Bílá pyramida - tajemné stopy v podzemí tibetských klášterů

22.04.2023

Asijský kontinent
byl v minulosti
a je i v současnosti
protkán odkazy na přítomnost
bohů cestujících vesmírem.

Poslední dvě knihy, které jsem od Hartwiga Hausdorfa četl, se ve velké míře věnují Asii, respektive nejvíc Číně a okolí. Není moc spisovatelů nebo, chcete-li astroarcheologů, kteří měli možnost v této zemi bádat a fotit. Tak že spousta informací v této knize je úplně nových nebo málo publikovaných. Proto jsem s nadšením tuto informační knihu přijal a těšil se na obsah a nové poznatky. A opravdu jsem nebyl zklamán, naopak jsem byl velmi nadšen. Informace zde uložené nejsou sice moc podpořené důkazy, ale spekulace i pojem výkladů jsou přijatelné a uvěřitelné. Tak že až na nějaké aspekty ke konci knihy jsem byl celkem spokojenř.

Citát: Člověk raději zapomene na to, co si nelze vysvětlit, aby si nemusel příliš namáhat obrazotvornost.

Jedna věc mi tu moc neseděla. Jedná se o stará Čínská léčitelství a praktiky, jako třeba akupunktura a podobné léčitelství. Pan spisovatel tyto dovednosti připisuje mimozemšťanům, kteří jej starým mudrcům v Číně předali. No, já bych to zas tak nehrotil. Podle mého na to prostě přišli časem oni sami. Vždyť přece žili s přírodou v souladu, znali své tělo, jeho možnosti a uměli ho i léčit. K tomu přeci nepotřebují mimozemšťany. A dalším takovým záporem je fakt, že poslední část knihy se opět zaobírá únosy UFO a výpovědí, tak zvaných svědků. Tohle už je ohraná písnička. Já na únosy mimozemšťany věřím, ale nemusím o tom číst v každé publikaci. Únosy jsou po celém světě stejné. Jen se mění jména účastníků.

Malá ochutnávka:
Byla to jediná střela, nabitá veškerou silou univerza. Bíle žhnoucí sloup kouře a plamenů, tak jasný jako deset tisíc sluncí stoupal v celém svém lesku. Byla to neznámá zbraň, železný hromový kyj, obrovský posel smrti, jenž v popel proměnil celý rod Vrišnů a Anhakraslů. Mrtvoly byly spálené tak, že nebyly k poznání, vlasy a nehty jim slezly a ptáci se zbarvili doběla.
(Toto není popis situace v Hirošimě ve dnech po šestém srpnu 1945, to je tisíce let stará zpráva o ničivé zbrani jménem Agneya ve staroindickém národním eposu Mahábhárata.)

Ovšem, co jsem přivítal je skutečnost, že se tu pan spisovatel zmínil o dvou Indických knihách Mahábhárata a Rámajána. Mám doma obě, sice už v modernějším hávu, ale i tak jsem u čtení doslova slintal. To, co se v těchto velmi starých knihám odehrává, to je prostě bomba. A někdy doslova. Lidé starověku tam lítají ve strojích, navštěvují vesmírná města na našem orbitě a používají smrtící zbraně na atomové bázi. Jo, tenkrát se to všechno mlátilo mezi sebou. Naše civilizace už se k tomu také pomalu blíží. Jak se tak říká: historie se neustále opakuje.
Pro milovníky záhad vřele doporučuji.

Citát: Vše povstalo z draka.