Zpátky z Afriky
Corinne Hofmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/9682/bmid_zpatky-z-afriky-MiD-9682.jpg
4
530
530
Bílá Masajka série
< 2. díl >
Po čtyřech letech strávených v primitivních podmínkách v Keni se Corinne Hofmannová vrací s podlomeným zdravím a malou dcerkou Napirai do Švýcarska. Její muž Lketinga jí po dlouhém zdráhání podepsal povolení k opuštění země se slovy: "Nevím, jestli tebe a Napirai ještě někdy uvidět!" Zcela bez prostředků, bez povolení k pobytu a s mizivým sebevědomím se Corinne snaží za podpory své matky začít znovu. Odvykla civilizaci, v moderním světě si najednou připadá zcela bezradná. Začíná boj s úřady, shánění Lketingova rodného listu, kvůli změně příjmení a státní příslušnosti jejich dcery i rozvodu. Ale Lketinga je nezvěstný - neznámo kde propíjí majetek, který mu Corinne zanechala. A tak se Corinne i na dálku navíc snaží podporovat jeho rodinu z konta, které zanechala v Keni. Prostřednictvím dopisů, které si vyměňuje s Lketingovým bratrem Jamesem, zůstává se svými bývalými příbuznými i nadále v kontaktu. Časem se jí podaří získat povolení k pobytu a posléze i práci a vlastní byt. Najde si i nového přítele a vydává knižně své zážitky z Keni, které mají mimořádný ohlas... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Zurück aus Afrika, 2003
více info...
Přidat komentář
Nemám ráda smíšené partnerství z různých kultur a partnerství, kde je věkově i dvougenerační rozdíl. Vždy po fázi velké zamilovanosti v obou případech bude znát rozdílná kultura, rozdílná historie, rozdílný smysl a naplnění života. Kniha je hezky napsaná to ano, myslím si, že má spoustu čtenářů, protože nás láká zjistit něco nového, dočíst se neobvyklé a pro mnohé z nás nedosažitelné. Každopádně neumím pochopit, proč se autorka vzdala své lásky a rodiny, která jí byla v Evropě blíž než z Keni, jak píše v knize Bílá Masajka. Ano láska je slepá, divoká, tak to má být. Ale v těchto případech si autorka neuvědomila následky. Velká bariéra je řeč, věřím, že svou keňskou rodinu miluje, ale snad pochopila, že jim vzala jejich dar - dítě, které v této zemi je velmi vzácné. Autorka si neuvědomila, jaké tam jsou zvyky. Peníze nikdy a jakýkoliv dar nenahradí fyzický kontakt. Hvězdy dávám za výstup na nejvyšší horu v Africe - Klimanžáro.
(SPOILER)
ODPAD- KAŽDÝ JE JEDINEČNÝ, s osobitým vkusem, líbí se mu jiný žánr např. detektivky a to respektuji a je to skvělé. Nutí to, podívat se na věc očima druhého, z jeho úhlu pohledu, synapse se radují a empatie se rozvíjí.
A právě autorčina odvaha je nevšední. Poznává na vlastní kůži jinou kulturu, než do které se narodila. Držela jsem ji palce, aby měla dostatek sil a výdrže , poznávané pochopit a čerpat z toho jiného , jen to dobré. Každá kultura má mnoho i dobrého a to se dá sdílet. Poznat se, pochopit se a vzájemně si lidsky vyjít vstříc a pomáhat si. Člověk upřednostňuje ekonomiku, obchod a klidně kráčí přes mrtvoly. Toho jsme svědky v Evropě. Elita nepochopí, že prostý lidský život je plnohodnotný i když se jinému jeví jinak, protože je jiný. Každá kultura má svá specifika, proto musí usilovat , rozvíjet svou kulturu, právě tam, kde se staletí i tisíciletí vyvíjela. A právě ta odlišnost může obohacovat novým poznáním jinou kulturu, při snaze se lidsky poznat a pochopit.
Corinne se pro mne stala prototypem lidskosti a inspirací: poznat - pochopit - vzájemné pomoci, to je cesta, pro klidný život v míru - bez pomoci nové rodiny by obě nepřežily.
Moc jsem byla zvědavá , jak zvládne další návrat z Afriky. Domov... Záleží na každém z nás.
Po primitivním životě u Masaju čekají Corinnu v novém začátku problémy.S odvahou, vůlí a optimismem buduje své dceři a sobě novou existenci.
Díky dodnes trvající korespondenci s bývalou rodinou ožívají téměř zapomenuté události.
Stále své Masaje finančně podporuje.
Měla problém se rozvést.Najit práci,bydlení.Ted si našla nový vztah a daří se jí skvěle.
Četla jsem před pár lety, ale vybavuju si, že Corinne sice měla Keňu moc ráda a dobrovolně tam přivedla na svět dítě, když se ale vrátila s dcerou domů, mluvila o ní jako o "švýcarské holčičce" a nedovedla si představit, že by se s ní vypravila zpátky do Afriky. Tam se po pár letech vypraví sama, aby se podívala na filmové natáčení svého příběhu a setkala se na chvíli s rodinou bývalého manžela, ale celkově je na ní patrná neskutečná úleva, že se vrátila zpátky do civilizace.
Četla jsem již kdysi. Bavilo mě to:) Pokračování života bylo taky čtivě napsané a zajímavé. Autorka je silná žena s vůli a je vidět, že už rozhodně není tak naivní a zaslepená láskou jako v prvním díle. A dokázala se postavit na nohy a začít znovu od začátku. Má můj obdiv
Zvedavosť ma donútila prečítať i druhý diel, v ktorom už Corinne vystupuje viac ako sebavedomá žena idúca si za svojím cieľom. Čitateľský je však táto časť oveľa menej atraktívna, chýbalo mi v nej to čaro "neznámeho"...
Skvělá kniha. Paní Corinne moc obdivuji, kazde jeji vypraveni me prenese do jejiho sveta a moc si to uzivam.
Tesim se az si prectu pokracovani jejiho vzrusujiciho zivota :-)
První kniha Bílá Masajka mě bavila více. Ale i tak bylo tohle čtení zajímavé..
Po přečtení Bilé Masajky jsem se rozhodla přečíst si i tuto knihu. A musím říct, že to bylo milé čtení. Zajímal mě osud hlavní hrdinky a její dcery. První díl byl sice mnohem zajímavější, ale i tak mě kniha bavila.
První polovina knihy ještě šla a konec byl taky zajímavý, ale jinak Corinne psala jen o své práci a knize. Zhruba ve 3. čtvrtině knihy už mě to strašně štvalo. Také mi vadilo, jak James v každém dopise škemral o peníze-to nemají masajští muži svoji hrdost, že se nechají živit ženou-samoživitelkou, která tvrdě pracuje na úkor své dcery, která trávila hodně času u babičky a chův? Navíc o ní autorka už skoro vůbec nepsala, což mi chybělo. A také jsem si uvědomila, že míchá Masaje a Sambury. V 1. knize mi nedošlo, že to není dvojí označení pro 1 kmen, ale že jsou to 2 příbuzné kmeny. Tak u kterého tedy žila?!?
Myslím, že africká rodina Corinne využívala. Nevadilo mi to jen u tchýně, která měla podle místních zvyklostí právo na její dceru Napirai, a přesto ji nechala odcestovat. Navíc se děti mají postarat o rodiče. Ale bývalého muže a švagra nechápu. Myslí si snad, že peníze rostou v Evropě na stromě? Něco jiného je pomáhat a něco jiného je nechat se zneužívat.
Jsem ráda, že jsem se do pokračování pustila po několika letech od čtení prvního dílu. Je zde totiž plno vzpomínek na Keňu a tak se mi vše krásně oživilo a bylo pro mě znovu zajímavé.
Jsem ráda, že autorka napsala pokračování, jaké to pro ní a její dceru bylo se začlenit zpět do moderní civilaze. Jak zvládla ustát různé problémy. Začlenění míšence mezi bílé lidi. Dříve se to tu tolik nevidělo.
A hlavně, jak vše zvládla jako samoživitelka. Myslím, že to hodně ženám dodalo odvahu.
Za mě bych tomu vytkla ten sluníčkový nádech. Přijde mi, že autorka příběhu vypsala spíše ty pozitivnější věci v životě a její klidnější přístup.
Ano, oproti Africe to pro ní nebyly až takové potíže. Ale přeci jenom každý známe, že přijdou i zoufalé situace a ty mě tady chyběly...
Po pár stránkách mi to sluníčkové vyprávění lezlo prostě krkem.
Druhý díl byl fajn, ale úplně mě nenadchnul jako ten první. Tak ono to také nebylo zas tak dramatické jako život v Keni. Co mě moc nebavilo bylo její vychvalování vlastních obchodních zkušeností, získávání práce atd, ale na druhou stranu jsem ocenila, že zbytečně všechno nerozepisuje do detailu a o ne moc podstatných událostech se zmíní v pár větách. Každopádně výstup na Kilimanžáro musel být velmi náročný a za to ji svým způsobem obdivuji! Špatné čtení to nebylo, přečetla jsem za jeden den, spíš to byla taková oddechovka.
Knihu jsem s chutí četla od začátku až do konce, poslední kapitola o výstupu na horu Uhuru mě fascinovala a zapálila ve mě touhu se tam taky vypravit. Corinne je neuvěřitelně silná osobnost a její životní příběh mě bude vždycky inspirovat.
Velké zklamání. Bílou masajkou jsem byla nadšená a proto si hned koupila díl druhý a rovnou i třetí. Autorka již jen těžila z popularity prvního dílu. Hodně částí se opakovalo, do čtení jsem se musela nutit. Možná by kniha nebyla tak špatná, kdybych četla s delším časovým odstupem. Rozhodně nedoporučuji číst s rozestupem jednoho dne.
Knížku jsem náhodou našla v knihovně, pár měsíců po Bílé Masajce jsem byla zvědavá na pokračování, nebylo špatné. Nejvíc se mi líbil popis výstupu na Kilimandžáro, to mě dostal, hezký konec knihy, proto dám 5*.
Štítky knihy
Afrika děti náboženství láska Keňa útěk vydírání svědomí manželství kulturní antropologie autobiografické prvky vývoj a výchova dětí mateřství narozeniny Masajové nenásilná komunikace nový začátek podle skutečných událostí manželství s cizincem smíšené kultury návraty domů kultura a společnost
Autorovy další knížky
| 2004 |  Bílá Masajka |
| 2005 |  Zpátky z Afriky |
| 2006 | Shledání v Barsaloi |
| 2012 | Afrika, má láska |
| 2017 | Dívka se žirafím krkem |
Corinne se s přesvědčením vrhla do neznáma, když se na dovolené v Keni zamilovala do Masaje Lketingy. Věřím, že jejich vztah by mohl mít snad nějakou budoucnost, pokud by šlo o dva lidi se stejným vzděláním, náhledem na svět, dobře ovládající společný jazyk. Nic takového ale neexistovalo a k úspěšnému manželství jen láska nestačí. To si Corinne uvědomila příliš pozdě, ale ne zase až tak pozdě. Z Keni odletěla na údajnou dovolenou s dcerou a pár osobními věcmi, zato s obrovskou nejistotou. Bude ji povoleno zůstat ve Švýcarsku? Zvládne se opět začlenit do západního světa? O byrokratických překážkách a podlomenem zdraví nemluvě. V knize nechybí množství krásných fotografii, je velice ctiva, všem doporučuji.