Bídníci
Anna Mayr
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489891/bmid_bidnici-Rq1-489891.jpg
3
26
26
Podtitul: Proč společnost pohrdá nezaměstnanými, ale přesto je potřebuje O chudobě se dobře diskutuje. Nechceme se na ni ale doopravdy podívat. Měli se víc snažit. Jsou líní. Bez zájmu o vlastní rozvoj. Chybí jim vzdělání. Tyto a spoustu podobných vět si o sobě mohou vyslechnout nezaměstnaní a chudí lidé všech vyspělých demokratických společností. Včetně rodičů německé novinářky Anny Mayrové, která si podobných řečí zažila až dost. A to i od lidí, od nichž by čekala větší pochopení. Dříve se za svůj původ i nezaměstnanost rodičů styděla, dnes už svůj postoj změnila. Pochopila, že společnost potřebuje obraz chudých a neschopných, aby se všichni ostatní mohli cítit dobře, aby si mohli blahopřát, že v životě uspěli. V nekompromisní a úspěšné knize Bídníci Mayrová vypráví osudy své rodiny a zároveň se vymezuje vůči této společenské potřebě. Zkouší si představit svět, který se obejde bez obrazu neúspěšných.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Sociologie, společnost
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Die Elenden, 2020
více info...
Přidat komentář
Odvrácená strana společnosti, nezaměstnanost a chudoba je zde popisována v německé zemi. Nicméně nevím jak bych to popsal, ale četlo se mi to velmi špatně – spousta myšlenek a měl jsem z toho v hlavě chaos. Každopádně autorka popisuje své vlastní zkušenosti života ve vyloučené společnosti chudých, nešvar kapitalismu, kdy se nůžky mezi bohatými a chudými neustále rozevírají a nikdo neví jak se z toho dostat. Taky by se dalo pomyslet na pořekadlo „Sytý hladovému neuvěří“.
Pre človeka ktorý chudobu nezažil je ťažké knihu pochopiť. Jedinú vec s ktorou by som polemizoval je kategorické zavrhnutie tzv. základného príjmu v poslednej časti, kde uvádza možné riešenia.
Prožít dětství v rodině nezaměstnaných neznamená, že člověka jiný úděl nečeká. Sama autorka je toho dokladem. Ještě by měla nabýt vyššího zdravého sebevědomí a přestat se za svůj původ stydět. Škoda, že v knize nezazněly zkušenosti jejích rodičů s dlouhodobým životem na sociálních dávkách. Jistě ne všichni nezaměstnaní propadnou alkoholismu a trpí sociální vyloučeností. Komu se podmínky stanovené úřadem práce pro udělení finančních prostředků na živobytí zdají být ponižující, může hrdě hladovět. Obdivuji referenty, kteří tam pracují. Určitě dlouhodobě zažívají větší stres než někteří žadatelé.
Podle anotací jde o knihu, která v Německu vyvolala velký zájem čtenářů i kritiků. O knihu, v níž autorka ,,skvěle vyvažuje rovinu vyprávění o vlastní rodině a zkušenostech se společenskou reflexí”. Nevím, jak moc se liší německé a české sociální rozvrstvení společnosti. Nikdy jsem v Německu dlouhodobě nežila a nemohu tedy německou společnost nebo politický systém hodnotit jinak, než na základě historických souvislostí, informací z tisku a médií, nebo na základě mnou přečtených knih německých autorů. Číst nebo poslouchat o “něčem” a žít “to”, je velký rozdíl. Já žiji v Česku, vyrůstala jsem v rodině, která byla dobře zajištěná, měli jsme byt, dvě auta, dovolené, zimy na lyžích, léta na kolech... na čež stačil souběh několika různých nečekaných okolností, abych najednou žila v rodině, kde byli rodiče nezaměstnaní, rodina chudá a vztahy zpřelámané. Pracovat na plný úvazek jsem musela hned od maturity, abych vůbec mohla současně chodit na vysokou a ještě nosit peníze domů. V mnoha částech knihy jsem tedy našla pochopitelné plné souznění s autorkou, souznění s jejímy názory i postoji. Pochopení... Pochopení ale nemám pro její zaujaté všeobjímající kritiky společnosti a z kontextu vytržené tvrzení o všem možném. Autorka (ač to tak cítí) nemá patent na kázání o morálce kapitalistické společnosti jenom proto, že pochází z chudého prostředí a že jako dcera nezaměstnaných rodičů “povstala z bláta”, vystudovala a stala se novinářkou. Kniha je plná líbivých výkřiků, utopických představ a naivních tvrzení, faktů (neprofesiálně) vytržených z kontextu a zasazených tam, kde se autorce zrovna hodilo. A toto u mě knihu i přes mnoho dobrých pasáží naprosto odepsalo. Okouzlení touto knihou v německém prostředí asi nechápu.
Bídníci
Kniha je bohužel argumentačně trochu nevyvážená, zaznívá z ní velké roztrpčení, ale to je vlastně v pořádku, protože vše vyplývá z osobní zkušenosti.
Myslím, že by českému překladu prospělo i stručné srovnání s českých prostředím, je to asi velmi podobné, ale sociální politika 90. let v Německu, které se věnovaly asi dvě kapitoly, mi přišla už moc odtažitá (i když rozumím tomu, že vše na něco navazuje atd.).
Můj celkový dojem z knihy je spíše rozpačitý, i když spoustu věcí a názorů s autorkou sdílím.