Bílá kánoe

18.08.2022

Trochu som knihu posúvala bokom, kým som sa odhodlala si ju prečítať, napriek tomu, že sa kamarátke páčila. A som rada, že som ju čítať začala. Veľmi pekné poviedky o živote a myslení eskimákov.

17.01.2022

Malá kniha, která se přede mnou dlouhou schovávala zahrabaná ve skříni... a takové dobré čtení. Krásně je zachycena příroda a nálada plání a jezer severní Kanady, stejně tak vnitřní svět inuitů. Nejvíce mě oslovily povídky Dva, co byli jeden, Pes a vlk, ale ani jedno vyprávění není slabší. Líbily se mi na první pohled nenápadné ilustrace.
Pro milovníky zimy a ledu.

01.06.2021

Kniha plná příběhů o dalekém severu. F.Mowat krásně vykresluje život, postoje eskymáků i jako biolog život zvířat. Opět se objevuje věčné téma - chamtivost a rozpínavost bělochů versus skromnost domorodců, které se táhne napříč celým světem. Některé příběhy jsou opravdu smutné. Kniha nenápadná, velmi čtivá.

29.08.2020

Kniha, která se ke mně dostala spíš náhodou (od kamarádky) a kterou bych si rozhodně sama ke čtení nevybrala. Nenápadná obálka, autor, jehož jméno mi nic neříkalo...

Ano, i já tuhle knihu podcenila. Je tak bolavá, tak krutě reálná, až vás všechno uvnitř bolí marnou vzpourou proti nelítostnému osudu. Ukáže vám život očima těch, o kterých se moc nemluví. Život, který si sami nedokážete představit, který byste prožít zřejmě nechtěli.

Ovšem síla těch lidí, jejich vytrvalost, oddanost, čistota, jejich láska k životu, jejich odvaha - to všechno vám bere dech.

Bylo to syrové, bolavé, drsné a smutné. A přece v tom byla neuvěřitelná síla a odhodlanost, láska k životu a úcta člověka k člověku. Tohle by si měl přečíst každý, kdo žehrá na vlastní osud.

Ony totiž hodnoty života nejsou všude stejné. A přitom vlastně jde stále o totéž. Docela obyčejně žít...

15.07.2018

Knihu jsem získala zdarma, byla vyřazena z obecní knihovny. Jedna z těch, kterou jsem po prolistování podcenila. Vzala jsem si ji na cestu vlakem na služební cestu, s tím, že ji pak nechám v nějaké nádražní knihovně. Dovezla jsem ji ale zpět. Příběhy Eskymáků, zejména popis jejich myšlení, hodnoty, které vyznávali, jejich láska k rodné krajině – to vše mě vzalo za srdce. Tím spíš, že většina příběhů končí smutně. Prolíná se v nich již vliv bílých lidí, bohužel velmi destruktivní. Mowat byl jedním z těch mála bělochů, kdo Eskymáky považovali za sobě rovné.

24.05.2018

povídky inspirované eskymáckými legendami a historií. Zajímavé, čtivé, originální, i když většinou spíše dojemné až smutné.

06.08.2016

Od lyrických povídek opěvujících arktickou přírodu a schopnost lidí žít s ní v souladu, přes neuvěřitelné příběhy, jako ztroskotání inuitského lovce na Vnějších Hebridách či ústní tradicí uchovávané vzpomínky na setkání s vikingskými mořeplavci nebo příběhy prodchnuté animistickou vírou Inuitů, po palčivé problémy soužití moderních bělochů s původními obyvateli arktických oblastí, přičemž se bílí obchodníci na Inuitech často dopouštěli tak podlého bezpráví, až srdce usedá, autor nám svým dílem umožňuje nahlédnout do fascinujícího a mnohdy krutého života na nejzazším severu amerického kontinentu.

Farley Mowat (1921-2014), kanadský zoolog, dobrodruh a spisovatel, zasvětil větší část svého dospělého života studiu severokanadské přírody, vlivu nově sem pronikající civilizace na místní ekologii a následné dopady těchto změn na způsob života domorodých obyvatel arktických oblastí. K jeho tvorbě jsem se dostala vlastně prostřednictví filmu The Snow Walker, jenž, jak jsem pozdějí zjistila, vznikl na motivy jedné z jeho krátkých povídek, a který podle mého názoru velice dobře zachycuje ducha Mowatových děl. Nejedná se rozhodně o nějaké dobrodružné příběhy pro mládež, jsou to spíše střípky z mozaiky, které nám dovolují si alespoň vzdáleně představit, jak dokáže být život na dalekém severu drsný a zároveň i radostný a naplňující. Celá sbírka se mi moc líbila a pokud ve vás občas dříme touha se alespoň literárně toulat divokou tundrou, neváhejte a sáhněte po Mowatových povídkách.