Ubožáci II. (zkrácená verze)

08.06.2013

Četla jsem obě knížky jako celek právě v tomto vydání, ale celkový komentář vystihuje i děj a postavy knížky, takže mi příjde logičtější hodit komentář k druhému dílu, než jen k jedničce. Ubožáky jsem opět četla kdysi v rámci doporučené četby a když se mi ty dvě bichle dostaly do ruky, tak jsem původně myslela, že to budu číst nejmíň půl roku. Opak byl pravdou a Ubožáci byli velmi příjemným překvapením. Životní osudy galejníka Jeana Valjeana mě strhly (od jeho protloukání se chudobou, až po získání jmění a zvlášť dojemné bylo, jak se ujal sirotka Cossety a staral se o ni jako o vlastní) a osudy a charaktery jednotlivých postav jsem autorovi věřila. Zvlášť Thenardier, který využíval své dcery, aby žebraly mi tehdy pil krev :). Přiznám se, že mladý Marius mi zezačátku lezl na nervy, ale jak se zapojil do revoluce a začal si stát za svými názory, stala se z něj postupně osobnost a už mě tolik neiritoval :)...Z celého příběhu byl opravdu nejdojemnější vztah mezi Valjeanem a Cossetou, kdy se o ni nejprve nechtěl starat, ale byl okolnostmi donucen, dále ji vychovával a zamiloval si ji jako dceru až po následné nutné rozloučení poté, co se vdala. Nesmím opomenout ani Javerta, policajta, který Valjeana celou dobu sleduje. Prahne po spravedlnosti až fanaticky a galejníka, který se provinil tím, že ukradl pro hladovějící rodinu chleba vnímá téměř celou dobu přinejmenším jako vraha, nebo obdobného vyvrhela společnosti. V průběhu všech událostí, Valjeanových činů a taky revolučného dění ale poznává jaký je galejník doopravdy a i on uznává nakonec chybu svého úsudku. Konec jsem viděla rozmazaně, protože nad závěrem Valjeanova osudu se mi prostě nepovedlo neuronit slzu...

Styl knížky je čtivý, pravda je to dílko obsáhlé a dlouhé ale stojí za to, si ho přečíst. Začátek je trochu náročnější než se děj rozjede, ale pak už se osudy jednotlivých postav začínají proplétat a nabírá spád.