Bez sestry neodejdu
Kristina Jones , Celeste Jones , Juliana Buhring
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43661/bmid_bez-sestry-neodejdu-H4d-43661.jpg
4
89
89
Kristina, Celeste a Juliana – tři sestry, které na vlastní kůži zakusily, jaké to je, žít podle „zákona lásky“. Pod tímto označením sekta Děti Boží skrývá sexuální zneužívání dětí. Od tří let se na ně pohlíží jako na sexuální objekt, musí plnit nejrůznější zvrácené požadavky a čelí fyzickému i psychickému týrání. Pod rouškou svobodného přístupu k sexu se zde provozuje prostituce a pornografie, z níž sektě plynou bohaté příjmy. Děti žijící v komunách po celém světě nemají přístup k formálnímu vzdělání, v útlém věku bývají odebrány rodičům a v táborech musí poslouchat své „pastýře“, kteří je krutě trestají za naprosto nesmyslné prohřešky a nutí je žebrat o peníze. Nemoc se považuje za slabost ve víře, a když dívka odmítne sex, hovoří z ní ďábel. „Prorok“ pečlivě dbá o své ovečky a posílá dopisy, v nichž podává patřičné instrukce – je zakázáno jíst vidličkou a nožem, muži nesmí nosit slipy a ženy džíny, jídlo se nesmí kořenit černým pepřem. Jen málo příkazů však působí jako pro zasmání, jak dosvědčuje případ, kdy byla „pro svou spásu“ umučena vlastní Moova vnučka, kterou předtím zneužíval. Otřesný příběh sester, jimž se nakonec po dlouholetém utrpení podařilo ze společenství sekty uniknout, ukazuje, jak neuvěřitelně snadné je propadnout zvrácené ideologii, která zotročuje člověka a umožňuje trýznění ve jménu dobra.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2009 , Ikar (CZ)Originální název:
Not without my sister, 2007
více info...
Přidat komentář
Zvládla jsem přečíst třetinu, ale se sebezapřením. V knize se pořád někam stěhovalo, chodilo, objevovaly se postavy, ale děj pořádný žádný. Nuda....
Fanatismus nebo manipulace? Víra nebo zneužívání důvěry? Bezmoc nebo naděje? Knihu si přečte kdo z popisu pochopil o čem je, jinak ji bude každý považovat za podobnou hrůzu jako číst o holocaustu. Nicméně lidská bolest je vždy bolest, zneužívání je vždy zneužívání, ať je to ve jménu čehokoliv
Co se týče vlastního stylu a popisu událostí, tak autorky rozdělili nejprve svoje tři příběhy zvlášť do tří částí – Celestin, Julianin, Kristinin. Tady se dá zorientovat, jakkoli se příběhy prolínají díky občasným setkáním sester. Avšak poslední 4. část nazvaná Cesta ke svobodě je už hodně nepřehledná, protože se sestry střídají….. Jediné co lze sledovat je časová posloupnost, což je v opravdu při velkém množství lidí dost málo, takže prostě čtete stranu za stranou a nehledáte nic než jak to která ze sester zvládla.
Pro tyto tři sestry jsou to skutečné zpovědi, jakkoli má pro ně současný život smysl tak nejde zapomenout.... Snad někomu jejich zkušenost otevře oči....
Neuvěřitelné....to je slovo, které mě napadlo po dočtení téhle knihy. Velmi nepříjemné jsou chyby v textu, ať se editoři chytí za nos, ale co ubírá knize na kvalitě ještě víc je asi to, že zhruba v polovině čtení přestanete vnímat, co vlastně která sestra zažila a vše se slije v jednu osobu. To mi během čtení bylo určitě líto..a ono Vám vlastně bude líto vše, co se tam děje..
Jedním slovem: strašný. Člověk je vážně zvláštní tvor. Jak může někdo takhle slepě poslouchat jiného člověka, který se prohlásí za proroka...A plnit jeho příkazy. Kolik lidí je tak zvrácených, že používali děti ke svému uspokojení...Že jim vyhovuje takhle žít. Opravdu strašné, co si tam ty děti zažili.
Bylo to čtivý, ale zároveň to bylo fakt drsný. Pro slabší povahy fakt nedoporučuji. Skoro celou knihu jsem si říkala:To snad ani není možný. Bohužel to možný je. Je to hrůza! Jsem ráda, že většina aspoň ze sekty odešla a doufám, že je jim lépe, ikdyž určitě pořád psychicky trpí. A smutný taky je, že se dělo teď nedávno a asi pořád děje.
Kniha o fanatismu a zneužívání dětí v sektách. Nejhroznější na tom je, že je napsána podle skutečných výpovědí tří sester. Nakonec nedočteno.
Překvapující kniha, u které jsem nechtěla věřit, že se něco tak hrozného může stát. Velmi dobře napsané.
Neuvěřitelný příběh. Je až zarážející, jak dokáže sekta lidem vymýt hlavu, jak dokáže pedofilní úchylak manipulovat lidmi a že většině těchto lidi přijde normální pohlavní styk s dětmi.
Dávám pět hvězd za statečnost všech zneužitých dětí.
Až jak se dokážou ponížit a oblbnout lidi. Fanatik ublíží i vlastním dětem. Sestry byly chytré, když se dokázaly vymanit ze spárů takového hnusáka, škoda, že dospělým lidem to moc nemyslelo
Myslím si, že je důležité, aby si každý v životě přečetl podobnou knhu s tématikou sekt a s vymýváním mozků, která by sloužila k určité "prevenci".. Když ty řádky čtete, těžko se Vám věří, že se to opravdu děje i v dnešním 21. století.
Kniha o sektě Děti Boží. Kniha o pokroucené morálce, plná utrpení, tyranie a sexu.
Řekla bych, že mistrně zachycuje vymytý mozek, který sice slepě naslouchá tomu, co ho učili, ale občas tam probleskne přirozenost lidského počínání, které velí, že je něco špatně.
Díky tomu občas kroutíte hlavou, protože v jedné větě hrdinky "moralizují a pohoršují se nad tím, co viděli kolem", v další ovšem připouštějí, že i přesto se sebou nechali i nadále orat podle pravidel sekty. A proč to? Přisuzuji to právě onomu rozporu. Hrdinky věděly, že se jim nelíbí podmínky, ve kterých žily, nevinily z toho však sektu jako takovou, té byly oddané tak, jak je učili. Věřily, že sekta je to právé místo k životu, že tak to má být, jen kdyby se změnily ty podmínky, těch "pár pravidel". A vůbec je nenapadlo podívat se mimo sektu. Protože věřily, že tam je svět ještě horší...
Mrazí mě z pomyšlení na to, kolik životů sekty celkově nanapravitelně zničí...
5*
Drsná zpověď 3 sester, které se narodily do sekty Děti Boží. Po přečtení této knihy si člověk řekne, že může být vděčný za prostředí ve kterém měl možnost vyrůstat.
Ani nevím kde začít. Právě jsem knihu dočetla a naprosto mě dostala. To co ty děti, ale nejen oni prožily je něco pro mě nepochopitelného. Stále nechápu jak mohl jakýsi,,prorok" (Berg) ovlivnit takovou skupinu lidí ve jména Boha atd. Jak někdo může opustit rodinu a povětšinu času se o ní nezajímat, jak můžou být tak ovlivněný, že vlastní krev-rodinu opustí a jdou do jiné ,,komunity" na povel druhého, aby mohli hlásat slovo Boží. Jak si mohli říkat Děti Boží! Dívky, i když se narodily přímo do ,,Rodiny" obdivuji proto, že si uvědomily, že tohle není správně a i když jim to trvalo až někdy do cca 22, chápu to, protože již od dětství žily v takovémto systému. Často jsem si říkala, že snad nemůže být ani pravda, že se to všechno stalo a že se tolik hrozných věcí událo určitě víc než jen těmto dívkám. Za knížku musím dát 5 hvězdiček, i proto, že jsem si dost uvědomila, že na světě jsou mnohem horší věci a tady je důkaz jedné z nich.
Souhlasím s Elis, že knihu stačí přečíst jednou.. už bych se k ní si nevrátila. Myslím si, ale že kniha je poučná pro všechny, abychom byli ostražití a nenechali se oblbnout nějakými manipulátory.
Další příběh podle skutečnosti. Tahle kniha patří mezi ty, které stačí přečíst jednou. Jde o střídavé vyprávění 3 sester, takže tady se nějaká literární kvalita hodnotit nedá a ani ji tu nečekám, prostě sepsáno tak jak to ony vnímaly. Je to neuvěřitelné, co se může dít při dnešní úrovni vědomostí a vyspělosti civilizace. Jak můžou být ti lidi v sektách tak tupí a poslušní jak ovce, no hrůza a děs. Pěkná ukázka totálního vymytí mozku těm, kteří to dovolí. Je obdivuhodné, že si holky uvědomovaly, že takový život není v pořádku, ale děsné, že jim tak dlouho (těm dvěma, do asi 23 let) trvalo, než se dokázaly úplně vymanit. Ještěže aspoň matka jednu dceru odvedla a o druhé bojovala, protože jejich otec byl hloupý tupec.
Opět kniha dle skutečné události.
Zobrazení náboženské sekty a touhy člověka někam patřit opět vede k týrání a zneužívání dětí. Děj vypráví jedno z prvních dětí narozené v sektě a pohled jeho očima. Zvláštní je, že dítě, které v tomto prostředí vyrůstá a nic jiného nezná, se dokáže vzepřít a jeho rodič ne!
Když by si to člověk vymyslel, řekli bychom, jaká je to hrozná šílenost odtržená od reality. Šokující, že tohle se stalo a někde někomu stále děje, hodně se mě kniha dotkla, jako člověka, jako rodiče, jako lidské bytosti, kniha patří rozhodně k těm nejlepším, které jsem v poslední době četla, veliký obdiv i všem třem autorkám, za jejich otevřenost. I literárně jsem s knihou neměla nejmenší problém, musela jsem číst a číst a číst, takže doporučuji, i když jen pro silnější povahy, protože to není žádný čajíček! (září 1780 str.)