Běda tomu, kdo vyčnívá z řady, 1948–1953: Pohled do zákulisí politických zločinů
Roman Cílek , Miroslava Kubišová
Jak snadné (a především pohodlné) je zapomínat - a jak nezdravé je to pro duši národa! Kniha zkušeného autora literatury faktu Romana Cílka nás strhujícím vypravěčským způsobem vrací do poúnorových časů, kdy kralovalo bezpráví. Poodhrnuje oponu času a na konkrétních příbězích, týkajících se v roli obětí především hrdinů předchozího protifašistického odboje a válečného dění, nám přibližuje dobu vykonstruovaných procesů, účelové msty, trýzněním získaných výpovědí, agentů-provokatérů, mocí posedlých jedinců a zlovolných hrátek s lidskými osudy. Autor se tomuto tématu věnuje již řadu desetiletí, prostudoval donedávna tajné archivy, setkal se u nás i v zahraničí s desítkami pamětníků - ať už obětí, nebo strůjců poúnorových zločinů (z nichž některé tento obludný systém posléze též semlel) - a získal také unikátní obrazový materiál. Díky tomu všemu předkládá čtenářům autentický obraz doby, jejíž návrat nesmíme dovolit, protože bychom tím zradili sami sebe a naše předky. Právě v této autentičnosti a důrazu na lidské osudy a pohnutky (byť ty by někdy mohly být označeny spíše za nelidské) tkví hlavní hodnota této knihy. Jejím vydáním bychom chtěli vzdát skromnou poctu těm, kteří se nedali do služeb zla či se před ním nesklonili.... celý text
Přidat komentář
Od autora jsem už četl více knih a tahle patří k povedeným, když komunisti v roce 1948 triumfovali, měli ke vznešenosti dál než ke hvězdám, jen moudrý vítěz dokáže triumfovat v okamžicích , které se obejdou bez pomsty. Devět příběhů, vykonstruovaných procesů většinou s příslušníky ČSLA, poslední přiběh je o faráří Toufarovy tzv.Čihošťský zázrak , komunisti natočili i propagandistický film Běda tomu skrze něhož přichází pohoršení. Bedřich Reicin ztělesnění zla té doby to co připravoval jiným, jeho potkalo v roce 1952dostal trest smrti od dalšího darebáka Alexeje Čepičky, tehdejšího ministra národní obrany.
Ano, i já jsem vděčná, že jsem se narodila v době, ve které jsem se narodila... Nicméně mě tato kniha až tak neoslovila. Samozřejmě nijak nesnižuju utrpení a prožité osudy těch lidí, chraň Bůh, ale o této době jsem toho četla tolik, že mě některé tituly oslovily víc.
Kazdy den jsem rad, ze jsem se narodil v roce 1991 a ne treba o 100let drive. Kdyz bych se narodil v roce 1891 a cekalo me doziti se nejakych 70-80-90let... zazil bych stoleti, ktere bylo opravdu otresne pro nas narod: rozpad monarchie, prvni republika a prvni nadeje, naciste v CR, druha nadeje, nastup rudych "bratru", vpad vojsk Varsavske smlouvy..a kdyz bych se dozil 100ky, mel bych mozna pocit, ze konecne se neco zmenilo k lepsimu pri revoluci... ale neni to tak. Pri cteni teto knihy ve me byla zlost, beznadej, smutek... takovych grazlu v nasi zemi, co ji brzdili v rustu a nebyli za to dostatecne, ci vubec potrestani. Po sametove revoluci se vsichni funkcionari a prasata, co ridila vlastni vuli zivot tisice lidi meli postavit pod sibenici...bohuzel se to neudelalo a ta rakovina je jeste stale v justicii, ekonomii, politice a bude treba jeste hodne casu, nez to vyhnije... Kniha je dobre napsana a je i velice ctiva.
Jaký by byl náš život, kdyby nebyl 25. únor 1948? Opravdu boží mlýny melou velice pomalu. Vzdávám hold panu Romanu Cílkovi za odvahu a otevřenost. Kniha by měla být povinnou četbou, aby varovala před zneužíváním moci, zastrašování a lživým překrucováním skutečnosti. Vlivem vlády jedné strany ztratila slova pravda, spravedlnost, slušnost, úcta člověka k člověku a ke skutečným hodnotám svůj smysl.
Známé i méně známé komunistické zločiny na hrdinech válečných i poválečných. Při čtení se vám musí dělat zle, jinak nechápu, proč byste to někdo četl.
Povinná četba pro všechny a hlavně pro ty, co vždy začnou říkat, jak za komunistů bylo líp!! Hnus a špína. Je umění, aby se člověku při čtení řádků v této knize neotočil aspoň na chvíli žaludek...
Autoru vzdávám poklonu za jeho sběr informací a očitých svědectví, které dávají knize punc neodvratné reálnosti. Bonusem je čtivé podání, které se přes některé popisné fakta, četly dobře a rychle. Autor do devíti kapitol vložil devět příběhů, které popisují, co se přesně tehdy stalo.
Oběti té doby mají hodně společného. Bojovali za války, dostali vysoká vojenská vyznamenání, aby po únoru 1948, byli odklizeni.
hnus. poručíme větru, dešti. a když neposlechne, tak jej prostě pověsíme a uděláme se pro sebe.
nevím, jestli je dobré soustředit pozornost pouze na jednoho komanče. ti zbylí zatím můžou páchat další zločiny.
byla opravdu zmařená šance vykázat tuto svoloč z veřejného života, inspirovat se v naší trochu zpackané revoluci situací v Německu po válce. dneska jsou ty vši rozlezené v každém koutě a metastázy, které z nich nalezly, nejsou odstranitelné.
tak ať se aspoň poučí ti, kdo o to mají zájem. z knížky si odnáším potvrzení toho, co cítím celý život: komunistům se nevěří, komunisti jsou zlo. a zdaleka nejenom Reicin.