Bez šance
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278111/bmid_bez-sance-pIR-278111.jpg
4
1990
1990
Bez šance / Unwind série
1. díl >
Fascinující a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Unwind, 2007
více info...
Přidat komentář
Na knize mě zaujal celkově naprosto originální a zároveň děsivý příběh. Jsme v době, kdy vybrané děti prochází procesem zvané rozpojení, oddělí se jim veškeré orgány a končetiny a jsou uchovány pro pozdější použití. Děsivé, co? Příběh vypráví o dětech, které měl potkat stejný osud, ale vzepřely se a teď jsou na útěku. Celou dobu jste napjatí a doufáte v dobrý konec. Bez šance je perfektně promyšlený mrazivý příběh o lásce, vzpouře a přežití. Hrozivé na tom je, že v dnešní době, s dnešními technologiemi nám může být tento osud mnohem bližší, než by nám bylo milé.
Zajimavy namet,misty me ta predstava ze by to byla realita az desila :).Cetlo se to dobre a dej se odvijel rychle.Ale dej se podoba jine autorove knize coz je mozna trochu skoda ale zase v teto knize je nadeje v te druhe moc ne.Kniha nuti k zamysleni a myslenka rozpojeni je zajimave kombinovana s nabozenstvim.
Na knize hodnotím dvě věci - nápad a zpracování.
Téma knihy je perfektní. Myšlenka rozpojení člověka až v pubertálním věku místo potratu v prenatálním je jistě něco, nad čím se člověk hlouběji zamyslí, proč by jedno mělo být v pořádku a běžné a druhé už ne.
Zpracování trochu zaostává za myšlenkou. Respektuji, že kniha je spíše pro mládež než pro dospělé, každopádně v některých pasážích mi přišlo celkem líto, že příběh se ubírá takovým směrem. Jistě by se s touto myšlenkou dalo naložit lépe.
Asi nejvíce se mi líbila kapitola Sklizeň, z ní šel opravdu mráz po zádech.
Hrozně jsem si ale přála, aby se tam neobjevil nějaký šílený patos, ale bohužel - spoiler - ruka s tetováním žraloka mě odrovnala. :-) Proto dávám 3 hvězdičky. Pokračování už nejspíš číst nebudu.
Námět nebyl špatný a knížka byla i čtivá. Jen jsem měla pocit, že jsem na tuto knihu stará. Myslím, že náctiletým by určitě radost udělala víc než mě.
Skvělá kniha, super námět, určitě si přečtu i další díl. :-) A ještě otázka pro ty, kteří zde píší, že je to kniha pro mládež...Vy opravdu nečtete třeba pohádky, protože jsou určeny malým dětem a ne dospělým?
Sci-fi žánr normálně nečtu, ale tenhle námět mě zaujal. Mám ráda knihy psané z pohledu více osob - tohle byl přesně můj šálek čaje. Děj byl napínavý od začátku do konce a z popisu rozpojování jsem měla husí kůži.
Celková myšlenka knihy mě poměrně zaujala, protože nabízí spoustu prostoru na přemýšlení, ale její samostatné zpracování už tolik ne. Jako zarytý scifista jsem zvyklá u příběhu přemýšlet, zda vše do sebe zapadá a dává smysl, a zde bylo na můj vkus příliš mnoho nelogičností a často se příběh dostával do situací opravdu těžko představitelných, že by mohly být skutečné. Vrchol knihy představuje scéna, kdy konečně autor popíše vlastní průběh rozřezávání, který ve výsledku zas tak šokují stejně není. Prostě jen systematický, jako celý děj knihy, který se posouvá dopředu prvoplánovitě a bez žádných zásadnějších a nečekaných zvratů.
Příjemně překvapila náboženská linka, která krásně nastiňuje nesmyslnost (slepé) víry a poměrně přímo kritizuje tuto instituci jako celek. Náboženstvím se dá vlastně vysvětlit a především omluvit úplně všechno. My nic, to bůh...
Ten nápad sám o sobě je vynikající... a oproti spoustě jiných autorů se zde povedlo jej dokonale využít... Od knihy se člověk odtrhne až na konci... Námět každopádně k zamyšlení...
Letos jsem si dala předsevzetí, že budu objevovat nové žánry. Dobré rozhodnutí. Knížka na mě opravdu zapůsobila a nejednou mi přeběhl mráz po zádech...
Kniha se čte jedním dechem. Zákon o životě, rozpojování, Válka o vnitrozemí, desátci, někoho čápnout, příběh o Humphrey Dunfeem....všechny tyto autorem vytvořené skutečnosti děsí. Nejednou jsem z příběhu měla husí kůži a proces rozpojování, kdy máte právo vědět, co všechno se s Vámi děje, ten už z hlavy asi nikdy nedostanu. Scifi opravdu není můj šálek čaje..., i když se nad určitými věcmi v návaznosti prostě zamyslet musíte.
Dystopie miluju, ale ne vždy se povedou. Tato mě ale chytla od samého počátku a prakticky jsem se od ní nemohla odtrhnout. Rozhodně by neuškodil více propracovaný konec příběhu, ale za mě stále plný počet hvězdiček. Těším se na další díl!
Tak toto byla skvělá Sci-fi. Čtivá , napínavá, bez nejmenších hluchých míst. Téma a jeho zpracování mě naprosto dostalo. Z knížky jsem nadšená. Čeltla se jedním dechem. Kdo má rás Sci- fi tomu se knížka určitě bude líbit. Pokud u nás vyjdou další díly určitě si je chci přečíst.
Tuto knihu jsem přečetl rychle. Velmi čtivá. Zajímava myšlenka. A opravdu scéna rozpojování - ta mi pořád zůstává v hlavě. Ta byla opravdu děsivá.
Když jsem se do knihy začetla, už jsem se nemohla odtrhnout - čte se opravdu lehce. Při čtení jsem si vzpomněla na film Ostrov. Až mrazí z toho, že by člověk mohl spolu s transplantovaným orgánem získat i část zkušeností-vzpomínek původního majitele.
Naprosto úchvatné dílo, které jsem měla přečteno během dvou jízd vlakem. Z počátku mě to moc nevzalo, ale nakonec děj graduje, a i když není napínavý a podle mě v něm nejde ani o samotnou akci, řeší zajímavé myšlenky potratu, práva na život i víry v Boha. Místy mě až děsivě mrazilo a z některých scén se mi až zvedal žaludek.
Nevím, jestli mě láká v sérii pokračovat, ale prvním dílem jsem rozhodně nadšena.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura budoucnost vzpoura pro dospívající mládež (young adult)
Skrýt reklamy
Do knížky jsem se pustil, protože byla prezentována jako dystopie. Jenže... Podle mě je silou dystopických příběhů to, že naší společnosti "nastavují zrcadlo", že v nadsazené podobě zobrazují aspekty našeho světa, které pro naši společnost mohou být zničující. Příklad? Právě v den, kdy píšu tento komentář jsem se dočetl, že země, která je součástí NATO (a tedy by měla být součástí obrany svobodného, demokratického světa) zavádí restrikci vzdělávacích stránek na internetu. Což dává četbě dystopické knihy 451 stupňů Fahrenheita další rozměr. Stejně tak čtení Mechanického pomeranče, 1984, Pána much (a hromady dalších) je románovým komentářem k dnešnímu světu a pomáhá nám nad našimi životy přemýšlet a uvědomovat si souvislosti a rizika.
Kniha Bez šance nic takového nenabízí. Ani nemůže, protože vychází ze situace, že je společensky akceptovatelné ukončit život mladých lidí (ve věku 13-18 let). To je něco, co je zcela mimo realitu a nijak se to nevztahuje k současnému světu.
Bez šance tak nezbývá než číst jako dobrodružný příběh pro mládež, který má docela předvídatelný děj, schématické postavy a velké množství různých dramatických situací, záchran na poslední chvilku a podobných věcí, které zřejmě k tomuto žánru patří. Což ale zase není zas tak málo, Shusterman sice není bůhvíjaký mistr pera, ale napětí se mu daří držet a stránky se tak otáčí docela rychle - přistihl jsem se, že jsem byl zvědavý, jak to vlastně celé dopadne a ty dva večery s tímto příběhem mně nakonec docela rychle utekly.