Básnický profil Jaroslava Durycha

09.01.2020

Na lehce žvanivou formu tohoto eseje o "vnitřní formě" básnického umu takřka všech knih Jaroslava Durycha (až po první díl Služebníků neužitečných) se dá jistě zvyknout. Ale právě třeba celá část věnovaná rozboru Služebníků neužitečných je přímo užvaněná až hanba. Za to strhávám jednu hvězdičku.
Druhou hvězdičku strhávám za minimálně jednu věcnou chybu. Autorka totiž očividně Durychovu raně vydanou knížku "Svatý Jiří" ani neotevřela a řídila se častou chybou, často dokola přepisovanou od jedné literární příručky ke druhé: Svatý Jiří opravdu není drama, ale typická Durychova báseň v próze. Tuto trapnost autorka alespoň trochu zakryla tím, že Svatého Jiří raději ani dále neanalyzuje. Stejně tak to žel vypadá i s Blouděním. Autorka si Bloudění snad i otevřela a jeden dva odstavečky pro úplnost si možná i přečtla, ale myslím si, že obejít Bloudění při zamyšlení nad vnitřní poetikou Jaroslava Durycha je celkem mrzutý nedostatek.

Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout fakt, že je zde pěkně registrovaná funkce zámlk a nápovědí v Služebnících neužitečných a plno dalších chvalitebných postřehů. A samozřejmě úprava knihy A. Lískovcem je bezvadná jako vždy u knih vydaných Ladislavem Kuncířem.