Bílá Masajka
Corinne Hofmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255829/bmid_bila-masajka-255829.jpg
4
1239
1239
Bílá Masajka série
< 1. díl >
Corinne Hofmannová, švýcarská podnikatelka, se rozhodne strávit se svým snoubencem dovolenou v Keni. Hned po přistání na letišti v Mombase je touto zemí zcela očarovaná. Při přejezdu řeky na féře náhodou zahlédne urostlého masajského válečníka Lketingu a fascinuje ji jeho krása i chování. Je to láska na první pohled a Corinne udělá všechno pro to, aby se s Lketingou znovu setkala.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Die weisse Massai, 1998
více info...
Přidat komentář
Příběh:
Fascinující, pro běžného Evropana těžko pochopitelný, ale zároveň dokazující, že láska je nevyzpytatelná a občas dokáže opravdu divy. Nedokáži to pochopit, ale příběh jsem zhltla jedním dechem, znám ho už z dřívější doby, viděla jsem i film, který je hodně, hodně osekaný oproti knize, ale stále mi nad tím příběhem zůstává rozum stát.
Po literární stránce je to dosti slabé, asi by si kniha zasloužila lepší češtinu, lepší slovosled a rozvinutější věty, ale na druhou stranu se tu vypráví příběh ze života, podle skutečné události. U smyšleného příběhu bych styl překladu neodpustila. Čtenář běžně bude vnímat příběh a ostatní jde mimo a tady se autorce povedlo občas navodit pocit, že ležím v maňatě a lezou po mne moskyti oceňuji fotografie, které udělají čtenáři lepší představivost.
Docela zvláštní příběh a upřímně i docela zvláštní kniha. Není tomu tak dávno, co jsem viděl filmové zpracování s Ninou Hoss, které se mi vcelku líbilo a řekl si, že by nebylo špatné se poohlédnout po knižní předloze.
A jaké to bylo? No upřímně ten film byl skoro stravitelnější. Pokud bych to rozdělil na stránku věcnou a literární, tak po stránce věcné... ona Corrine byla asi trošku švihlá od samého začátku. Prosperující (podle toho, co bylo uvedeno) obchodnice ve Švýcarsku na dovolené v Keni zcela bezdůvodně propadne kouzlu masajského válečníka, který je sice možná vzhledově atraktivní nebo spíš exotický, ale jinak je to negramotný primitiv, žijící uprostřed buše v jakési chatrči z větví, bláta a kravského trusu, kde si v klidu pase své stádo koz, a navíc se s ním hlavně zpočátku ani nedomluví. Co si od toho sakra asi tak slibovala?!? Vždyť jí v té době bylo skoro třicet, nebyla to žádná nevyzrálá sedmnáctiletá puberťačka... Zcela zpitomělá zahodí veškerý svůj dosavadní život v jedné z nejvyspělejších zemí Evropy, do Afriky se odstěhuje a po mnoha byrokratických průtazích si ho vezme, porodí mu dceru a pokouší se uživit provozováním obchodu kdesi v keňské divočině. Postupně se ale její idylka stává noční můrou a ona netouží po ničem jiném, než z nitra Keni vypadnout, pryč od špíny, minimální hygieny, jednotvárné bídné stravy, malárie a jiných nemocí a také od žárlivého magora, který se z jejího miláčka vyklubal. V podstatě v průběhu celé knihy Corrine pořád někam jezdí, zhruba od začátku druhé půlky už sice trochu méně, ale první polovina knihy je víceméně jen ve znamení neustálých přesunů odněkud někam, lépe řečeno z jedné africké díry do druhé, z čehož jsem byl občas trochu zmatený, kde a proč vlastně zrovna je. Občas je to proložené výletem do Švýcarska.
Po závěrečném, taktéž neúspěšném pokusu o nový rozjezd a nový obchod v Mombase se jí nakonec podaří i s dcerou odjet či spíše snad až trochu zbaběle utéct zpět do Švýcarska. Byla ale v situaci, kdy jí víceméně nic jiného nezbývalo.
Co se týká literární stránky knihy, no co si budem... žádný skvost to taky zrovna není. Jednoduché věty, napsáno poněkud ve stylu "hop sem, hop tam". Corrine je sice možná i v nitru Afriky slušná obchodnice, ale rozhodně ne dobrá spisovatelka. A o její naivitě se tu už vyjádřili mnozí přede mnou. Takže nakonec takové slušné tři ***, slušný průměr, ale znovu po téhle knize už asi nesáhnu.
A snad to nebude až tak od věci, když si ji zařadím do letošní čtenářské výzvy jako knihu s tématem nešťastné lásky, protože tohle opravdu autorce štěstí nepřineslo.
(SPOILER) Bláznivá a mladá bílá holka, která se vydá za krásami exotiky, a tím dostává její život úplně jiné obrátky ... Chvílemi jsem byla až šokovaná autorčinou najivitou, na druhou stranu, o to lépe a s větší zvědavostí jsem knihu četla. Po vystřízlivění se nakonec Corinne rozhoupává a Afriku i s dcerou opouští. Ještě že tak ... jsem ráda, že se kniha nestala africkou verzí Bez dcerky neodejdu ...
Trochu složité ze začátku, jak pořád někam jezdí a potkává nové lidi, ale pak jsem si zvykla a příběh to byl opravdu vydařený a celkem šokující, co všechno strpěla pro lásku.
(SPOILER)
Nedočtená, nebo přesněji řečeno odložená po pár stránkách. Vadil mi jednoduchý styl vyprávění, je vidět, že autorka není spisovatelka, vůbec mě to nevtáhlo do děje.
Dřív jsem knihy dočítala, ale teď už si vážím svého času, a nevidím důvod, proč trávit čas na příběhem, který mě nebaví v žádných ohledech. Vždycky jsem přečetla pár stránek, přeskočila o kus dál, jestli se to třeba nezlepší, ale bohužel. Styl vyprávění celou dobu odpovídá průměrné maturitní práci.
A nezaujal mě ani příběh, spíš mi přišlo neuvěřitelné, že hrdinka může být tak strašně naivní. Kdyby jí bylo sedmnáct, tak se to dá ještě pochopit, ale dospělá žena, která všechno opustí a vydá se do Afriky za mužem, kterého viděla jen letmo a vlastně ho nezná, mi přijde naprosto šílené. Co jako čekala? Velkou úžasnou lásku a romantiku v záři zapadajícího slunce nad savanou?! Vzhledem k tomu, že jde o reálný příběh, tak může být ráda, že se dostala živá a (přiměřeně situaci) zdravá pryč.
Knihu sem se zaujetím četla od začátku do konce.Občas sem se podivovala nad naivitou hlavní hrdinky,ale zároven měla můj obdiv jak se postavila ke všem překážkám a nástrahám které jí byly kladeny.Zamiluje se do Masajce,aniž tuší že jí to bude opětovat.Spálí za sebou všechny mosty,aniž tuší do čeho jde.
Četla jsem již kdysi. Kniha mě vtáhla do děje. Dobře se četlo, nemohla jsem se odtrhnout. Podle mě tam byla velmi vidět odlišnost kultur (Afrika/Evropa). Myslím si, že ikdyž se snažíme, tak většinou nedopadne tento svazek dobře. Autorka je navíc celkem naivní, zaslepená láskou a včas nepozná, že není možné spolu fungovat v lásce a harmonii. Jinak autorka v sobě má i velkou sílu a vůli, že dokázala všechno vydržet.
Veľkým pozitívom knihy je prerozprávanie skutočného životného príbehu, ktorý vyniká opisom pre nás vzdialenej africkej kultúry. Štyri roky v primitívnych podmienkach, bez vymožeností, v biede, kde panuje hlad, zaostalosť, negramotnosť, zlá lekárska starostlivosť...
Azda sú to dôvody, aby som uverila láske, ktorá prekonávala aj neprekonateľné.
Nepochopiteľnou pre mňa ostáva poblúznenosť hlavnej hrdinky masajským bojovníkom, ktorá akoby ju zbavila zdravého úsudku a nechávala sa vmanévrovávať do mnohých nebezpečných až život ohrozujúcich situácií.
Z úspešnej podnikateľky sa vplyvom prostredia stala ustráchaná žena bez triezveho uvažovania...
Čítanie je to na každý pád zaujímavé a knihu som zhltla za dva večere.
Kniha se četla dobře, jen jsem měla problém s hlavní hrdinkou. Taková naivita...... kolikrát jsem si při čtení říkala: to snad není možný, ta je tak blbá!
Přiznání první. Dlouho jsem přemýšlel,zda se mám k tomuhle literárnímu skvostu vyjádřit. Ne,že bych neměl jasno v tom co cítím,ale nechtěl jsem poukazovat jen na samá negativa. Kritizovat umí přece každý. Přiznání druhé. Rozhodl jsem se z jednoho prostého důvodu,že neuniknete mému komentáři. Jsem totiž rasista. Nemá to ale nic společného s barvou pleti, jak mnohé z vás asi právě napadlo. Jen nemám rád hloupé lidi. Přiznání třetí. Očekávám, že budu pravděpodobně pranýřován za své názory,ale skryt na internetu, mé sebevědomí dosahuje vskutku nesmírných výšin :D Vím, že pro mnohé ženy a dívky je tahle kniha synonymem romantismu. Můj pohled je však více realističtější. A to taky věřím na lásku na první pohled,ač se mi to ještě nestalo. Hrdinka a autorka v jedné osobě opustí vše,co tvořilo její dosavadní život a vydá se za svou novou láskou. Na tom neshledávám nic záhadného. Ale. Je tu opravdu někdo,kdo by se vydal za někým,koho nezná,nerozumí jeho jazyku a tudíž neví,zda jeho city opětuje ? Podobných scénářů na tohle vděčné téma je spousta. Jen jsou nejčastěji z oblasti krimi a hororu. Hlavní hrdina vždy ubytuje ,,svou novou lásku,, ve sklepních prostorách svého útulného domu a pak se čeká na prince který ji vysvobodí. Jediné eso v rukávu může být stockholmský syndrom. Ale co já vím o lásce,ta prý překoná každou nástrahu. Třeba prostředí,které ohrožuje na zdraví nejen hlavní hrdinku,budiž,je drsná jako finanční úřad,ale i její dítě. Tohle by normální matka dle mého neriskovala. Tedy pokud místnost kde tráví většinu dne, není silně vypolstrována a neotevírá se zásadně zvenčí. Osobně se domnívám,že ve vztahu žila jen ona. Ebenový krasavec dle mého vůbec nechápal co tam ta sexuálně frustrovaná evropanka vlastně dělá. Nepřekvapovalo by mě,kdyby si myslel,že je tam přidělená v rámci mise OSN,či jiné neziskové organizace. Přiznání čtvrté. Ač je dle mého hlavní hrdinka naivní a mazaná jako dlabané necky,i já jsem ji obdivoval,co vše je schopna skousnout. Proto ta jedna hvězda.
Tak naivni a romanticka kniha - na zacatku - a takove hrozne prozreni - na konci.
Je zajimave, jak za plentou lasky a poblouzneni autorka nevidela takove na prvni pohled jasne veci (naprosto odlisne svety a mentality, uplne odlisny zpusob zivota) a snazila se do jejich spolecenstvi zaclenit, ale zaroven se i realizovat, coz se nesetkavalo s valnym uspechem.
Kroutila jsem od zacatku hlavou nad jeji naivitou, mela jsem z vypraveni i pocit, ze Lketingu vlastne "uhnala", on ji ani moc nechtel.
Trochu me zlobily ty vypraveci casy - chvilku pritomnost, chvilku minulost, forma byla podobna spis podrobnemu denicku psanemu na koleni.
Jinak ale vypraveni o Keni, kulture a zpusobu zivota a vubec podminkach, se kterymi se musi beloska v takove divocine potykat, bylo ohromne obohacujici, divila jsem se, jak tam po opakovane malarii vubec mohla prezit.
Tuto knihu by si mely povinne precist vsechny zeny, ktere se tam bez vetsich znalosti o Africe, chteji presidlit, nebo ty, ktere se uz zamilovaly do "sveho krasneho" Masaje a slepe putuji za svou "zivotni laskou".
V hlavní roli velká naivita a láska. Autorka je velmi silná žena, která prožila velký příběh lásky a zklamání. Velmi hezká kniha, která se čte sama.
Na Bílé Masajce je vidět, že ji nepsala "spisovatelka", jedná se o typické vcelku jednoduché vyprávění, přesto musím říct, že mě tato kniha dostala. Bílá Masajka nám přibližuje život Švýcerky v Keni - zpočátku idylka, obrovské okouzlení Afrikou, krásným vysokým Masajem, a dále úskalí spojená s životem mezi Masaji. S Corinne se opravdu sžijete, fandíte jí, soucítíte s ní, je vidět, že autorka příběh sama prožila.
Tenhle druh čtení má ráda moje mamka. Ráda čte tento typ knih. Knihu před léty dostala jako dárek a přečetla jí jedním dechem. A ostatní knihy také.
Kniha se četla pěkně o tom žádná,ale co se týče hlavní hrdinky tam nelze než konstatovat že měla víc štěstí než rozumu.
Jako milovnici Keni mě tento příběh uchvátil. Už se moc teším, až si přečtu pokračování :-)
Zezačátku jsem si o autorce myslela, že je úplně mimo a je strasne sobecká (kvůli jednomu střetnutí s Masajem se totalne vykašlala na sveho pritele. Všechno opustila, a přestože toho člověka absolutne neznala, obětovala kvůli němu všechno s pocitem, že on ji miluje úplne stejne). Pohlizela jsem na to dost skepticky, ale postupně jsem začala hlavni hrdinku obdivovat (i když si stále myslím, co na začátku, ale v menší míře). Ona má neuvěřitelnou vůli a sílu. Co všechno dokázala je neuvěřitelný (úplna sama v cizi zemi...) a chapu, proc se nakonec rozhodla, jak se rozhodla (i když mě chování Lkentingy ani trochu nepřekvapilo, protoze to bylo jasné úplne odzacatku - spis mě překvapilo, že se zprvu k ni choval tak hezky a kromě jednoho případu ji nikdy neuhodil.) Ta autorka je dost naivní, ale má velkou sílu.
Štítky knihy
Afrika zfilmováno Keňa autobiografické prvky svatba Masajové ženská obřízka manželství s cizincemAutorovy další knížky
| 2004 |  Bílá Masajka |
| 2005 |  Zpátky z Afriky |
| 2006 | Shledání v Barsaloi |
| 2012 | Afrika, má láska |
| 2017 | Dívka se žirafím krkem |
Neuvěřitelný příběh.Jet na dovolenou do Afriky s přítelem a nechat se ocarovat Masajem.Tak moc že se člověk vzdá pohodlí,rodiny a své rodné země.Pro mě nepochopitelné.To jak tam lidé žijí je hrozné.Nemaji vůbec nic.Lednici, toaletní papír,pro vodu musí chodit daleko.Nebezpeci číhá všude.Nebezpecna zvířata,různé nemoci, těhotenství a porod v hrozných podmínkách.Narodnost úplně jiná.Pani Hofmannová má můj velký obdiv že zde zvládla žít a nezbláznit se úplně.