UFO - Setkání smrtelného druhu přehled

05.03.2024

„Tyto poznatky
mohou být šokující
pro ty, kdo se doposud
setkávali jen s pozitivními
aspekty tematiky UFO.“

„Někde „tam venku“ se nachází pravda.“

Pan Hartwig Hausdorf se zde opět rozepisuje o mimozemšťanech a jejich létajících strojích. Tentokráte ale spíše z té smrtelné stránky setkání. Ne všechno totiž končí jako legendární snímek Stevena Spielberga o Blízkém setkání třetího druhu. Zde totiž pan spisovatel píše nejen o setkání čtvrtého druhu, ale i pátého. Pro upřesnění jen trochu historie o setkáních různých druhů: Setkání třetího druhu je dobrovolné unesení a kontakt s humanoidními bytostmi. Čtvrtý druh je nedobrovolný únos a podrobení se lékařským pokusům. O setkání pátého druhu hovoříme tehdy, jestliže osoba, která se dostala do styku s UFO nebo jeho posádkou, utrpěla trvalé tělesné následky, jako silné popáleniny nebo ozáření, či dokonce zemřela.

Citát: Ptám se sám sebe, zda jsme skutečně jedineční, totiž v tom smyslu, že se ve vesmíru neobjevil žádný jiný druh, který je stejně schizofrenní jako my!

Opět se tu setkáváme se zásadní celosvětovou otázkou: Je možné, že některé vlády mají již desítky let tajné dohody s mimozemskými civilizacemi? Já osobně si myslím, že jo. A nebuďme pokrytečtí k této možnosti. Slabinou této knihy je fakt, že pan spisovatel tu uvádí příklady docela staré a dnes už vlastně ani neberou dech. (nejnovější je z roku 1995) Naopak je snad každý bere jako část historie, která se opravdu stala. Proto bych už dnes mohl říci, že obsah knihy je velmi zastaralý. Ale v době, kdy kniha vyšla (1998) to byla velmi aktuální témata. Od té doby se totiž stala z pohledu mimozemšťanů, větší zvěrstva. Ale o tom jsou jiné knihy.

Malá ochutnávka:
Mnozí Portoričané pozorovali, že Chupacabrové rychle běhají a dokážou skákat neuvěřitelně vysoko. Na zádech mají špičaté ostny, které mohou podle potřeby zatahovat nebo vystrkovat. Tihle velmi nebezpečně vyhlížející ostny se táhnou od zátylku po kostrč a patrně dokáží měnit barvu. Když se tato kreatura objeví v blízkosti zvířat, ta propadají panice. Případy mrzačení tímto vtělením hrůzy jsou v poslední době hlášeny nejen z Portorika, ale také z Mexika a Brazílie. Dokonce i z Floridy a jihu Spojených států jsou již hlášeny případy, jejichž původci měli být Chupacabrové.

Asi nejpoutavější kapitolu této sbírky o mimozemšťanech bych označil kapitolu nazvanou „Vtělení hrůzy, „Chupacabra“ se vydal na cestu!“ Tohle je velmi zajímavá úvaha a vlastně z pohledu setkání lidí s těmito tvory, je to kapitola sice méně nebezpečná, ale i zároveň nejsmutnější. Nejpoutavější jsou události, které se staly v srpnu roku 1995 v Barrio Campo Rico, předměstí městečka Canóvanas v Portoriku. Spatřit Chupacabru za bílého dne se jen tak nezadaří. I když to vlastně není jediný případ tohoto setkání. A úvaha, zda nejsou Chupacabra náhodou domácí mazlíčci mimozemšťanů, kterým se podařilo utéct svým majitelům, je vlastně na místě. (V jedné pasáži se píše, že kniha obsahuje i fotografie, ale není tomu pravda) Jinak velmi zdařilá kniha, a těm, co se o tuto tématiku zajímají, ji vřele doporučuji.

Citát: Kdyby Homo sapiens neexistoval, museli bychom důrazně varovat před jeho vznikem.