupnou proměnu Malého poetiky. Od vázaného se přesunul k volnému verši, černý humor mu zůstal, ale jako by ubývalo cynismu a nahrazuje jej zaujaté pozorování (říct okouzlení by asi bylo nemístné) a glosování.
Básně jsou snadno čitelné, stačí knihu zpětně prolistovat a hned si na každé stránce vybavíte, o čem která báseň byla - a v tomto případě je to výsledek velkého umu, nikoli jeho absence.
Témata jsou často silně osobní nebo naopak silně neosobní (inzeráty, úřední dopisy a žádosti, faktografické poučky). Mezi krajními polohami tak vzniká napětí.
Všechny básně sjednocuje jejich vyznění, nálada. Jsou jakoby zvláštně prdlé. V něčem směšné, v něčem melancholické, z jakéhosi světa s jinými pravidly. Když se dopustím nemístných přirovnání, připomělo mi to Lewise Carrolla a Wese Andersona.
Malého "postexpresionistické" období mě baví. A tato sbírka je dobrá a příjemně se čte. Ale trochu mi v ní chybí (podobně, jako se to ostatně vytýká posledním Andresonovým filmům), ucelenější vize - jako by šlo více o styl, než o myšlenku.
Atlas bytostí byl v tomto smyslu povedenější.
Fascinující obraty, opulentní příběhy v minimu slov, opojné metafory. Pozice vězeňského knihovníka v očistci by se mi hodně líbila - ale zatím jsem jen
"Hladová, nápadná v té hučce, vůbec ne hubená
vždycky se drala do první řady
na vernisážích, kam ji nikdo nezval."
"Budem se mazlit v teple
řekl on
Budem se smažit v pekle
rozuměla"
Mistři si na sebe potřebují někdy ušít nějaká ta bludiště a mantinely, když si chtějí odpočinout od bezbřehosti. Nebo naopak popojít kousek dál až za obzor?
"Jsou věci, o kterých se nemluví; myslím, že patřím mezi ně."
"Ještě má splnit ústřici usmíření, orangutana opouštění, nutrii nenásilí...orebici samoty"
Autorovy další knížky
2011 | Listonoš vítr |
2018 | Poštou havraní |
2014 | Moře slané vody |
2017 | Franz Kafka - Člověk své a naší doby |
2006 | František z kaštanu, Anežka ze slunečnic |
Téměř každá báseň je perla, přitom působí dojmem jakési nahodilosti, minimalistické spontánnosti, jako náčrty, přesto přesné, významově plné.