Bílá velryba přehled

12.02.2025

Co si tu tak procházím komentáře, zřejmě půjdu proti proudu když řeknu, že přesto, že Moby Dick má pár skvělých momentů, jako celek to není knihou čtivou, zábavnou, ani zajímavou. Nepopírám, že to je historický kousek a býti lovec velryb na konci devatenáctého století plavící se po Pacifiku, na svém palubním stolku bych raději našel Moby Dicka než Bibli. Dnes bych již stránky využil tak možná k vytření vlastní prdele. Jediná pamětihodná a vskutku zábavná scénka byla na začátku příběhu, kdy Ishmael svedl boj o lůžko s Indiánem. Když Indián nalezl škůdce ve své lóži, odmítl se vzdát bez boje, a na Ishmaelovu nabídku symbiózy odpověděl tasením své čepele. Po krátkém sváru se dva muži rozhodli jeden druhého tolerovat a dokonce se i přitulit. Noc sblížení vedla k sdílení dýmky a to byl už jen krok od stmelení bratrského pouta.

Dodatečně připomínka k pobudům a jejich hodnocícím prizmatům. Pokud je kniha tak úmorná, že je ji čtenář nucen odložit a zřeknout se její šťavnatého obsahu, jak ji pak může hodnotit nadprůměrně? Snad ze strachu, že je to klasika, a zdejší knihomolové by se mu smáli za jeho nedostatečný vhled do historického kontextu, archetypů, či symbolismu? Když k vám kniha jako médium není schopna nic nabídnou, okrást raději než obohatit vašeho ducha, a v závěru pořádně nevíte, jaký to mělo smysl, proč dávat tak vysoké hodnocení? Pro moderního čtenáře je to úmorný a člověk musí vynaložit opravdu velké usilí pro to se nudnými pasážemi se zaťatými zuby probojovat. Moby Dick pro mě nebyl nic než test trpělivosti. Dílo jsem využil jako brousek pro můj smysl pro povinost při načítání klasiků.