Básně sebrané
J. H. Krchovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291476/bmid_basne-sebrane-L77-291476.jpg
5
284
284
Básně sebranéBásně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siecle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie. Předchozí souborné vydání Krchovského veršů Básně vyšlo již v roce 1998 a od té doby se ho v několika dotiscích prodalo více než osm tisíc. Básně sebrané tento kánon rozšiřují o dvě později vydané sbírky Poslední list (Petrov 2003) a Nad jedním světem (Host 2004).... celý text
Přidat komentář
Pokud hledáte sbírku básní, která vás vtáhne do hlubin lidských emocí a myšlenek, nemůžete minout Básně sebrané.
Krchovský se v básních nebojí vyjádřit temné myšlenky a pocity, ale také umí nalézt krásu v melancholii a nostalgii. Každý verš je jako malá melodie, která vám zůstane v mysli ještě dlouho poté, co knihu položíte.
Už neotvírám takřka ústa
jeden ret s druhým zvolna srůstá
nemám co říct, a natož komu
už nevycházím ani z domu
Každým svým krokem něco ničím!
stávám se vším, čím víc jsem ničím
Beránku boží, který snímáš...
mě vynechej, mě klidně vymaž
Jedna z mála knih, kterou jsem toužila vlastnit. Děkuji za ni; v období deprese mi byla jakousi útěchou.
Všechno už bylo napsáno, popsáno, zhodnoceno, zkrátka radost. Jen někde knihu otevřít a začíst se, zasnít se, zasmát se, překvapeně zírat, ale vždy si z toho něco odnést. Nikoli velikou ušlechtilou myšlenku, ale emočně zajímavý námět.
Bez příkras, jako život sám. Syrový, hutný.. Nemůže urazit...může potěšit, že člověk je prostě jen živočich...
"Báseň je... Nic a vše! Vyšší stav ducha
ducha, jenž sám sebe skrz naskrz kuchá. "
Bestiální něha, Chci ještě chvíli, Mé lebky stín, Zamilovaný dement aj... Nihilismus, romantika, bolest duše a života samého. Verše jak z partesu, přímé, jasné... Někdy dvojsmyslné, drzé, sprosté i prosté, drsné, dechberoucí i žalostné. Otevřu výjimečně, někdy se hodí. Chvílemi, i když básně adresuje autor jaksi sám sobě, o sobě, ze sebe a svým pocitům, mám pocit, že mi zrovna rozumí.
Krchovský je můj oblíbený básník od chvíle, kdy jsem přečetl jeho první verše. Ten jeho specifický existenciální, nihilistický, romantický, expresionistický, melancholický, depresivní, vulgární, vtipný, bezprostřední a dekadentní styl jako by mi často mluvil z duše. Ostatně to i jeho vlastní přístup ke psaní, kdy nepíše básně proto, aby byly vydávány nebo čteny, ale píše sám pro sebe a sem tam ho někdo přinutí tyto básně vydat (bohudíky!).
Jednou za čas otevřu, ale nejvíc jsem Krchovského milovala v sedmnácti. Teď je mi bližší Krchoff band (doporučuju k poslechu). Každopádně skvělý výběr básní, dobrá poezie.
Kdyby tento básník byl mezi povinnou četbou a více se o něm mluvilo ve školách, tak se poezie stane o dost vyhledávanější.
Občas drsné, vtipné a hlavně ze života.
Souborné vydání díla Jiřího Háska mě velmi potěšilo. Kniha dekadentní, ponuré, bizarní a nihilistické poezie mi jako vždy zpříjemnila chvilky před spaním a pochmurná rána. Krchovský patří k mým nejoblíbenějším básníkům. Jeho černý humor beroucí si na mušku otázky života a smrti, pitvání se v marnosti žití, skepse a záhrobní verše mi fakt sedí.
Unaven k smrti nudnou rolí
sám sebe hrát - že jsem… Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád
Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád
Krchovského básně - jednoduché, sprosté, poetické, autentické, syrové, prostě geniální.
Básník, který v mládí koketoval s myšlenkou že skoncuje s životem, ale neudělal to, se propracovává k běžnému (?) lidskému pachtění a krizi středního věku. Témata smrti, nihilismu. Básně jsou často vtipné, hodně často obsahují nějaký nezvyklý obrat nebo spojení nesouvisejících věcí. Radost číst.
Po Máchovi první básně, které mě zaujaly natolik, abych je uměla nazpaměť (aniž bych se o to dlouze snažila). Některé baví více, některé méně, ale obecně za mě fajn.
Obtěžuje mě číst stovky stran nudy, ale tohle jsem přelouskal, protože mi to pučila přítelkyně s tim, že by se mi to mohlo líbit. Pár básníček pobavilo, ale 99% z nich jsem přečetl bez špetky emočního pozdvižení. Báseň, o které po dočtení nezpozoruji vzrůst zájmu, pobavení nebo nedetekuji žádnou výpovědní hodnotu, považuji za zbytečnou sra*ku.
Krchovský se baví nad svou vlastní mrzkostí. Někdy se mu to podaří a pobaví i mě, ale většinou jsem byl tou jeho pózou a variováním už jím řečeného (mnohdy i líp) znuděn.
Aby sbírka uspěla jako dílo, musí mít větší výpovědní rozsah a kadence kvality musí být vyšší.
... A já zjistil
že nejsem tady
ale za stěnou
že nejsem odlitkem
ale formou
že nejsem uvnitř
ale vně
jsem zazděnou
zatvrdlou šlápotou
hlubokým otiskem mě .....
Z prvních veršů jsem byla zaskočená, troufnu si říct pohoršena, při dalším jsem se smála, pak cítila naprostý zmar a ve finále si přála umřít.....
... tvrdá realita života smíchaná s cynismem a láskou k životu - dokonalá čtenářská schíza ...jednoznačně... DOKONALÁ
Rozhodně nelze upřít originalitu a dekadenci. Ovšem po přečtení celé sbírky převládá pocit smíchanosti a opakování se. Vyniká mumie, která je podána krchovským způsobem.
Štítky knihy
dekadence básně sebrané spisy poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Kdyby se taková poezie učila ve škole, měli bychom k ní úplně jiný vztah.
Moje první setkání s autorem, ale určitě nebude poslední.