Dívka se žirafím krkem
Corinne Hofmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362744/divka-se-zirafim-krkem-fLo-362744.jpg
4
71
71
Bílá Masajka série
< 5. díl
Jak jsem se stala Bílou Masajkou? Jak se člověk stane takovým, jakým je? Corinne pochází ze skromných poměrů. Vzhledem k své tělesné výšce se v dětství stala terčem posměchu spolužáků, kteří pro ni vymysleli přezdívku „Žirafa“, a jako dítě východoněmeckého otce rovněž outsiderem ve švýcarské společnosti šedesátých a sedmdesátých let. Brzy se však naučila, jak z nepříznivého osudu vytěžit to nejlepší. Ve své nové knize velmi otevřeně a upřímně vypráví nejen o svém dětství a dospívání za těžkých životních podmínek, ale také o všem dobrém, co se právě díky tomu naučila.Inspirující životní příběh silné, úspěšné a optimistické ženy, který nás nejen překvapí, ale zároveň i povzbudí.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2017
,
Ikar (ČR)
Originální název:
DasMädchen mit dem giraffenhals, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha mě hodně překvapila. Po prvních stránkách jsem si nebyla jistá, jestli mě bude bavit, ale nakonec byla skvělá. Psaná s lehkostí, ale zároveň s respektem k prožitým situacím a s notnou dávkou sebereflexe.
Kniha působí, že je napsaná jednodušším jazykem. Ale dojem z ní mám skvělý, protože taková upřímnost, dobrodružství, nadšení a vůle, to se nevidí... stojí to za přečtení. Zvlášť, pokud znáte autorku, neboli bílou Masajku, tak vám tato kniha o jejím dětství a dospívání, bude dávat smysl.
Celé čtivé, pak již víceméně stejné. Konec dobrý, kdy se dává opět dohromady se svým otcem, a začíná ho chápat a přijímat.
Knížka se mi hodně líbila. Kdysi jsem četla, a i mám doma celou sérii o Bílé Masajce a naprosto mě ten příběh nadchnul, takže jsem si musela samozřejmě přečíst i knížku Dívka se žirafím krkem, kterou mám i jako součást čtenářské výzvy, kterou pořádá Databáze knih. Pokud máte rádi Bílou Masajku, nebo jste jí ještě nečetli, tak rozhodně tuto knihu doporučuju. Autorka zde milým a čtivým způsobem popisuje své dětství a dospívání v 70. a 80. letech ve Švýcarsku. Vtipně a s nostalgií popisuje své příhody a snaží se tak vysvětlit celoživotní formování své osobnosti, která jí zavedla až do Afriky, k Masajskému manželovi, se kterým má dceru Napirai.
Myslím si, že upřímné popsání jakéhokoliv života si nezaslouží míň než hvězdiček....
Četlo se to dobře. Informace z autorčina dětství o chudých poměrech a způsobu života chápu jako přínosné hlavně z toho důvodu, že mi pomůžou pochopit některé situace jejího chování v pozdější době. Pokud bych ale měla knihu číst samostatně bez znalosti knih předešlých, asi by mi nic nedala a moc mě nebavila. Takže hodnotím průměrem.
Corrine se prostě umí poprat s životem, do všeho jde po hlavě, občas si nabije, ale má štěstí, vůli, vytrvalost .... mám ji ráda *
Corinnino dětství nebylo jednoduché, přestože vyrůstala relativně v moderní době. Příběh mě nutil srovnávat pohodlí městského života, jaké jsem zažívala já, byť v komunistickém režimu, a úskalí života na samotě v zemi, o níž jsme si nechávali zdát. Knížka se mi líbila. Je na ní sice vidět, že žije trochu z úspěchů Bílé masajky, která je opakovaně, a možná až příliš často zmiňována. Přesto pro mě byla zajímavou sondou do dětství autorky, která ušla v životě zajímavý kus cesty.
Tahle kniha nikdy nebude nosit nálepku "bestseller", ale přesto, když se prolistujete ne zrovna moc poutavým začátkem z autorčina dětství a máte pocit, že už stačilo...pozorně si přečtěte poslední dvě kapitoly. Je v nich vlastně všechno, co je v životě důležité.
Skvělé čtení k doplnění autorčina života z dětství a dospívání. I když pochází ze skromných poměrů, dokáže se vždy poprat se svým osudem.
"Když se o něco dlouho snažíte a kvůli tomu, musíte i hory přenášet, těší vás to o to víc, když toho nakonec sami dosáhnete."
Kniha mne neoslovila a to i přes to, že je opět psána čtivým stylem. Autorka popisuje své dětství, dospívání a problémy s rodiči. Několikrát jsem si během četby řekla no a co? proč tohle mám číst? občas mi to přišlo i jako autorčina zpověď/omluva za chyby v minulosti. Osobně jsem od této knížky čekala něco jiného - čekala jsem spíše příběh o tom co bylo "před Bílou masajkou" než vyprávění o tom kdy si autorka pořídila kočku nebo jak si hrála na skládce... Těch světlých chvilek, kdy vám autorka objasní něco málo k předešlým knihám, je velmi, velmi málo. Závěr v podobě dějepisné vsuvky ohledně Sudetských Němců a jejich osudu po válce jsem v této knize také tak nějak nečekala...
Poslední kniha autorky Bílé Masajky, která v ní odhaluje svoje dětství, a doplňuje tak celý svůj příběh. Z předchpzích knih dává do souvislostí pár událostí. Píše o trápení s nezájmem rodičů o svojí osobu, o jejich skromném životě, který jí ale naučil se sama o sebe starat, a objevit v sobě talent na práci v obchodě a komunikaci s lidmi. I když si říká, že nebude nikdy žít jako rodiče, nakonec zjišťuje, že je na tom dost podobně, i když na jiném kontinentě. Hodně řeší i otcovu žárlivost na její matku, která všechny hodně poznamenala, až do té míry , že se s otcem 18let neviděla. Na konci knihy dochází ke smíření s otcem, když pochopí jeho situaci a dobu ve které vyrůstal (válka), a odhaluje jí jejich rakousko-české kořeny o kterých dosud netušila.
Štítky knihy
Afrika tradice životopisy, biografie paměti, memoáry Keňa šikana Masajové podle skutečných událostí manželství s cizincem komplex méněcennosti
Autorovy další knížky
| 2004 |  Bílá Masajka |
| 2005 |  Zpátky z Afriky |
| 2006 | Shledání v Barsaloi |
| 2012 | Afrika, má láska |
| 2017 | Dívka se žirafím krkem |
Upřímné a zajímavé vyprávění ženy, která může být pro mnohé z nás inspirací.