• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Pravidla hry - Neal Shusterman

Stačil jeden úder na fotbalovém hřišti, aby se Ashleyho život dočista proměnil. Najednou nic nevypadá tak, jak si to pamatuje, protože ač se to zdá nemožné, Ash... detail knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Neal Shusterman

Nimbus

„60% - "Každý den musím činit miliardy rozhodnutí a podnikat miliardy kroků (...) Uvědomil jsem si, že dokonalé skutky jsou pouze dva. Jsou nejdůležitější, jaké znám, ale já sám si je zakazuji a přenechávám je v rukou lidstva. Jsou jimi stvoření života... a jeho odebrání." Po prvním dílu jsem hodně váhala, zda se pustit do pokračování, ale nakonec zájem dozvědět se "jak to bylo dál" převážil moje výhrady k uspořádání Shustermanova univerza a riskla jsem to. A zprvu dost litovala a dokonce uvažovala, že knihu i celou sérii odložím, protože v první třetině se to neskutečně táhlo - Citra se pokoušela stát čestnou smrtkou a Rowan se pasoval do role mstitele a definitivně ukončoval smrtky, které čestné nebyly (akorát škoda, že nebyl důslednější a některým dal šanci, která ho pak stála hodně). Jo a pořád se z nepochopitelných důvodů s Citrou děsně milovali, což bych na nich nepoznala, kdyby mi to autor jako všeznalý vypravěč pořád neopakoval. V jejich povahách, postojích a vzájemném vztahu tomu totiž nic moc nenasvědčovalo. V young adult literatuře jsem zvyklá na prokreslenější charaktery. Naštěstí pak se na scéně objevil (opět ta Rowanova nedůslednost) nedokonale ukončený smrtka Goddard (a to ještě s tělem Rowanova kámoše) a jeho kumpánka Randová (ještě tak nejzajímavější postava v knize) a kandidoval na nejvyššího smrťáka s myšlenkou na zrušení kvót a možnosti neomezeného kosení (na druhou stranu to je asi tak jediný způsob, jak udržet velikost populace pod kontrolou, když všemocná AI Nimbus odmítá kontrolu porodnosti, takže je vlastně otázkou what´s the problem). No a když se děj přenesl na plovoucí ostrov nejvyšší smrťácké rady (obklopený pestrou rybí i parybí společností), nabralo to konečně grády, které mě s knihou celkem smířily. Plus tady místo zápisků Curieové z prvního dílu tentokrát kapitoly oddělovaly celkem zajímavě napsané postřehy AI Nimba o tom, jak organizuje život na Zemi a přibyla neméně zajímavá postava Nimbova utajeného prostředníka Greysona, který je jako agent ponořen tak hluboko, že se často ptá "proč jsi mě, Nimbe, opustil". A konečně je tu Citrin a Rowanův původní učitel Faraday, kterého jeho pátrání zavede do míst, která by ani samotný Nimbus nečekal... Ale jo, asi té sérii dám ještě šanci.“... celý text
— evismaior

---

Bez šance

„Hodně čtivě napsaná young-adult dystopie, kde se stránky i díky různým perspektivám otáčejí úplně samy. Např. kapitolu popisující samotné rozpojení jsem četl jedním dechem, a měl jsem z něho totální depku! Tak uvidíme, chystám se na pokračování a třeba ještě nějaká ta hvězda přibyde...“... celý text
— ject9a

---

Pravidla hry

„Pravidla hry mě docela nadchla. I když kniha není asi tak dobrá jako série Smrtka, byla vlastně docela napínavá a posledních 100 stránek jsem četl jedním dechem. Paralelní světy a jejich zpracování jsou dobré. Věc, která mě trochu rušila, byly výrazy spojené s americkým fotbalem, který mi moc neříká. Konec byl super – všechno se krásně uzavřelo. Celkově bych knihu doporučil jako jednohubku, pokud máte rádi napínavé příběhy a propracované světy.“... celý text
— lukas8672

---

---

Bez šance

„Fantastická knížka, silný příběh, velmi čtivé. Autor umí skvělé psát, a diky tomu jsem cítila tolik silných emocí, hlavně kapitola kde je podrobně popsáno odpojení, fuuuj. No nic, jdu na druhý díl!“... celý text
— Markyyy

---

Sucho

„Jak málo jsme připraveni na nějakou anomálii v našem zaběhnutém světě. Jak málo stačí k tomu, aby se vše pěkně pokazilo, byť jen na chvíli. To jsme ostatně mohli vidět během lockdownů, kdy v některých místech docházely základní věci v obchodech - třeba toaletní papír. Co ale, kdyby to místo toaleťáku byla voda? Autor krásně pojednává o lokální pohromě, která trvala pár týdnů, ale cesta k ní trvala celé roky. Celé roky systematického popírání, přehlížení a systémového selhání. Pokud jsem si z této knihy něco odnesl, tak je to následující: - mít zásoby základních potřeb je nutnost - učit se střílet je užitečná dovednost - nic by člověk neměl brát jako samozřejmost - bezmezně věřit autoritám je sebevražda“... celý text
— jirijanovotny