Básně z Ledové hory
Chan-šan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468000/mid_basne-z-ledove-hory-mTv-468000.jpg
5
50
50
Básně Mistra z Ledové hory v překladu Olgy Lomové a Aleny Bláhové. „Básníka pronásledovalo pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě. Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za „probuzením“, na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše „probuzeného“, volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze.“... celý text
Přidat komentář
Sbírku doporučuji číst zejména v tuhém zimním období, kdy díky světovým „energetickým vizionářům“ proniknete ze svých ledových příbytků do Chan-šanovi filozofie rozhodně výrazně hlouběji...
"Všechny ubohé literáty pronásleduje neštěstí
nás vždycky nejvíc trápí zima, hlad
Máme dost času na psaní básní
zaníceně čmáráme - a každý z nás je tomu rád
Kdo by však četl díla takových ztroskotanců?
Proto ti radím, přestaň s těmi nářky
I kdybychom psali na nejjemnější rýžový koláč
ani toulaví psi by si nekousli"
(Já bych si teda kousla ráda)
Neorientuji se v historii a kulturní symbolice Číny a proto mi jistě mnoho smyslu uniklo, přestože se poznámky snažily o objasnění. Nicméně i tak na mě mnoho básní hluboce zapůsobilo svojí zdánlivou jednoduchostí, prozřetelností a úderností. Mnoho věcí si uvědomujeme a pociťujeme je stejně jako Chan-šan, ale nezvládneme je vyjádřit slovy tak jako on. Jeho verše jsou velice obrazotvorné a v hlavě mi vždy vyvstala nějaká konkrétní scéna. V kombinaci s krásnými malbami to byl příjemný kontemplativní zážitek.
Tato sbírka mě motivuje zjistit si o buddhismu více. Prozatím se loučím a až se zase s Chan-šanem setkáme a budu v životě o kus dál, snad budu rozumět více básním.
Tato filozofie je mi blízká, forma už méně, vysvětlující poznámky, předmluva i celkové zpracování jsou povedené, jen jsem na básně pohlížela spíše ze studijního hlediska, což asi není v tomto případě ten nejlepší přístup. Přišly mi hodně podobné, opakování řečeného.
„Má vůle se nedá prostě srolovat
uvědomte si, že nejsem žádná rohož…“
Opravdu nádherně ilustrovaná sbírka filosofujících a moralizujících básní.
v popisu je nepřesnost, Olga Lomová napsala úvod a na překladu se nepochybně podílela, ale hlavní díl překladu by měl být přiřknut Aleně Bláhové, o čemž mi řekla paní Lomová, když jsem ji nahodou potkal v tramvaji. Moje nejoblíbenější sbirka čínských básní se skvělými poznámkami, které nenechají na holičkách nikoho bez klasického číského vzdělání.
Buddhistický světec. Taoistický učenec a nesmrtelný. Mistr Ledová hora. Osamělý stařec žijící v drsné horské přírodě, podivínský pobuda, Probuzený, který na Cestě nalezl buddhovství.
Chan-šanovy básně jsou dokonale vybroušený klenot z ledu - mají své vlastní kouzlo i tvar, ale v refrakci světla čtenářovy mysli tkví jejich skrytá/zjevná síla. Jsou na pohled různorodé, protože roztávají a znovu mrznou v nové podoby, leč jejich povaha zůstává stále stejná. Když se do jejich chladného ševelení dostatečně zaposloucháte, všechny formy pominou a vás zaplaví průzračná řeka, jejíž dno je stejné jako hladina, totiž prázdné.
"Mé tělo - existuje, nebo nikoliv?
Existuje Já, nebo žádné není?
Hloubám a o skálu se opírám
zatímco čas plyne
mezi prsty u nohou se mi vine tráva
na hlavě se usazuje rudý prach
už přicházejí lidé ze světa
plody a víno nesou - já ležím na márách."
Velká poklona náleží též překladatelkám, jejichž převoditelská práce je superlativní, jakož je nutno pochválit i předmluvu s Chan-šanovou hagiografií a hlavně cit, s jakým uspořádaly a seřadily jednotlivé básně tematicky - vytvářejí tím příběh, v němž se z rebelantského poety stává kritik poměrů, čchanový učenec, lehce melancholický poustevník a na samý závěr člověk, který si uvědomuje, že jeho buddhovská podstata je ne-Já. A svět je o to krásnější.
"Ach ano, bydlím na hoře Chan-šan
roky už dávno nepočítám
se svým určením jsem se v lese skryl
dny nahlížením podstaty jsem naplnil
na tomto útesu živou duši nepřivítám
bílá oblaka mne stále obklopují
namísto lůžka měkkou trávu mám
místo pokrývky se nebem přikrývám
s hlavou příjemně opřenou o kámen
s proměnami všehomíra odplývám."
Na světě je příliš mnoho intelektuálů
kteří vytrvale studovali a vědí prostě vše.
Svou prapůvodní podstatu však neznají
a daleko, daleko od Cesty se toulají...
Čchan/zen praví, že Buddhu můžeš najít jedině v sobě a pravé poznání nelze sdělit pomocí knih a slov, musíš je prožít! Pro Evropana hodně obtížné, což?
Čtěte s otevřenou myslí a pochopíte! :-)
Nejvíc mě bavily ty básně, kde dává do kontrastu krásu přírody a svobodu života v ústraní, a samotu - ztrátu rodiny a přátel.
Nádherná a mnohdy poučná poezie vzdálené Asie, která se místy i rýmuje. Jediné (ale to je čistě subjektivní pohled) co bych vytkl bylo to, že jsem nějak nedokázal vstřebat tu atmosféru, resp. mi tam nějak chyběla. Ale jinak určitě stojí za přečtení.
Na to, že bol Chan-šan považovaný za "blázna" mal podľa mňa neskutočne jasnú myseľ a jeho básne dokázali udrieť na tú správnu strunu.
Pre mňa osobne po dlhom čase jedna z kníh, ktoré ma donútili zastaviť a zamyslieť sa, čo sa mi pri poézii často nestáva.
Občas sa zastaviť a zamyslieť sa, nad sebou, nad životom. Tieto básne sú k tomu stvorené.
"V tomto životě sklízíte, co v minulém jste zaseli. A už jste si zařídili příští. Přesto se staráte jen o okamžité blaho, a nemáte hruzu z utrpení dalších životu."
Při čtení mě vždycky znovu napadá myšlenka jak by bylo parádní se jednoho dne prostě sebrat, utéct na Ledovou horu a odtud se smát vážným chudákům plahočícím se někde dole odnikud nikam... Nádherné čtení, plné moudrosti a vtipu... Z básní čiší pocit radosti v syrové přírodě Ledové hory, a svobody volné mysli plynoucí s mraky kolem svahů hory nad jiskřivými vodopády. Jen ten štiplavý mráz který se dere pod hadrovou kutnu nutno nevnímat...
Nádhera.
Četla jsem po kouscích, drobných útržcích, podle stavu mysli.
Jednou tak přijít na Chan-šan
Uklidnit všechny zmatky
Již žádný chaos myšlenek
A srdce prosté chyb
S klidnou duší na skalní stěnu báseň psát
Nechat věci odplývat
Jako člun bez šňůry
A pak se vracet zpátky