Baudolino

16.09.2017

Velice čtivá kniha, kde Eco slevil z filosofické tíže textu, která mně osobně nevadí, ale tato kniha díky tomu patří mezi ty, které jsou nejspíše přístupnější širšímu publiku než slavné Jméno růže. Hravé proplétání historie s fikcí, uličnicky sympatický hlavní hrdina, zábavné epizodky... Někdy jsem se i smála, zvláště u čachrů s relikviemi (které možná nejsou tak vzdálené od reality).

04.02.2017

Vydařená a čtivá kniha od mistra Eca. Bravurně dnešnímu čtenáři líčí putování do zapomenuté říše kněze Jana, cestou potká plno bájných příšer a nestvůr, nechybí ani láska v různých podobách, středověký business s relikviemi, křížové výpravy a hledání svatého grálu. Dokonalost. Krása.

28.12.2016

S romány UE to mám tak, že ať sáhnu po jakémkoliv ( a já po nich sahám velice často) během dvou tří, večerů mám knihu přečtenou. A to se mi při jejich různorodosti neuvěřitelně líbí. A právě ta jinakost a přesto v určitých bodech stálost z něj učinila mistra, který se naštěstí nestal grafomanem, protože narážím na řadu autorů,kteří mají pocit,že ze své pozice psát musí umět,ale není to úplně pravda.
Baudolino je přátelská kniha, od Eca vysloveně na pohodu, jenže i když on psal na pohodu, psal vymazleně, výborně a ne na méně než na pět hvězdiček. Staví vám nikoliv nudně,ale barevně kulisy které každeho kdo miluje dobové romány potěší....

06.05.2016

Ve stejnou dobu, kdy jsem četl v románu o smrti císaře Barbarossy, zemřel v naší realitě i mistr Umberto Eco, budiž mu země lehká.
První knížka, kde jsem s autorem držel zcela krok, pokud jde o fakta, nicméně pro mne knížka asi poslední, kterou jsem od něj přečetl.
Faktů je zde asi míň než v Ecových předchozích románech a v reáliích zejména Byzantské říše se orientuji od loňského roku celkem slušně, proto kvituji zasazení příběhu do druhé poloviny 12. století.
Bohužel nějak nevím, co napsat víc. Jaksi jsem si nedokázal úplně oblíbit hlavního „hrdinu“ ani jeho kumpány. Ostatně jako v jiných Ecových knihách. S jejich nahodilým potácením se bez cíle ve slepých uličkách (opět jako v jiných knihách) se nedokážu nikdy úplně ztotožnit. I přes pár vtipných momentů. Zcela smyšlené fantastické popisy (inspirované jednou norimberskou kronikou z 15 st.)na hranicích bájné říše kněze Jana se mi paradoxně četly nejlépe a „věřil“ jsem jejich příběhu více než tomu, že by slavný kronikář Niketas Choniates během strašného plenění Konstantinopole křižáky r. 1204 jen tak v klidu pojídal delikatesy ve svém domě a poslouchal sáhodlouhá vyprávění italského mluvky.
Raději bych si možná přečetl přímo kroniku samotného Nikety Choniata, jemuž Baudolino svůj příběh vypráví. Tu bohužel nestihli naši byzantologové v 80tých letech vedle jiných kronik přeložit. Tentokrát tedy za 4 hvězdy.

Ano...skutečně takový středověký Forrest. Milé, Ecovsky složitě napsané, plné zápletek a příběhů.

07.03.2016

Baudolino jako postava, je pro mne taková kombinace barona Prášila a Foresta Gumpa. Je to prostě sympaťák, kterému od počátku přeje štěstí a nebojí se toho využít.

Pokud jde o samotný děj, tak jsem mnohdy pointu celé situace tušil spíš intuitivně, protože jsem neznal příslušné historické události. Nicméně to na čtivosti celého románu neubírá. Za mě čtyři hvězdy, protože tématicky mne oslovilo mnohem více Foucaultovo kyvadlo.

06.01.2016

Dle mého názoru se jedná o jednu z nejlepších Ecových knih. Silný příběh, poutavý, čarokrásné kulisy, nádherný jazyk. Baudolinovi prostě fandit musíte za každou cenu. Staré časy opět přichází!!

08.12.2015

Konecne ludovy Eco! Taky stredoveky Forrest Gump. Naozaj by ma zaujimalo, ako tie udalosti v skutocnosti prebehli. No nemal som cas a nakoniec ani chut sa v tom moc hrabat. Len som si overil, ze Fridrich Barbarossa sa naozaj utopil pri kriziackej vyprave.

30.11.2015

Baudolino alias Blábolíno. Je nahony cítit, že se Eco imrvére přehrabuje ve středověku, ale nemusel by to ventilovat v beletrii, resp. ne tímhle planým, jakoby humoristickým způsobem. On si de facto dělá, co chce, je koneckonců pánem situace čili autorem, jenomže autorem vezoucím se na setrvačné vlně úspěchu slavné románové prvotiny. Leccos z Baudolina zní zajímavě, třeba historické vazby, pokud je tedy Eco záměrně nepřekroutil, aby mu pasovaly do fabulačního rastru. Nemůžu se zbavit pocitu, že by si měl raději enšpíglovsky mudrovat na akademické půdě a fušovat leda do populárně-naučné, nikoliv tzv. krásné literatury. 30/15

12.11.2015

Knihy Umberta Eca jsou pro mě v dnešním literárním světě věcí nevídanou. Kvalitní, náročné, promyšlené, precizně zpracované a propracované, plné vtipných narážek, které pochopí jen zasvěcení, ale i prostých a nesmrtelných příběhů, kterým porozumí snad každý. Baudolino je kniha, kterou si budu muset přečíst ještě jednou. Třeba tak za dvacet, třicet let, až budu daleko moudřejší a sečtělejší. Protože za příběhem nenapravitelného lháře, díky jehož fantazii vznikla celá řada dodnes oblíbených legend.... tuším daleko hlubší stránku věci. Je to román, je to filozofické dílo, je to poezie - je to skvělá kniha.

18.08.2015

Mě se tento příběh moc líbil. Veliké dobrodružství Baudolina, kterému jsem nejenom moc přál, ale hlavně záviděl. Velice dobrý román!

06.01.2015

Najčítavejšia a najprístupnejšia z kníh, ktoré som od Eca čítal.

24.08.2014

Umberto Eco mě začíná pohlcovat. Krásně se to četlo, a to i druhá část knihy, která pro někoho byla trochu obtížnější. Mě právě více zaujala část druhá, protože se v ní objevilo mnohem více filozofie a faktů, na které jsem neustále čekal. První polovina: neskutečně zábavná a chytrá.
Je to román o novém pohledu na historii, která podle Eca podléhá ''falzifikaci''. Není to myšlenka nijak optimistická. Postmoderna je pro mě boření všech jistot, čili obecností, které jsou vyvracovány a vytlačovány alternativou a pluralitou, takže se nám nedostává objektivnosti. Stejně tak tomu je i v historii, kdy nám Eco dokázal, že není vše tak, jak si myslíme, že "fakta" mohou být různě překroucena.
Autor nás tedy varuje před dalšími (nechtěnými) falzifikacemi budoucích dějin?

29.12.2013

Jako vždycky výborné. Kniha, ktera se sice da srovnat a Indiana Jonesem, ale ktera zároveň obsahuje ohromne množství historických faktu. Skvělé!

22.12.2013

Příběh ve kterém se může čtenář ztratit ale při troše snahy najde cestu zpět, jen možná nebude na stejném místě ze kterého se na ni vydal. A zjistit ze cesta nikdy nekončí. . Může na ní potkat mnoho neobvyklého a pochopit spousty běžných pravd. Jako např. : "... jako autor kronik a historií bych nerad věřil slovům, někdo vkládá do úst svému nepříteli." nebo :"ať dostanete jakýkoliv nápad, nezapomeňte mu nikdy položit otázku :
kdo tě posílá, přítel nebo nepřítel? ". Na pozadí historických reálií číst příběh plný fantazie i skutků jež bohužel lidstvo provázejí po celou jeho existenci. A někoho možná pobaví i z mého pohledu nejpravděpodobnější vznik náboženských svatých relikvií, které dokáží i v dnešní době lákat zástupy věřících.
Rozhodně velmi příjemné i když ne zcela jednoduché čtení. Ale kdo by to u Eca vlastně očekával.

16.06.2013

Pri tejto knihe fantázia musela pracovať na plné obrátky.

28.04.2013

Dala by som iba tri, ale keď ne sa táto kniha tak páčila, hlavne v závere mi pripomenula nezabudnuteľné šílenství, ktoré som prežívala pri Il Nome dela Rosa! Detektívny Eco je dnešná relikvia a už sa teším na ďalšiu jeho knihu F. kyvadlo. A toto ma náramne pobavilo: polokoza Hypantia zakazuje Baudolinovi, aby bozkával iné nohy ženy, a on... mlčky bozkáva jej kopytá.

Knihou jsem se pomalu a ztěžka prokousávala ke konci a hodně mě vadila rozvláčnost obsahu a přemíra fantazie. Nakonec jsem knihu po dlouhé době dočetla, ale nezaujala mě natolik, že bych se k ní někdy vrátila. Pro mne velký propadák.

11.08.2012

V Baudolinovi (v románe aj postave) možno nájsť mnoho krásy, múdrosti, vtipu, znalostí, fantázie. No práve tej fantázie je tam miestami priveľa. Konkrétne v časti príbehu odohrávajúcej sa v Pndapetzime venoval Eco, na môj vkus, až príliš veľa priestoru opisom tých najbizarnejších výmyslov a to takým kvetnatým štýlom, až to ústilo v ubíjajúcu nudu. Týmito pasážami (v rozsahu možno necelých sto strán) som sa prehrýzal skutočne ťažko a zdĺhavo. Túto tortúru mi však našťastie do značnej miery kompenzoval záver diela, ktoré takto vo mne zanechalo rozporuplné dojmy a pocity.

„Osobám, které se věnují magii, se někdy podaří namluvit si, že ďábel, na kterého nevěří, naopak určitě věří v ně.“

„... zachoval s příkladnou spontánností, a než by se své skutečné pocity pokusil utajit, radši se jich úplně zbavil a omdlel.“


Moje bodové ohodnotenie vychádza z porovnania Baudolina s Menom ruže a Foucaultovým kyvadlom.