Beseda bohů: Psychologie skutečnosti
Květoslav Minařík
Psychologie skutečnosti. Stěžejní dílo. Zevrubné informace o různých druzích jóg a o „integrální józe , již je u nás možno bez nebezpečí provádět. Beseda bohů je napsána jako učebnice jógy. Květoslav Minařík zde podává zevrubné informace o různých druzích jóg a přizpůsobuje je evropskému životu a myšlení v závěrečné „integrální józe. Problém duchovního vývoje se zde řeší především mravním přepodstatněním, založeným na vůlí vyvolaných a záměrně udržovaných pocitech. Teprve na nich pak staví meditační, koncentrační a dechová cvičení. Díl první - „Fyziologické, psychologické a karmické podklady pro sjednocení individuálního bytí s absolutnem - se zabývá např. otázkami způsobů prožívání a cest ke svobodě, psychologickými a parapsychologickými podklady jógy, problémy karmy, dobra, odosobnění aj.; druhý díl shrnuje obsah už v názvu - „O speciálních jógách a o józe integrální . Z předmluvy: Nechť se čtenář namáhá, aby pochopil, že mu vlastně záleží především na tom, aby šťastně žil. To je otázka prostého a skutečného (pocitového) žití, nikoli duchovního vývoje, jak si sám namlouvá nebo si dal namluvit. - Jógin si nesmí lhát. Musí přiznat fakt, že jeho bytost je podrobena přírodě, a proto se musí snažit osvobodit se ze závislosti na přírodním dění vhodnými a neselhávajícími prostředky. Mohu ho ujistit, že to nebudou především rozličná soustředění. Spíš to bude soubor dobrých pocitů, které na sobě vynutí. - Prostřednictvím pocitů vhodné povahy, jež na sobě vynutil, se toužící člověk může dostat až do světa Brahmy. Teprve ve světě Brahmy, kam se může dostat zkvalitňováním mravnosti, může začít pravou jógu. To buď každému poučením, co musí učinit, než dozraje pro jógu v jejím nejvyšším aspektu.... celý text
Přidat komentář
Beseda bohů se považuje za jeho vrcholné dílo. Je obtížnější, a proto vhodná spíše pro intelektuály.
Už si z ní nic nepamatuji, ale z předmluvy věta "Slyšel jsem bohy." mne velmi zasáhla a několik let mi zní v hlavě.
Mně nesedí a asi nebude sedět více lidem ona vyumělkovanost - jde o uměle stylizované rozhovory dvou bohů (jde vlastně o rozhovory KM a KL). Bližší jsou mi kratší práce jako Drahokamy, Tajné zasvěcení apod., které jsou psané více od srdce. Navíc Drahokamy mají kraťoučké kapitolky, které stihnete přečíst celé třeba ve vlaku na cestě do práce. Ale zase asi nejsou vhodné jako první četba. Za tu vyumělkovanost Besedy a intelektualizovanost odebírám jednu hvězdu.
Těžko říci, která z knih Květoslava Minaříka je nejlepší. Ale u této by se to myslím dalo říci.
Autorovy další knížky
1990 | Přímá stezka |
1990 | Beseda bohů: Psychologie skutečnosti |
1991 | Jóga v životě současného člověka |
1994 | Pataňdžaliho jógasútra |
1995 | Mahájánské texty |
Bohužel nedočteno. Kniha se skládá ze sedmi "rozmluv" neboli kapitol, opustila jsem ji po té první, a to jsem se musela hodně nutit, abych aspoň tu dočetla. Autor používá dlouhá souvětí plná abstraktních pojmů a mně to prostě hlava nebere. Z té první kapitoly jsem pobrala maximálně tak to, že jsou dvě cesty sebevývoje (s vírou v Boha a bez potřeby víry), obě prakticky rovnocenné, které se nakonec stejně spojí (a to možná si pamatuju nakonec jen proto, že jakýsi dobrák to v knize podtrhnul). Takže jsem ráda, že kniha někomu něco dokáže dát, já to potřebuju ale podat jinak.