Zpátky z Afriky
Corinne Hofmann
Bílá Masajka série
< 2. díl >
Po čtyřech letech strávených v primitivních podmínkách v Keni se Corinne Hofmannová vrací s podlomeným zdravím a malou dcerkou Napirai do Švýcarska. Její muž Lketinga jí po dlouhém zdráhání podepsal povolení k opuštění země se slovy: "Nevím, jestli tebe a Napirai ještě někdy uvidět!" Zcela bez prostředků, bez povolení k pobytu a s mizivým sebevědomím se Corinne snaží za podpory své matky začít znovu. Odvykla civilizaci, v moderním světě si najednou připadá zcela bezradná. Začíná boj s úřady, shánění Lketingova rodného listu, kvůli změně příjmení a státní příslušnosti jejich dcery i rozvodu. Ale Lketinga je nezvěstný - neznámo kde propíjí majetek, který mu Corinne zanechala. A tak se Corinne i na dálku navíc snaží podporovat jeho rodinu z konta, které zanechala v Keni. Prostřednictvím dopisů, které si vyměňuje s Lketingovým bratrem Jamesem, zůstává se svými bývalými příbuznými i nadále v kontaktu. Časem se jí podaří získat povolení k pobytu a posléze i práci a vlastní byt. Najde si i nového přítele a vydává knižně své zážitky z Keni, které mají mimořádný ohlas... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Zurück aus Afrika, 2003
více info...
Přidat komentář
Po přečtení první části jsem se pustila i do dalšího dílu. Paní prožila opravdu pestrý život. Za mě osobně: lepší o tom číst než to prožít na vlastní kůži, měla to fakt těžké jak v Africe, tak po návratu.
Fajn čtení, byla jsem zvědavá, jak hrdinka s dcerou zvládly návrat do Evropy. Asi to nebylo jednoduché, ale Corinne díky své životaschopnosti, energii a společenské extrovertní povaze, všechno zvládla, hlavně taky díky podpoře své maminky a jejího přítele.
Je fakt, že kdyby Corinne byla ušlápnutá hodná holka, šedá myška, tak by podobný příběh neprožila a neměla by se ani z čeho zotavovat. Je to žena, která má ráda výzvy, viz. výstup na Kilimandžáro, já takový dobrodruh nejsem, ale každému, co jeho jest, nebýt lidí, jako je Corinne, nevznikaly by knihy s tak zajímavými příběhy.
právě jsem dočetla Afrika, má láska..a vracím se i k prvním dílům...celý můj koment a dojmy ze seznámení s Corinne jsem srhnula při knížce Příběhy bílé Masajky, protože j sem to četla jako trilogii... nicméně nedalo mi nečíst si komenty i k jednotlivým dílům a dobře se bavím :D kromě prvního mi nedalo nepokračovat - prostě jsem chtěla vědět, jak příběh pokračoval dál...
druhý díl je o vystřízlivění a postrádá africkou "romantiku" a nastupuje dobrodružství všedního dne...musím ocenit hlavně podporu Corinniny rodiny...
Moje shrnutí - Corinne je šílená ženská, dobrodružka, romantička a také hlavně šikovná obchodnice...příběh čtivý, no, věděla jak své dobrodružství zhodnotit :) předpokládám že zaujme hlavně ženy ;) já navzdory všemu doporučuji - skvělá oddechovka !! a Corinne za její životaschopnost velice fandím :)
Líbily se mi asi dvě třetiny knihy, jako příjemné pokračování prvního dílu. Ale konec mě opravdu nudil a dočetla jsem v podstatě z povinnosti. Bojím se dalších knih, myslím že už budou zbytečné.
Za mě po prvním dílu trochu zklamání, ale i tak byla kniha zajímavá. Chtěla jsem vědět, co se dělo dál, jak to Corinne zvládla zpátky ve Švýcarsku a co její rodina v Africe, a to jsem se dozvěděla.
Co se týče děje je druhý díl sice slabší než první, ale i tak mě čtení moc bavilo. Zvědavost, jak asi Corinne žije po návratu z Afriky u mě zvítězila. Opět, jednoduchý a milý styl vyprávění, žádné zdlouhavé zbytečné pasáže, kniha se čte jedním dechem. Krásná odreagovačka.
I druhy dil byl zajimavy, jen teda tu pani neobdivuju, spise ma vic stesti nez rozumu, kazdopadne jeji pribeh je zajimavy a vrham se na treti dil
Velmi mě zajímalo, jak má hrdinka žije po návratu z Afriky. Opět jsem s ní prožívala každý řádek. Čtivé a hezké pokračování.
Docela závidím autorce její elán, odvahu a silnou vůli. Stejně jako Masajka se mi kniha četla velmi dobře.
Velmi pěkné pokračování Bílé Masajky o tom, co se dělo po jejím návratu z Keni, jak dál žila a jak se vůbec dostala k napsání knihy Bílá Masajka a jak jí to ovlivnilo život. Tento díl se mi četl i lépe, než předchozí díl. Navíc si zde člověk uvědomuje, že Corinne je opravdu velice silná žena, pro kterou není nic překážkou a že její odvaha žít v Africe, nebyla žádná unáhlená hloupost, ale jen důsledek toho, že jde vždy za svým srdcem, ať to stojí co to stojí.
Zvědavost mi nedala a přečetla jsme si pokračování Bílé Masajky. Fakt zajímavé čtení a obdivuji spisovatelku, která dokáže vždycky začít od nuly, nic ji neodradí a umí se postarat nejen o sebe, ale i o druhé.
Pokračování Bílé Masajky je střetem s "drsnou" evropskou realitou. Pěkné, čtivé, poučné.
Keď som si prečítala túto knihu, pochopila som aj tú prvú, Bielu masajku. Všetko, čo Corinne robí, robí metódou bum prásk ať se práší za kočárem. Nechápem, čo ale myslela tým výstupom na Kilimanjaro, nechať sa v podstate vyniesť na vrchol s kadibudkami, čerstvým ovocím a nejakými Nemčúrmi, no fuj. Pritom toho v Keni toľko prežila a vydržala Ako kniha opäť žiadna sláva, ale chvalabohu aspoň zaujímavé čítanie.
Velmi autorku obdivuji. Já bych to nedala. Silná osobnost. Kniha opět skvělá. Doporučuji.
Štítky knihy
Afrika děti náboženství láska Keňa útěk vydírání svědomí manželství kulturní antropologie autobiografické prvky vývoj a výchova dětí mateřství narozeniny Masajové nenásilná komunikace nový začátek podle skutečných událostí manželství s cizincem smíšené kultury návraty domů kultura a společnostAutorovy další knížky
2004 | Bílá Masajka |
2005 | Zpátky z Afriky |
2006 | Shledání v Barsaloi |
2012 | Afrika, má láska |
2017 | Dívka se žirafím krkem |
Až po přečtení druhého dílu série, jsem si uvědomila, že autorka vlastně neumí moc psát. Bílá Masajka je napěchovaná exotickými zážitky a tu neobratnou stylistiku jsem jí při čtení tak nějak odpustila, v druhém díle je ale vše jinak. Děj je v podstatě o ničem. Corinne se vrátí z Afriky a zvyká si znovu na evropský život. Dej se skládá z následujícího: Corinne najde práci - přijde o práci a tak pořád dokola, navíc často proloženo dopisy od Jamese z Afriky, který píše pokaždé, když potřebuje peníze. Mezitím se Corrine také stíhá neustále chválit za své úspěchy, které jsou spíš symbolem života ve vyspělé evropské kapitalistické společnosti, jelikož po skromném životě v Keni je jejím hlavním zájmem, jak vnutit firmám potisky na trička nebo doktorům dentální vybavení, které nechtějí. Vrchol Corinnina přerodu zpět v rozmazlenou evropanku je závěr, kdy vyleze na Kilimanjaro na úkor chudých afrických nosičů, kteří táhnou všechnu bagáž, aby zbohatlá běloška mohla obědvat z porcelánových talířků nejvybranější speciality (?!) s vysokohorskou scenérií na pozadí. Aby to nepůsobilo tak absurdně, tak jim nechá bakšiš a v úplném závěru knihy polemizuje nad tím, že jí život v Evropě vlastně vyhovuje. Co mně na knize dále vadilo, byl použitý jazyk. Ultra spisovná čeština, kterou je kniha napsaná a vůbec se mi nehodí k vyjadřování cca pětatřicetileté ženy. Obraty typu "dcera je velmi schopné děvče, které umí navazovat kontakty" mi tam vůbec neseděly. Proč prostě o malém dítěti nenapsat, že si "dokáže najít kamarády"? Nejsem si jistá, jestli to není spíš chybou překladu. Bílá Masajka je zajímavá svým příběhem, u pokračování Zpátky z Afriky už ale není moc o co stát. Autorka jen píše, aby psala, ale nemá už reálně, co sdělit.