Bez slitování
Lee Child
Jack Reacher série
< 6. díl >
Další příběh s napínavě vystupňovaným dějem, romantickou zápletkou, zobrazující Jacka Reachera, hrdinu, jehož neoblomnosti, chladnokrevnosti a přirozené animální přitažlivosti dokážeme s každou další knihou čím dál obtížněji odolávat.
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2010 , BB artOriginální název:
Without Fail, 2002
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že tahle mě prostě nechytla. Reachera vnímám jako samostatnou jednotku, v této knize mi vše přišlo zdlouhavé, natahované.
Knížku jsem vytáhla jako z nouze ctnost, protože jsem měla dovolenou a vše připravené jsem už stihla přečíst :-) Popis mě vůbec nezaujal, ale přesto jsem se začetla a do děje nad očekávání ponořila. A protože jsem zvědavá ženská, tak jsem četla a četla, dokud jsem nezjistila, kdo za zločiny stojí. Reacherova dedukce mě oslňovala, to beze sporu. Celkově nápad knihy se mi líbil, ale nemám ráda, když umírají hlavní hrdinky poté, co si je oblíbíte. No co už.
Vícekrát knížku zřejmě číst nebudu, ale strívila jsem s ní pár pěkných hodin, za mě 3*
Tentokrát pohodovejší Reacher. Skôr viac dedukcie a vyčkávania ako nejaká akcia, ale nevadí. Viac sa dozviete o jeho bratovi, čo je tiež fajn. Každá kniha bola doteraz iná (čítam ich postupne).Napätie bolo....ako sa to všetko vyvinie, kto za tým stojí. Oddychovka....určite prečítam ďalšie.
Je sice fajn, že jsme zjistili cosi o Reacherově minulosti v souvislosti s bratrem. Je fajn poznat ctižádostivého bratra Reachera, i když posmrtně. Ale...znáte ten pocit, když čtete knihu a až na str. 228 se něco stane? A potom, tuto kriminálku, Child ukončí na posledních 5 - 10 stranách. Takže jednoduše řečeno: kecy, kecy, vaty, vaty, bum bum bum, kecy kecy vata. Bum a papá. Zatím nejslabší Jack Reacher s asi šesti knih co jsem četl.
Zpočátku mě příběh překvapivě nijal nezaujal až poněkud nudil (už je to dlouho, co jsem četla poslední Childovu knihu, tak jsem měla asi přehnaně vysoká očekávání), celkem mi vadilo prostředí ochrany (budoucího) vrcholného politického představitele amerického státu, státní bezpečnostní složky i hlavní hrdinové - zejména dvě super-dámy kolem Reachera. A dokonce ani Reacher mi moc neseděl v této konstelaci a při vzpomínkách na rodinu a zejména bratra. Jakoby se ta sentimentalita nebo co to vlastně bylo k Reacherovi ani nehodila. Jak se však příběh rozvíjel, nabíral postupně stále vyšší obrátky, už jsem zase starého dobrého Reachera poznávala a bavil mě. Sice mi nakonec motiv připadal trochu nereálný, jistě mohli vrazi svůj čin provést jednodušeji a dříve (abych moc neprozrazovala), ale celkově za to napětí mohu dát 85%.
Pozn. k překladu: překvapil mě "toust" (asi už i správně), ale odrovnal "klaxon" (zaručeně špatně)...
70% Nemám príliš v láske „technické“ (súdne, lekárske, špionážne...) knihy. Crichton sa o psychológiu nikdy nesnažil a jeho romány ma vcelku bavili, ale to je len výnimka potvrdzujúca pravidlo. Lee Childa som spoznal až v roku 2013, kedy som videl mierne nadpriemerný film Jack Reacher: Posledný výstrel. Keďže dovtedy som sa s Childovou tvorbou nestretol, nechápal som, ako niekomu môže „reálne“ prekážať, že dvojmetrového bývalého vojenského policajta hrá nie práve najvyšší Tom Cruise. Ako vravím, film nebol zlý, dal som mu 70% a tešil by som sa na ďalší diel. Takže keď som v kamarátovej knihovníčke uvidel Bez zľutovania, bez váhania som si to požičal a hoci bol román dosť hrubý, s chuťou som sa doňho pustil. A stále nechápem, čo komu vadí na Cruiseovi. Jasné, Jacka Reachera pojal „trocha inak“ a naozaj nemeria dva metre. Avšak nemôžem povedať, že by mi to prekážalo. Každopádne, vráťme sa ku knihe. Pozdávala sa mi. Child je rovnaký „technický“ autor, ako Crichton, Robin Cook alebo Tom Clancy – čiže mu ide skôr o dobre naštudované „originálne prostredie odohrávania“ (v tomto prípade tajné i menej tajné americké zložky), než o veľkú psychológiu postáv. „Niečo také“ zaznie len občas, ale dvomi „psychologickými“ vetami Child dokáže vystihnúť postavu tak, ako ju niektorí iní spisovatelia nedokážu vystihnúť v celom románe. Knižka sa odohráva v pomerne atraktívnom prostredí bodyguardov vysoko postavených politikov. Jack Reacher od začiatku drží situáciu pevne v rukách a hoci nevie, o čo ide, je len otázka času, kedy to zistí. Knižka je vzhľadom na starší rok napísania miestami úsmevne zastaraná (VHS), ale neprekážalo mi to. Jack Reacher je postava, pri ktorej som sa cítil byť v bezpečí.
Trošku netypický Reacher - tentokrát jako týmový hráč (ne že by mu ta role nesedla, ale přeci jen jako samorost je daleko úžasnější). Možná je zde více pátrání, čekání, hledání a méně akce. Ale opět dobré!
Z prvních šesti knih nejpravděpodobnější, ale také nejupovídanější, nejméně dramatická a Reacher vaří z vody a hraje na náhodu v maximální míře.
65 % (89 hodnotích, aktuálně 87 %).
Kniha mi přišla trochu zdlouhavá, chyběl mi spád, tolik typický pro Jacka Reachera... Četla jsem lepší :/
Vcelku normální Reacher. Takže dobrý čtení na dovolenou. Nic víc nic míň. Trošku moc rychlej konec, ale to už tak nějak je u Childa normální.
Táto kniha je menej akčná. O to viac sa dozvieme o Jackovom bratovi. Na scene je dalšia Femme Fatale a s Jackom to značne zamáva. Pohodové čítanie, na konci celkom uveriteľné rozuzlenie.
Autorovy další knížky
1999 | Jatka |
2000 | A přece nezemřeš |
2000 | Varovný signál |
2001 | Nezvaný host |
2008 | Volný pád |
Jack tentokrát pracuje v týmu, který chrání víceprezidenta před atentátníky, kteří mu posílají výhrůžné dopisy. Hodně se vzpomíná, sledují videozáznamy, obhlíží terén, leze po zvonicích a sprchuje v motelech. Oproti jiným dílům celkem zdlouhavé, málo akce a motivace padouchů dost přitažená za vlasy - pomsta po x-letech.