Běh času
Anne Tyler
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423992/bmid_beh-casu-wYU-423992.jpg
3
76
76
Willa Drakeová si přesně pamatuje zásadní okamžiky svého života: když jí bylo jedenáct, opustila ji matka. Když jí bylo jednadvacet, vzdala se svých akademických ambicí a přijala nabídku k sňatku. Když jí bylo čtyřicet jedna, došlo k nehodě, která z ní udělala vdovu. Dnes je Wille šedesát jedna let a ráda by se stala babičkou. Není si však jistá, zda k tomu vůbec kdy dojde. A právě tehdy obdrží telefonát od neznámé mladé ženy s prosbou o pomoc. Aniž by si zcela uvědomovala, co dělá, vydává se Willa na druhý konec země do Baltimoru, aby tam pečovala o ženu, kterou nikdy nepotkala, a její devítiletou dcerku. Tohle spontánní rozhodnutí jí opět obrátí život vzhůru nohama – v novém prostředí, obklopená excentrickými sousedy, nachází zcela nečekaně to, co dlouhou dobu postrádala...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Clock Dance, 2018
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem začala číst po Vyhnaní Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové a Zuzanině dechu od Jakuby Katalpy. Ve srovnání s těmito vynikajícími knihami Běh času vyznívá mdle a obyčejně. Kniha mne opravdu ničím neohromila, neoslnila. Není vyloženě špatná, ale jestli toto je zahraniční bestseller, pak to asi mělo hodně dobrou reklamu, protože literární kvalitou a hloubkou příběhu se to dle mého stát nemohlo.
Do půlky jsem se četbou trápila. Pak to nabralo nějaký směr, ale celkově nic moc hlubokého.
Pěkný obal a název.
Další kniha Ann Tylerové - zase jiná, a přesto v něčem stále stejná.
Opět skvělý překlad Marcely Nejedlé (včetně názvu), opět takový obyčejný příběh. Hlavní hrdinku Willu potkáváme poprvé, když je jí jedenáct let, v dalším oddíle má o deset více, potom se intervaly prodlouží na dvacet let. Willa vychová dva syny, postupně je manželkou dvou mužů, ani po mnoha letech nenachází spřízněnost se svou mladší sestrou Elaine a už vůbec nevidí šanci, že by se mohla stát babičkou. Takže se rozhodne k nečekanému kroku - dalo by se říct, že vyjde osudu naproti . . .
Výborné postavy (rodiče, ale taky Derek a Peter) i vztahy mezi nimi, obyčejné dialogy, resp. dialogy o běžných věcech, a přece je kniha velmi čtivá, alespoň pro mne. Takže doporučuju, ale jen těm, kteří nevyžadují akční příběh. A děkuju především za komentář Clair16.
"Moje manželka říkávala, že její představa pekla by byla vzít si za muže Gándhího. Jen se nad tím zamyslete: Gándhí byl vždy ten dobrý. Každý ve srovnání s ním působil nevychovaně, hrubě a sobecky."
Willa o tom uvažovala.
"Možná si Gándhího vzala moje matka", poznamenala nakonec.
Ben na ni na chvilku upřel pohled.
"Můj otec byl tak slušně vychovaný, že považoval za nezdvořilé zvednout telefon uprostřed zazvonění," vysvětlila. "Vždycky počkal, až dozvoní, než zvedl sluchátko."
"Chápu," přikývl Ben.
"Uzavřela jsem si to pro sebe tak, že je buď možné si někoho takového vzít, nebo se někým takovým stát."
"Možná byste to mohla přehodnotit," prohodil.
"Promiňte?"
"Tohle nejsou jediné dvě možnosti, které máte."
"Může vám to tak připadat, když je vám jedenáct."
"Jistě, ale vám už není jedenáct."
Takové poklidné počteníčko vlastně o ničem, jen poklidně plynoucí život jedenáctileté poté jednadvacetileté , 41 leté a druhá polovina knihy 61 leté Willy. Vlastně se tu nic světoborného neděje ale pro mě překvapivě velmi příjemně zpracované. Mám ráda americké nezávislé filmy o ničem a tato kniha měla přesně tu atmosféru.
Po četbě detektivek klidný příběh, ve kterém snad ani nelze očekávat překvapivé zvraty. Formu psaní bych popsala - přískokem vpřed - stručné popsání důležitých okamžiků života hlavní postavy a pak hop dále o dalších 10 let. Až v šedesáti letech delší popis aktivit. Kniha mě , jak se říká, neurazila ale ani příliš nenadchla. Zatím nevím, jestli sáhnu po další knize autorky.
Je zvláštní, jak knihy Tylerové čtenáře dělí na dvě skupiny. První se nechá jejím poklidným stylem vyprávění unášet, druhá knihy s pocitem nudy odkládá. Zdá se, že se v nich moc neděje, ale děje se toho spousta. Její příběhy nejsou jen písmenka tištěná na papíře, ale to co najdeme za nimi. Pro mě byl Běh času o zkušenostech z dětství, které mívají zásadní vliv na výběr našich budoucích partnerů. O tom, jak se snažíme být těmi, o kom si myslíme, že bychom měli být, aby nás mohli mít druzí rádi. O tom, jak se držíme iluze o šťastném a spokojeném životě. Někdy se z takového snu dokážeme probudit, někdy ne. Když se to ale podaří, je to návrat domů - k sobě samé.
Na téhle knížce je pro mě přes její zdánlivou obyčejnost dost zvláštních aspektů. Předně, stačil by krůček a stala by se romantickou literaturou v kterékoli životní etapě hlavní hrdinky. Anebo by mohla být generační výpovědí, a stejně snadno i pohledem na život ženy, která se obětuje rodině a ve zralejším věku hledá ideály Zvládla by zkrátka naplnit libovolné klišé – jenomže nic z toho se nestane.
Úvodní členění, které až povídkovou formou připomíná životní úseky nyní 60leté Willy, se strukturou na první pohled podobá volným filmovým sériím. Pak vzpomínkovou část vystřídá současnost soustředěná v nezměněně klidném tempu do několika týdnů. Teprve v nich máme možnost Willu postupně poznat – a zjistit, že i někdo, kdo si slova nechává pro sebe, má myšlenky, pocity a (nejméně očekávanou) schopnost číst hru.
Vyprávění je nanejvýš civilní, autorka ani její hrdinka se nijak nepředvádějí, ale i tak mají co říct. A kdyby čtenáře neoslovilo nic jiného, věřím, že je potěší aspoň nenápadně popsaná naděje, že i když nic neplánujeme ani neočekáváme, můžeme získat to, o čem jsme ani nevěděli, že nám chybí – v tomhle případě domov.
Příběh Willy Drakeové, která nám přibližuje své životní mezníky – v jedenácti ji opustila matka, v jednadvaceti přijala nabídku k sňatku, když jí bylo čtyřicet jedna, stala se z ní vdova. A nyní jí je šedesát jedna a ráda by se stala babičkou.
Knížky Anne Tylerové mám moc ráda. Už Špulka modré nitě se mi moc líbila a i nyní jsem nadšená. Chápu však, že ne každému se její styl líbí.
Ač jsou v příběhu různé zvraty, nečekejte žádnou velkou akci. Kniha plyne příjemně pomalu. Někde by mi to možná vadilo, ale v tomto případě mi to vyhovuje. Nechám se pozvolna unášet příběhem, který je hezký, milý a ze života. Moc mě bavilo prožívat s Willou její příběh, chtěla jsem vědět, jak to s ní bude dál, jak se rozhodne. Jsou zde hlavně vylíčeny myšlenky a pocity jednotlivých hrdinů.
Stejně jako u Špulky modré nitě se jedná o bravurně vylíčený příběh jedné rodiny. Zkuste to, třeba kniha sedne i Vám.
4,5*/5*
trochu zastřené vyprávění o životě jedné ženy. zpod obyčejného příběhu po čase víc a víc vykukuje kodependentní nastavení hlavní hrdinky, způsobující mimo jiné vysokou toleranci vůči sebestředným - narcistním partnerům. na konci jsem byla pěkně napjatá!
(3,5*)
Zajímavý námět, ale napsáno tak nějak moc bez citu, nebo spíš neúčastně. Nevím, jak to popsat. Prostě neseděl mi styl psaní. Jednoduché příběhy ze života čtu ráda, ale tady jsem byla zklamaná. Dávám 2*, znovu už číst rozhodně nebudu. Přesto chci ještě od autorky zkusit Špulku modré nitě.
Knihou jsem se prokousala, byla to nuda. Styl psaní mi přišel jako od studenta střední školy.
Děj naprosto žádný.
Pořád jsem čekala nejakou zápletku, buď s Denis nebo Willou a nic.
Knihu pošlu dál, tu v knihovně nepotřebujeme.
Opravdu jsem se tou knihou prokousala až na konec? Opravdu jsem to suché a jednotvárné vyprávění jinak zajímavého příběhu přečetla celé?
Bylo to divné a bez emocí a já to neumím objektivně posoudit...
Jsem trochu mimo z toho závěru, já bych se rozhodla jinak. Kniha ze života. Líbilo se mi, že autorka v situacích, kde bylo přítomno více lidí vypisuje co si jednotlivé postavy myslí.
Poklidné vyprávění o běžném životě, který nás čas od času staví před zcela neplánované situace. O rodinných vztazích, o přátelství. Bylo to příjemné počtení.
Kniha se mi moc líbila. Autorka mě zaujala už před lety svým románem "Večeře v restauraci domov" a pak se mi také líbila její kniha "Děvče na ocet", takže jsem ani tentokrát nebyla zklamaná. Pro mě je zarážející, že hodnocení je většinou nepříznivé. Za mě velmi dobrý příběh, který je opravdu ze života, takže doporučuji těm ženám, které nečtou jen tzv. "červenou knihovnu". Každému se líbí něco jiného, ale přesto si myslím, že dobrých, opravdu dobrých románů o ženách a pro ženy není mnoho, takže za tento ode mě velké díky...
Omlouvám se autorce, jestli jsem nepochopila její knihu a její záměr, ale za mne opravdu ne :(
Snažila jsem se knize dát prostor a přečetla jsem skoro třetinu knihy, ale... četla jsem od autorky Amatérskou svatbu a nelíbila se mi, ale chtěla jsem dát ještě autorce šanci.
Její styl psaní mi nesedí a jsem ráda, že jsem si knihu jen půjčila z knihovny.
Toto není můj šálek čaje. Hezká obálka, ale děj knihy mne neoslovil.
Uplně zbytečná kniha a co je horší, špatně investován čas, který jsem mohla strávit s opravdu dobrou knihou. Je to nuda, špatná stylistika, žádná gradační křivka...Opravdu to napsala držitelka Pulitzerovy ceny?!
Velmi poklidně plynoucí příběh, který na mě působil až takovým melancholickým dojmem.
V krátkých výsečích ze života hlavní hrdinky se odvíjí její obyčejný příběh, běh času, mezníky, jež její život ovlivňují a směrují až po současnost.
Tohle není knížka, která bude sedět každému, čte se dobře, ale žádné dramaticky popsané scény zde nenajdete, příběh si nějak plyne, jako klidná řeka. Možná bych poslední odstavec přeměnila v celou kapitolu, ale takto aspoň zůstává prostor pro fantazii čtenáře.....
Mně se knížka líbila, ale podle mne ji víc ocení a vychutnají si čtenářky, kterým běh času již něco vzal i dal.....
Autorovy další knížky
| 2016 |  Špulka modré nitě |
| 2019 |  Běh času |
| 2021 | Rusovláska u cesty |
| 2016 | Děvče na ocet |
| 1991 |  Večeře v restauraci Domov |
(SPOILER) Od autorky jsem četla před pár lety Špulku, která pro mě byla pětihvězdičková. Zde jsem se nechala zlákat anotací a - opět zřejmě vlastní fantazií - jsem byla svedena k tomu, že popsané životní okamžiky budou mít významný vliv na současný život hlavní hrdinky. Nepopírám, že jsou zajímavé, ale... nepřináší žádné zásadní zvraty a konflikty, jenž by tvořily pořádný děj. Willin život prostě plyne tak, jako plyne většině z nás, proměňují se v něm vztahy, blízcí odcházejí a ne vždy snadno akceptujeme ty, kteří naopak do rodiny vstupují... Kniha je zkrátka takovým nekonfliktním vypravováním, nejjednodušším žánrem, který volíme při písemné maturitní zkoušce. U ní by to bylo na plný počet...
Jediným překvapivým okamžikem při čtení bylo očekávání stejně realistického konce, jako byl celý popsaný Willin život - protože zbývalo jen velice málo stran na nějaký zásadní zvrat. Vlastně bych tím ani nebyla zklamaná, protože bych si řekla, že takhle to prostě bývá...
Přečtena za 6 hodin - text je poměrně "vzdušný".
---------------------------------------------------------------------------------------------
Ukázalo se, že metoda jejího otce, který si den rozdělil na chvíle, které mu dělají radost, u ní nefungovala. Ale pořád se snažila. Co jí ale někdy pomáhalo, bylo vydat se na procházku do přelidněných ulic nebo do rušného nákupního centra, a přemýšlet o tom, že skoro každý má přece za sebou nějakou ztrátu. A někdy víc než jednu. Mnoho z těch lidí, které potkávala, ztratilo své nejdražší, ale přesto: zvládli to. Pořád byli schopní se krok za krokem posunovat kupředu.
A někteří se dokonce i usmívali.
Takže to jde.
s. 84-85