Básně sebrané
J. H. Krchovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291476/bmid_basne-sebrane-L77-291476.jpg
5
284
284
Básně sebranéBásně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siecle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie. Předchozí souborné vydání Krchovského veršů Básně vyšlo již v roce 1998 a od té doby se ho v několika dotiscích prodalo více než osm tisíc. Básně sebrané tento kánon rozšiřují o dvě později vydané sbírky Poslední list (Petrov 2003) a Nad jedním světem (Host 2004).... celý text
Přidat komentář
Nevím, proč jsem tak dlouho otálela s napsáním hodnocení k téhle sbírce, když je jedním slovem geniální. Syrová, přímočará, drsná, a přece plná takové té růžové něhy, která vás flákne přímo do ksichtu. Ano, té bestiální něhy, jež rozebere na kousíčky a propasíruje přes plastové sítko do dřevěného džberu, kde ještě visí škraloup z ranního dojení. Něhy, která v šest ráno pobíhá po studeném bytě ve flanelovém pyžamu a tahá za sebou kousek toaletního papíru, který se jí přilepil na patu. Něhy, která před polednem nadýchá dvě promile a směje se tomu až do večera. Něhy, kterou potřebuje každý z nás, aby si uvědomil, že ještě žije...
Davide, nikdy Ti dostatečně nepoděkuji, že jsi mě touto knihou obdaroval.
Má bestiální něho
chtěl jsem se zavřít
s tebou
do domu srdce mého
kde se sny o snech
ve spánku zdají
zavřít se do něj
než strhnout ho dají
Do prázdných oken
jsem příliš zamilován
obehnán drátem
a skrz naskrz
podminován.
"Nechtě jsem si polil kafem
koncept se svým epitafem..."
Ok, tak si to se svým amigem nakráčíme do knihkupectví, abych uplatnil svých posledních 250 v benefitech za nějakou knihu, jen tak... udělám kolečko okolo protlačovaný sekce všech rutinérů, než mě bude čekat standartní tři čtvrtě hodiny trvající průzkum, když mi svitne v hlavě "Napřed čeknu, jestli tam náhodou třeba není zase něco od Krchovskýho". A otočím se pomalu zpátky, udělám kolečko okolo pultů, přičemž pořád sjíždím rutinéry... až dojdu k výkladní skříni, pod níž je dole police s poezií, udělám gopnickej squat a vedle povědomého malého hřbetu "Já už chci domů" se nečekaně bliští BÁSNĚ SEBRANÉ. Neoznámenej, nečekanej dotisk. Rozšířily se mi oči (ne vlivem psychedelik). "Hahaha." Říkal jsem si hned (hodně obsažné) a podíval se dovnitř na datum publikace: 2019. A bylo mi hned jasný, že i když budu pořád doplácet asi dvě stovky (449,-), tohle jde se mnou domů.
"Darovat znamená něčeho vzdát se
potěšit příjemce a tím i dárce
nicméně všechno je otázka vkusu...
Tak zavři oči a otevři pusu"
Teprve v autě mi ale došlo, že to nejsou Básně, kniha, kterou už jsem četl (chtěl jsem je i tak mít) a řadu z téhle sbírky jsem i tak dobře a roky znal...
"Mlčela, lehce rumělá
(podle mě česky uměla)
udělal jsem jí z kundy prejt
blaženě vzdychla "It was great!"
...ale výběr z mnoha sbírek napříč asi čtvrt stoletím Krchovského poezie. Krchovského poezie je, co do struktury, rýmu, celkem obyčejná, ale myslím si, že záměrně, obdobně jako s vulgaritou – jede si svoje a ve výsledku to vytváří spojení se čtenářem, který nemusí bejt nutně akademik, hardcore intelektuál. Ale je to pořád ta stejně zábavná existenciální čerň, temnota, hraní se slovy a významy, sexuální eskapády tu celkem převažují, a člověk, pokud je na týhle frekvenci a témata mu nejsou cizí, se u tohohle musí bavit. Jestliže mám možnost, vždycky si Krchovského knihy koupím, protože je to jistota, nevím přesně o co půjde, ale vím o co půjde. A za to, že vlastním tuhle, jsem hodně rád. 9/10
"Žádnej strach, maličká, jsme tady sami...
stačila akorát vykřiknout: "Mami!"
vtom jsem se probudil, kalhoty dole
šeptá mi do ucha: "Pokračuj, vole"
Jako když ze surového železa ukujete nejdokonalejší dezertní vidličku. Ta surovost, hra se slovy, přímočarost, kde J.H.K. přesně ví, že na konci bude mít onu vidličku, s níž píchne do pytle sarkasmu a vysype vám ho celý na stůl, je úchvatná. A proto se taky k jeho básním vracíte stále zpět a on vás zase překvapí.
To není kniha k přečtení, to je dílo ke čtení.
Na stolku u postele mi lehává.
Vybírám vždy jen pár básní ke snění.
Víc dekadence na noc nezvládám.
Sarkastický, morbidní, groteskní a tuze lidský nekrofil a dekadent. Rozervaná duše. Zdá se. Vlastně básně ani moc nečtu. Jenže Krchovský, od brněnského krchova, básnickými prostředky tvoří vtipné, nápadité, obskurní básně nebásně. Poetický brutalismus? Možná. Geniální? Rozhodně. Díky Makropulos za inspiraci!
"Všichni jsou zákeřná hladová klíšťata
jsou na svých prdelích vzájemně přisátá
a když se poslední na první zavěsí
pak z jeho prdele vlastní krev saje si."
Nejlepsi Krchovskeho sbirka a vlastne i to nejlepsi, co se da v ceskem poetickem rybnicku najit. =)
Tak tahle sbírka, nebo lépe řečeno Krchovského poezie, si mě našla. Původně jsem ji měla půjčenou, ale už po přečtení asi třetiny knihy jsem si musela koupit vlastní. Mohla bych ji tady mít v „Právě čtených“ ještě dlouho, protože zůstala na čtecím stolku a skoro denně ji někde otevřu a nějakou tu básničku si přečtu. Ne, není to žádná selanka, jsou to básně drsné, občas zábavné, zvrhlé, protestující, temné a chmurné, ironické, jsou o životě a hlavně o smrti a jsou chytré a naprosto osobité.
Ne, nechci nic... Jen se mi stýská po tvém hlase
(ozvěna tvého jména tichem rozlehla se)
až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát
a čekám pořád...víc už ale nejde skonat
Moja poetická duša krochká blahom.
Suverénní, přímočaré, nádherně sarkastické, morbidní i lechtivé ...
Krchovského projev je dokonalost sama...
Prý už mám dost! Zvedají židle, zavírají…
I za tebe, ač sám, teď účet platím v Ráji...
Ještě mi zbylo… V Pekle bude otevřeno!
Heslo je stejné jako tady: tvoje jméno.
Nikdy není pozdě na Krchovského.
Těch hrůz, co bdí u mého lože!
zvlášť tyhle dvě, tak odlišné:
co když dnes umřu, panebože
a nebo, probůh, co když ne?!
Četla jsem verše prokletých básníků, souchotinářů i poštovních úředníků,
psychiatrů i docentů Univerzity Karlovy...
Četla jsem verše milostné, náboženské i politické,
elegie, epigramy, sonety...
Četla jsem balady, romance i Písně kosmické...
A v této souborné sbírce se spojily všechny verše světa,
aby mi vyrazily dech a posadily tvrdě
na zadek!
Jsem duše snící v těle muže
či tělo s duší? - Ptám se prostě:
Jsem hovno, z něhož trčí růže
anebo květ, jenž z hovna roste?
P.S: Snad mi něžné poetické duše prominou, ale já si nemohla pomoci.
Konečně básně, které "tnou do živého"....niternost, syrovost, ironie, sarkasmus, bolest , černý humor, sugestivnost, pocity bez příkras, to vše zahalené do brilantní formy, konečně bez tuny metafor a líbivých slovíček....objevila jsem v knihovně, teď už netrpělivě čekám na zásilku od Ježíška, protože něco tak životného musím mít doma...pro mě jeden z největších objevů poslední doby....
Sbírka cynismu, erotiky, ironie, sarkasmu, černého humoru, špetky sadismu. Osamělost a odcizení, izolace, nihilismus. A přesto hloubka a cit navzdory morbidnímu naladění. Dekadentní celek, který (mě) nikdy neomrzí.
Mám u postele a stále se občas vracím. Geniální rytmus, rýmy, myšlenky, hříčky, nálady. Brilantní sladění formy a obsahu. Krásná zábava z pochmurné dekadence, která by útlocitnější mohla možná i pohoršit, mě ne. Autora jako osobu blíže neznám, škoda. Jen doufám, že on se při psaní baví stejně jako čtenář.
Proč má smysl tu bichli, z níž nejméně polovina veršů je na internetu, mít doma? Protože při přečtení většího množství Krchovského básní najednou je lépe vidět, že nejsou tak jednoduché a vtipné, jak se na první pohled zdají. Že stokrát opakované téma se neopakuje jen proto, aby se vyčerpaly všechny rýmové možnosti. Protože nechat je na sebe působit bolí.
Jedinečné, provokativní, vtipné, ale i vážné... temné, místy drsné, ale i citlivé. Svérázný smysl pro humor a velká dávka sebeironie, tleskám!
K rutý
R ozporuplný
C ynický
H ouževnatý
O tevřený
V zpurný
S existický
K reativní
Ý ...
Nadělila jsem si dárek. Dárek, který budu rozbalovat stále znovu a nikdy se neomrzí.
Už bych měl dávno spát a přesto neusnu
bojím se odplout tmou na cestu k zlému snu
nechal jsem rozžato, mám strach mít v noci tmu
bojím se krásných snů, že z nich zas procitnu
...
pro mě jedna z nejkrásnějších básní co jsem doposavad četla
Štítky knihy
dekadence básně sebrané spisy poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
(Tak to nebylo, ale klidně mohlo být…)
Večer před usnutím pročítám Tvé básně,
na duši, na těle doposud klid,
však zuby mě rozbolí, otečou dásně,
o srdci nemluvě, přestává bít.
Říkám si, co to čtu, kdo je ten skeptik?
S talentem od Boha, co píše snad z musu,
mezitím procházím Tvůj veršovaný septik,
naplněn bolestí, démony hnusu.
Popíjím červené, ty liješ bílé,
před sebou hromady kvalitního hnoje,
proto se scházíme, ne z dlouhé chvíle,
začínám nacházet uvnitř to svoje.
Váhám zda sbírce dát raději vale,
náhle však nacházím k pečení rum,
v uších mi zazvoní důrazné ALE,
už vím jak docenit svérázný um.
Již respektem nešetřím, ač přidáváš vrásek,
rum značně otupil, že neznáš hranu,
od Tebe sotva kdy uslyším hlásek,
co by rád oslovil perlu svých lásek (a nesměle zakoktal – to všechno Krchovský, ne Jirka Hásek)
vždy volíš si raději opačnou stranu.
Svět není jen temnota, hrůza a zmatek,
život je poslání, volbou, dar matek.
Já básní se neživím, přesto však cítím,
jak za hordou bolesti, trnovým kvítím,
i básníci ocení domácí večeři,
když síly čerpají, když vody nečeří.