Ubožáci II. (zkrácená verze) přehled
Victor Hugo
Kniha vyšla ve dvou svazcích. Příběh o bývalém galejníkovi, který zbohatne a přitom pomáhá chudým, zní tak trochu jako pohádka. Méně pohádkový je jeho boj s vyděrači, podvodníky nebo policistou, který Jeana Valjeana stíhá. K nejkrásnějším stránkám Bídníků patří příběh čisté lásky Maria a Cosetty, do něhož Hugo vložil vlastní zážitky z milostného vztahu k herečce Julii Drouetové. Kniha měla oslňující úspěch už při svém prvním vydání v r. 1862, vyšla v nesčetných vydáních, byla mnohokrát zfilmována a v posledních letech se stala i předlohou k úspěšnému muzikálu. Kniha vydána také pod názvem "Ubožáci", např. ve Státním nakladatelství dětské knihy v roce 1961.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Les Misérables, 1916
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ubožáci II. (zkrácená verze). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Oba díly jsem četl v šesté třídě. Každé ráno jsem si přivstal jenom proto, abych si ji mohl číst. Strašně mě zaujala. Pak jsem vzbudil sestru, vypravil a doprovodil ji do školy. O velkých přestávkách jsem příběhy Jeana Valjeana líčil naslouchajícím spolužákům tak, jak jsem nejlépe uměl. Odpoledne už nebyl na čtení čas, protože jsem celé dni trávil venku s kamarády, většinou na hřišti a večer jsem musel jít brzičko spát. Kniha na mně dodnes zanechala s veliký dojem. Neunikly mi ani filmová zpracování románu
Četla jsem obě knížky jako celek právě v tomto vydání, ale celkový komentář vystihuje i děj a postavy knížky, takže mi příjde logičtější hodit komentář k druhému dílu, než jen k jedničce. Ubožáky jsem opět četla kdysi v rámci doporučené četby a když se mi ty dvě bichle dostaly do ruky, tak jsem původně myslela, že to budu číst nejmíň půl roku. Opak byl pravdou a Ubožáci byli velmi příjemným překvapením. Životní osudy galejníka Jeana Valjeana mě strhly (od jeho protloukání se chudobou, až po získání jmění a zvlášť dojemné bylo, jak se ujal sirotka Cossety a staral se o ni jako o vlastní) a osudy a charaktery jednotlivých postav jsem autorovi věřila. Zvlášť Thenardier, který využíval své dcery, aby žebraly mi tehdy pil krev :). Přiznám se, že mladý Marius mi zezačátku lezl na nervy, ale jak se zapojil do revoluce a začal si stát za svými názory, stala se z něj postupně osobnost a už mě tolik neiritoval :)...Z celého příběhu byl opravdu nejdojemnější vztah mezi Valjeanem a Cossetou, kdy se o ni nejprve nechtěl starat, ale byl okolnostmi donucen, dále ji vychovával a zamiloval si ji jako dceru až po následné nutné rozloučení poté, co se vdala. Nesmím opomenout ani Javerta, policajta, který Valjeana celou dobu sleduje. Prahne po spravedlnosti až fanaticky a galejníka, který se provinil tím, že ukradl pro hladovějící rodinu chleba vnímá téměř celou dobu přinejmenším jako vraha, nebo obdobného vyvrhela společnosti. V průběhu všech událostí, Valjeanových činů a taky revolučného dění ale poznává jaký je galejník doopravdy a i on uznává nakonec chybu svého úsudku. Konec jsem viděla rozmazaně, protože nad závěrem Valjeanova osudu se mi prostě nepovedlo neuronit slzu...
Styl knížky je čtivý, pravda je to dílko obsáhlé a dlouhé ale stojí za to, si ho přečíst. Začátek je trochu náročnější než se děj rozjede, ale pak už se osudy jednotlivých postav začínají proplétat a nabírá spád.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ubožáci II. (zkrácená verze) v seznamech
v Přečtených | 86x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 15x |
v Knihotéce | 75x |
v Chystám se číst | 6x |
Autorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
Krásný historický román z počátku 19. století odehrávající se ve Francii.
Stěžejní postava Jean Valjean ze zoufalství ukradl bochník chleba, aby mohl poskytnout stravu hladovým dětem své ovdovělé sestry. Za tento čin je odsouzen na několik let na galeje, kdy po několika nezdařilých pokusech o útěk se tam jeho pobyt protáhne na 19 let. Jean Valjean byl propuštěn z galejí. „Začátkem října 1815, asi hodinu před západem slunce, vešel do městečka Digne nějaký muž. Nečetní obyvatelé, kteří v té chvíli postávali u oken nebo před domy, hleděli na pocestného trochu zneklidněni. Těžko bys potkal muže zbědovanějšího. Byl prostředního vzrůstu, ramenatý a silný, v květu let." Poutavý příběh se naplno rozjíždí.
Jsem rád, že jsem toto skvostné dílo četl až teď. Doporučuji.