Bílá velryba
Herman Melville
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127212/bmid_bila-velryba-6Xw-127212.jpg
4
720
720
Slavný román Bílá velryba patří bezesporu k vrcholným dílům klasické světové literatury devatenáctého století. Příběh vyprávějící o velké bílé velrybě a fanatickém kapitánovi, schopném obětovat cokoliv a kohokoliv jen pro vlastní pomstu, se dočkal i řady filmových a televizních zpracování. Z těch nejzdařilejších například stejnojmenný anglický film z roku 1956 s démonickým Gregory Peckem v roli kapitána Achaba. Od prvního vydání knihy v roce 1851 už uplynulo dost času a nezkrácená verze se z dnešního pohledu může zdát trochu nudná - rozsáhlé kapitoly věnující se podrobnostem ze života velryb a velrybářů určitě nenadchnou každého. Ale přesto, už jen z důvodu „klasického vzdělání“, stojí tento prozaický epos za přečtení.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2005 , Levné knihyOriginální název:
Moby Dick or the White Whale, 1851
více info...
Přidat komentář
Bílá velryba má několik rovin. Jednak je to popis samotného děje (velrybářská loď vyráží na výpravu za vorvaněm), jednak snaha shrnout veškeré tehdejší vědění o velrybách a velrybářství (tedy celé kapitoly věnované např. popisu jednotlivých druhů velryb, velrybího těla a kostry, práce velrybářů a podobně). Pomyslnou třetí rovinou je určitý filozofický přesah, různé narážky na Bibli a připodobnění honu na velrybu k hledání smyslu života a pachtění lidí za nereálnými cíli. Přečtení Moby Dicka bylo mojí osobní výzvou na rok 2021, pro dnešní čtenáře považuju čtení této knihy za zbytečné. Takový Egypťan Sinuhet dá člověku mnohem víc.
Spíš mám pochopení pro ty zpátečníky, kteří toto dílo nepochopili. I pro mě bylo čtení této knihy místy takřka utrpením a párkrát jsem to chtěl vzdát... Záměr chápu – spojit autorovu obsesi velrybářstvím s těmi nejvyššími metafyzickými úvahami a výsledkem mělo být podobenství. Ovšem – velrybářství považuji za daleko méně úctyhodné než H.M., hluboké mystické úvahy se čím dál více rozpouštějí v nekonečném patetickém blábolení ("Ó, Slunce...!") a často jsem se ztrácel dokonce i v akčních scénách (některé dost zaváněly Chuckem Norrisem).
Vorvaně nadále považuji za úctyhodného a MÍRUMILOVNÉHO tvora, jemuž to daleko víc sluší živému v oceánu než naporcovanému na lodi nebo jako exponátu v námořním muzeu.
Téměř kultovní kniha, která se bohužel do dnešní doby příliš nehodí, o čemž svědčí i velice nízká hodnocení tady.
Uf... Šest týdnů jsem trávila každý den chvilku s Bílou velrybou (častokrát mě uspala). Občas mě i napadlo ji odložit - ale nemohla jsem. Zvláštní kniha - pro někoho možná nezáživná. Pro mě to byla směs populárně-naučných popisů velryb a velrybářského života, filozofických a náboženských úvah, básnického jazyka a někdy až divadelního patetického projevu. Vždycky se našlo něco, co mě oslovilo. Určitě mě nenechala lhostejnou. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale podruhé ji už číst asi nebudu.
Velice těžké čtení, podrobný popis všech částí velryby i dalších věcí vás provází touto knihou.
Váhal som medzi žiadnou a dvoma hviezdičkami. Dal som dve, nech to západný vietor tlačí, za toľkú prácu v časoch bez PC. Je to ako piť rybí tuk, táto kniha. Veľrybí tuk. Autor má pero, to sa musí nechať, píše mu to a píše. Omnoho menej by bolo omnoho viac. Ťažkosti som mal už v úvode, ale hovoril som si - to sa iste zlepší. Nezlepšilo, zhoršilo. Nasilu a dlho som to chlípal po maličkých lyžičkách. V živote to už skúšať nebudem.
Úplné a výstižné pojednání o velrybách, jejich těle, lovu, lovcích a lodích. Mezitím, spíš namátkou, příběh hlavního hrdiny od nástupu na loď až po... Příběh mě bavil víc, ale s popisem to bylo více představitelné. I když ne vždy záživné, za mě perfektní!
Knihu jsem dostala před několika desítkami let k Vánocům. Malá písmenka, žádné obrázky. Presto jsem se do ní / já knihomol / okamžitě pustila. Nadšení mě po pár stranách opustilo. Několikrát jsem se k ní vrátila, ale bezvýsledně. Je to jedna z mála knih, které jsem nedočetla a asi už nikdy nedočtu / ledaže bych se s ní ocitla na opuštěném ostrově, ale to je více než nepravděpodobné /. Rybo, promiň.
Opravdu jsem se snažila knihu dočíst. Chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne, ale prostě to nešlo. Nemyslím si, že se k ní někdy v budoucnu vrátím.
Veršem "Říkejte mi Izmael" končí Robert Křesťan text své písně Tanečnice. A právě touto větou začíná slavný román Hermana Melvilla Bílá velryba (v orig. Moby Dick). Dlouho se mi ho nechtělo číst, protože jsem ho vlivem jakési profanace tohoto díla v literárním prostoru považoval za dobrodružnou selanku, psanou pro dětského čtenáře. Bílá velryba je ale čímkoli možným, jenom ne selankou. Začíná jako nic neslibující svěží příběh z námořnického prostředí, pokračuje překvapující hypnotickou a zneklidňující scénou seznámení hlavního hrdiny Izmaela s "lidojedem" Kvíkvegem, čtenář se s Izmaelem a Kvíkvegem pak ocitá na velrybářské lodi, kterou až do konce dynamického příběhu už neopustí. Mezitím se střídají encyklopedická líčení o velrybách a velrybářství a divadelní dialogy, na scénu vstupuje propastně démonická a morálně nerozšifrovatelná postava kapitána Achaba a začíná putování za pověstnou bílou velrybou... Co je vlastně tou velrybou, vražedným Moby Dickem, kdo jsou skutečně jeho pronásledovatelé a jaká touha je žene? Existuje vůbec nějaké dobro a jakési zlo? Nakolik je každý člověk pouhou lodí, zmítanou proudy; kde jsou hranice lidství? Podrobnosti příběhu nebudu popisovat. - Zmíním ještě litanické monology lodníků, motivy kruté a řezavé jak z Dostojevského, či sugestivní líčení setkání lodníků s Eliášovým ohněm na jejich lodi Pequoda, škvaření tuku v pekelných kotlech velrybářské lodi... to vše jsou ale jen ornamenty a schůdky ke zběsilosti závěrečného thrilleru, který (myslím si) právě tak, jak byl napsán, Melvillovo mistrovské dílo učinil nesmrtelným. - Odeonské vydání z roku 1968 provází kongeniální ilustrace Rockwella Kenta; podobenství tvrdých linek perokresby, prostých všech detailů. Čtěte. A střezte se své bílé velryby...
Náročná kniha pro náročného čtenáře. Dá mu to, co dá on jí...
Mnohé již bylo řečeno,kniha je složitá a obsáhlá - rozkošatělost, odkazy na bibli, antiku, detailní popisy lodě, velryb, života na moři... Pořád jsem čekala, kdy ,,To" hlavní přijde a ono pořád takové nic. Někdy jsem se přistihla, že čtu, ale myšlenky mě utekly jinam. Jindy jsem i (přiznávám) u knihy zdřímla. Závěr byl rychlý, což je trochu škoda. Námořníkům jsem, s ohledem na dnešní dobu, ochranu zvířat vs. snahu o pomstu a zabití, nefandila. Nicméně obdivovala jsem Achabovu houževnatost a cílevědomost. MobyDick byl pro mě jednička, jak jako zvíře, tak jako symbol, který představuje.
Kniha psaná v jiné době, ale přesto obsahuje i zajímavé myšlenky a symboliku o životě, smrti, světě, je třeba je tam hledat, v tom je krása knihy - náročné pro některé dnešní čtenáře.
Tak do téhle klasiky jsem ještě nedorostla. Prakticky mě ubila do bezvědomí. A asi nedokážu ocenit ani ty barvité popisy všeho, protože jsem se neustále ztrácela a vypadávala z kontextu. A o účastnících knihy si nemyslím nic dobrého. Šílenci!
Nevím, proč, ale nemohl jsem tuto knihu dočíst. Trvalo mi to asi dva roky, než jsem se znovu rozhodl pokračovat. Pro mě hrozně nezáživná kniha.
Dozvedel som sa aj to, čo nepotrebujem - od sudov na tuk, cez laná a plachty až po harpúny. Tieto podrobnosti zbytočne spomaľujú text.
První kapitoly mě doslova "dostaly", téma pokory, poznávání, že věci jsou často jinak, než se na první pohled jeví, prožitek mimořádného přátelství, krásný jazyk, působivé obrazy. Velká literatura. Achabově zaťatosti jsem zatím nepřišla na kloub, ani tomu, jak se symbol bílé velryby používá (nejen) v literatuře (ve smyslu, že podle všeho často ti, kteří ten pojem používají, vlastně netuší, co říkají).
Vlastní příběh honitby je jenom střípkem v obrovské románové fresce, ve které se nezkušený čtenář snadno utopí. Můj dojem je rozporuplný, z mého pohledu se to jeví, jakoby text psalo víc lidí s lehkou schízou, a sadistickou myšlenkou na čtenáře, kteří se budou muset těžkým, spletitým textem prokousávat - všední deprese života je střídána maniakální činností a prokládána nezáživnými popisy jak vytrženými z některých verneovek.
Ale není to hon na ponorku, to ne, jasná paní, to je zase majstrštyk Toma Clancyho...
Za mne těžké, složité a zdlouhavé čtení na dlouhé zimní večery. Není to čtení pro každého...
Díky za knihy, u kterých polovina hodnotících nepíše: " Kniha se četla sama, měla jsem ji přečtenou za dvě hodiny." A buch, pět hvězdiček.
Díky za knihy, které kladou na čtenáře větší nároky než jen prosté zvládnutí čtení.
Kniha se košatí a větví, odbíhá a zase se vrací, dává si načas, předkládá podobenství, učí nás a informuje a ne každý zvládne to pomalé tempo vyprávění.
A pak je tu samozřejmě ona umanutost za hranicemi zdravého rozumu, ta touha zvítězit nad něčím. Ta nepřestává fascinovat celé generace čtenářů.
Štítky knihy
mořeplavba moře a oceány zfilmováno americká literatura Moby Dick rozhlasové zpracování velryby Cena Josefa Jungmanna velrybářstvíAutorovy další knížky
| 1956 |  Bílá velryba |
| 2006 |  Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
| 1978 | Taipi |
| 1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
| 1990 | Písař Bartleby |
Bílá velryba na mne shlíží z knihovny desítky let. Má luxusní ilustrace a přežila nejedno stěhování. Navíc písmenka jí v tiskárně ve vydání z roku 1956, možná sázel můj otec :o)
Nooo.
Nakonec jsem sáhla po audioknize, která je díky Radioservisu zvukově naprosto skvostná. Obsahově jsem byla zprvu nadšená a vnímala určitý přesah, ale po skončení zůstává daleko víc rozpaků z toho, jak píše jitrnic: "mystické úvahy se čím dál více rozpouštějí v nekonečném patetickém blábolení ".
Ovšem z odstupu a nadhledu jde o mravenčí píli ve vylíčení fanatismu, umanutosti a lidské pýchy. Skoro by se Achab ďáblu upsal.
Občas se ještě k některým kapitolám vrátím v papíru, ale na plný počet to fakt není, byť mnohé má dost co do sebe.
3/4