• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Zmizelí - Hartwig Hausdorf

Každý rok zmizí ve světě bezpočet lidí. Většina z nich se časem zase objeví nebo se pro jejich zmizení najdou „přirozená“ vysvětlení. Zbývá však hluboce znepoko... detail knihy

Populární knihy

/ všech 28 knih

Nové komentáře u knih Hartwig Hausdorf

Záhady Marsu: Závod k rudé planetě

„Zajímavá publikace známého záhadologa nás provede záhadami Marsu a jeho objevování. Čtenář se dozví zajímavé skutečnosti nad kterými si lámou lidé hlavu několik staletí. Kniha je čtivá a pobaví.“... celý text
— Hall3006

---

Návrat z onoho světa

„„Jednou se mi zdálo, že jsem umíral, a v tom snu se má duše nečekaně vznesla. Konejšivě se smála; dolů za mnou zpět. A zdálo se mi, že jsem vzlét . . . (Paul Simon 1973) „Kdybych se ještě jednou narodil, tak bych . . .“ Fantastický fenomén znovuzrození není zas tak fantastický. Spousty příkladů, které zde pan Hartwig Hausdorf uvádí už jsem v mnohé beletrii četl. Ovšem jedno z nejstarších a zároveň nejtajuplnějších témat celého lidstva o návratu po smrti je neustále promíláno po celé generace lidí na této planetě. Osobně jsem toho názoru, že pokud se má někdo po své smrti vrátit, má to být člověk hodný, příjemný, mírumilovný a má se něčím významným přičinit do života naší planety. Nechápu, proč by se měl vracet třeba nějaký Pepík, který půl života strávil ve věznici Pankrác. Ano, takový tu příkladem není, ale je jich tu dost, co si to rozhodně nezaslouží. U některých jsem to chápal, jejich návrat by byl přínosem pro další životy, ale u některých jsem nechápal. Malá ochutnávka: Francouz Pierre Teilhard de Chardin žil v období 1881 až 1955, působil jako jezuitský kněz a vědec. Všechny jeho práce vycházejí z následující otázky: Je-li veškerá hmota mrtvá, odkud potom pochází vědomí? Hledat tudíž „duši“ hmoty. Předpokládal, že se na světě – případně ani v kosmu – nemůže nic stát, aniž by to v zárodku neexistovalo od samého počátku. Platí to údajně i pro život a vědomí. Na počátku existovala pouze „mrtvá“ hmota, a proto do ní, v nějaké formě, muselo být vloženo jakési vědomí. A když už tak kritizuji, musím asi nejdříve napsat, že ačkoliv já osobně na reinkarnaci a posmrtný život naší duše skoro věřím, rozhodně nejsem hoden toho, abych se vrátil. (Tu možnost by měl mít třeba Arnold Schwarzenegger, když už jsme u toho vracení) A osobně jsem dal pokyn ke svému spálení po smrti, . . . to abych se už nevrátil. Rozhodně je to však tajuplné téma o kterém vlastně nikdy s jistotou můžeme tvrdit, že funguje. Možná tak u jedinců jako je třeba Dalajláma, protože to je jeho životní osud. Vím, že pro některé herce, tvůrce, malíře, duchovní postavy, umělce, vědce a další je nepříjemný osud smrti, a říkají si; a to všechno jenom proto, abychom se nakonec rozpadli v rakvi na prach? Citát: Vědomí je nepřetržitě bdělé, jinak by část naší osobnosti zmizela ve věčné noci. „Na tomto místě bych chtěl položit otázku, není-li fenomén znovuzrození, o který jde v dané knize především, něco jako /dar/ vesmírných návštěvníků našim předkům“ Pokud budeme přesvědčeni, že nás geneticky vytvořil nějaký mimozemšťan, proč nám dal omezení například využití malého procenta našeho mozku . . . a mohl nám dát i dar návratu? Tohle bylo snad nejzajímavější téma této knihy. Jinak je tu takových příkladů spousty, ale je to přinejmenším zajímavé počteníčko. Kdo si v tomto libuje, ten tu najde takových nezodpovězených otázek, že by to nepochopil ani kdyby se vrátil deset krát. No a nám ostatním zbývá jen uvěřit jedné filozofii, která tvrdí, že jsme se narodili jen proto abychom spěli ke smrti. Ona totiž nesmrtelnost s sebou nese dost nebezpečných skutečností. Ale to zas jindy. Citát: Zvládne to planeta Země, když najednou osm až deset miliard lidí dostane příležitost dožít se pěti set a více let?“... celý text
— Terva

---

Zmizelí

„Niektoré prípady boli pre mňa neznáme a zaujali ma, hlavne tie odohrávajúce sa v horách, ale mohli by detailnejšie opísané, namiesto toho mohol radšej vynechať Bermudský trojuholník, o ktorom už vie skoro každý takmer naspamäť. Škoda, bola to veľká nevyužitá šanca.“... celý text
— moničina

---

---

Zmizelí

„„Zmizení člověka není v zásadě zas nic tak neobvyklého a počet jeho možných příčin je takřka nedozírný.“ Moc jsem se těšil na novu knihu Hartwiga Hausdorfa. Jenže zklamání přišlo hned na začátku. Jako příklad tu pan spisovatel popisuje tak zvané „fake“ příklady, kdy vše, co se údajně stalo, je vymyšlené. Kazí mi tak tajemství urban legend. Což by možná ani tak moc nevadilo, jenže další příklady „zmizení“ lidí jsou jen opisováním již dávno známých skutečností. Vlastně jsem tu našel snad jen jeden příklad z unesení lidí, který jsem neznal. Ostatní jsem četl již v mnoha knihách různých autorů. Citát: Neuvěřitelnost nějaké historky není na překážku jejímu akceptování. Netvrdím, že opakování není matka moudrosti, ale pan spisovatele H.H. tu prostě jen opisuje zažité a známé „únosy a zmizení“. Tato kniha mi skoro nic neosvětlila, nepřinesla nic nového a i fotografie přiložené v této knize nejsou nic světoborného nebo odhalujícího něco významného. Kniha „Zmizelí“ zmizí v mé knihovně a už se k ní nikdy nevrátím. Ovšem, pro ty, kteří s touto tématikou nejsou moc seznámeni, je tato kniha perfektním shrnutím událostí, ze kterých se vám bude tajit dech. Citát: Si non é vero trovato – Jestliže to není pravda, pak je to dobře vymyšleno. PS – Jedinou velkou zajímavostí ( i když je už dávno známá) je pojem Paralelní světy a Kvantový skok. Ostatně, ti, co sledují osudy Marvelovských hrdinů, vědí, že Pimovo částice už byly použity. :-)“... celý text
— Terva

---

UFO - Setkání smrtelného druhu

„„Tyto poznatky mohou být šokující pro ty, kdo se doposud setkávali jen s pozitivními aspekty tematiky UFO.“ „Někde „tam venku“ se nachází pravda.“ Pan Hartwig Hausdorf se zde opět rozepisuje o mimozemšťanech a jejich létajících strojích. Tentokráte ale spíše z té smrtelné stránky setkání. Ne všechno totiž končí jako legendární snímek Stevena Spielberga o Blízkém setkání třetího druhu. Zde totiž pan spisovatel píše nejen o setkání čtvrtého druhu, ale i pátého. Pro upřesnění jen trochu historie o setkáních různých druhů: Setkání třetího druhu je dobrovolné unesení a kontakt s humanoidními bytostmi. Čtvrtý druh je nedobrovolný únos a podrobení se lékařským pokusům. O setkání pátého druhu hovoříme tehdy, jestliže osoba, která se dostala do styku s UFO nebo jeho posádkou, utrpěla trvalé tělesné následky, jako silné popáleniny nebo ozáření, či dokonce zemřela. Citát: Ptám se sám sebe, zda jsme skutečně jedineční, totiž v tom smyslu, že se ve vesmíru neobjevil žádný jiný druh, který je stejně schizofrenní jako my! Opět se tu setkáváme se zásadní celosvětovou otázkou: Je možné, že některé vlády mají již desítky let tajné dohody s mimozemskými civilizacemi? Já osobně si myslím, že jo. A nebuďme pokrytečtí k této možnosti. Slabinou této knihy je fakt, že pan spisovatel tu uvádí příklady docela staré a dnes už vlastně ani neberou dech. (nejnovější je z roku 1995) Naopak je snad každý bere jako část historie, která se opravdu stala. Proto bych už dnes mohl říci, že obsah knihy je velmi zastaralý. Ale v době, kdy kniha vyšla (1998) to byla velmi aktuální témata. Od té doby se totiž stala z pohledu mimozemšťanů, větší zvěrstva. Ale o tom jsou jiné knihy. Malá ochutnávka: Mnozí Portoričané pozorovali, že Chupacabrové rychle běhají a dokážou skákat neuvěřitelně vysoko. Na zádech mají špičaté ostny, které mohou podle potřeby zatahovat nebo vystrkovat. Tihle velmi nebezpečně vyhlížející ostny se táhnou od zátylku po kostrč a patrně dokáží měnit barvu. Když se tato kreatura objeví v blízkosti zvířat, ta propadají panice. Případy mrzačení tímto vtělením hrůzy jsou v poslední době hlášeny nejen z Portorika, ale také z Mexika a Brazílie. Dokonce i z Floridy a jihu Spojených států jsou již hlášeny případy, jejichž původci měli být Chupacabrové. Asi nejpoutavější kapitolu této sbírky o mimozemšťanech bych označil kapitolu nazvanou „Vtělení hrůzy, „Chupacabra“ se vydal na cestu!“ Tohle je velmi zajímavá úvaha a vlastně z pohledu setkání lidí s těmito tvory, je to kapitola sice méně nebezpečná, ale i zároveň nejsmutnější. Nejpoutavější jsou události, které se staly v srpnu roku 1995 v Barrio Campo Rico, předměstí městečka Canóvanas v Portoriku. Spatřit Chupacabru za bílého dne se jen tak nezadaří. I když to vlastně není jediný případ tohoto setkání. A úvaha, zda nejsou Chupacabra náhodou domácí mazlíčci mimozemšťanů, kterým se podařilo utéct svým majitelům, je vlastně na místě. (V jedné pasáži se píše, že kniha obsahuje i fotografie, ale není tomu pravda) Jinak velmi zdařilá kniha, a těm, co se o tuto tématiku zajímají, ji vřele doporučuji. Citát: Kdyby Homo sapiens neexistoval, museli bychom důrazně varovat před jeho vznikem.“... celý text
— Terva