Bílá velryba
Herman Melville
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90174/bmid_bila-velryba-iO1-90174.jpg
4
707
707
Slavný román Bílá velryba patří bezesporu k vrcholným dílům klasické světové literatury devatenáctého století. Příběh vyprávějící o velké bílé velrybě a fanatickém kapitánovi, schopném obětovat cokoliv a kohokoliv jen pro vlastní pomstu, se dočkal i řady filmových a televizních zpracování. Z těch nejzdařilejších například stejnojmenný anglický film z roku 1956 s démonickým Gregory Peckem v roli kapitána Achaba. Od prvního vydání knihy v roce 1851 už uplynulo dost času a nezkrácená verze se z dnešního pohledu může zdát trochu nudná - rozsáhlé kapitoly věnující se podrobnostem ze života velryb a velrybářů určitě nenadchnou každého. Ale přesto, už jen z důvodu „klasického vzdělání“, stojí tento prozaický epos za přečtení.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1975 , OdeonOriginální název:
Moby Dick or the White Whale, 1851
více info...
Přidat komentář
Bílá veRLyba pro mě není o postavách ani o posedlosti, jako spíš o fascinujícím vhledu do života velrybářů v 19. století. Plavba, hledání, lov, zpracování. Celý proces. Ty lidi byli magoři na kvadrát. Fakt. Harpunujte z pramic takové obludy! Kniha se však místy opravdu vleče, takže nakonec průměrné 4****
Popisy bio, temperamentu a zvyklostí jednotlivých druhů velryb mi rušivé nepřišly, naopak.
Jedna z mých nejmilejších. Četl jsem ji už dvakrát, nebo snad třikrát?- vždy v ročních pauzách.
Tento rok si ji chci taky přečíst, vidm to tak na duben- už ted si čas od času postesknu ve vzpomínkách na tuto knihu, ale zatím čekám...
Mám rád Melvillův styl, jeho potřeba vše vysvětlovat- po chvíli sice začne lést na nervy- ale některé kapitoly jsou takové skvosty, že jen pro ně lze knihu číst.
Vzpomínám si i na "malé filosofické úváhy"- třeba tu první v pokoji hostince, kde přemýšlí nad tím, jaká je to slast, když je v pokoji zima- jemu kouká jen čumák z přikrývek a jak cítí kontrast mezi teplotou venku a pod dekou...
Docela náročné čtení o temné posedlosti na straně jedné a lidskosti a přátelství na straně druhé. V každém věku jsem si z knížky vybrala něco jiného. Působivé ilustrace R. Kenta, které ještě více umocňují vyznění knihy.
Eh, jako je to klasika a vlastně ve výsledku dobře napsaná klasika, ale jak já u některých pasáží trpěla a prokousávala se jimi jen silou vůle. Nemám nic proti obsáhlým románům, vlastně si v nich převážně rochňám blahem, ale tohle už bylo místy i přes mou míru.
Moby Dickovi rozhodně nelze upřít neotřelý vhled do života velrybářů a pronásledovaných velikánů, jen to prostě sem tam nudí svou rozvleklostí a poskakováním mezi vyprávěním a "naučnými" pasážemi.
Každopádně šílený kapitán Achab má své neopakovatelné kouzlo, stejně jako harpunář Kvíkveg a proto jsem se nakonec úspěšně doplavila do domovského přístavu, přestože tuhle výpravu už si se vší pravděpodobností nikdy nezopakuji.
Vlastní dobrodružný příběh zná v nějaké podobě asi každý (já si pamatuji na komiks v abc). A protože to je klasika, nadejde doba, kdy si budete chtít přečíst celou knihu. Čekáte, že v ní bude víc než v tom komiksu. Čekáte spíš více dobrodružství, ale Melville vás vlastně vzdělává proti vaší vůli ve velrybí etologii a fyziologii apod. Někomu takové vsuvky vadí - i já musím uznat, že nepřispívají k plynulému čtení - ale zase jsem se dozvěděla některé opravdu zajímavé věci. Třeba z čeho jsou parfémy. A ještě jedna zajímavost - velryba prý nemá hlas. A co se dnes tedy pouští miminkům na dobrou noc? (Švagrová má opravdu takové to houpací lehátko, které přehrává mimo jiné i velrybí zpěv.)
Vynikající vícevrstevný příběh neskutečně zdržovaný popisy rybaření a velryb.Klidně bych o 250-300 stran zkrátil. Vážně. Přečetl jsem jen proto, že jsem chtěl vědět, jak dopadne výprava v podstatě fanaticky zaslepeného kapitána Achaba
Upozorňuji dopředu - je to jen pro zapálence. Jsou lepší dobrodružné romány. Kniha se sice skvěle rozvíjí a má bezva originální tempo, ale jak vstoupíme na moře a každou dějovou kapitolu začnou protínat dvě teoretické o velrybářství - to není pro člověka z 21.století. Bohužel. Popisy skvělé, ale není to trochu vše přeceňováno? A řekněme dopředu jako varování - po cca 500 stranách ano, na posledních 20 stránkách potkáte bílou velrybu a závěrečný boj. Osobně pro mě zpětně bohužel říkám škoda času. 6/10
Tuto knihu lze číst jako dobrodružný román. Jenže jediné, co toto čtení přinese je zklamání - tato kniha není psaná jako dobrodružný příběh, ale jako náročné mnohovrstevnaté dílo s četnými filosofickými a náboženskými úvahami. S tímto je nutno knihu brát do rukou - pak se totiž čtenářovi odmění skvělým čtením.
Najznámejšie dielo H. Melvilla opisuje dobrodružný príbeh lode Pequod pri love na známu bielu veľrybu Moby Dicka. Jediným plusom knihy je zaujímavý biologický opis vybraných druhov veľrýb a snaha o podanie ich anatomickej stavby. V tomto románe je najväčšie množstvo odbočení od témy s akým som sa zatiaľ stretol, čo výrazne uberá na zaujímavosti knihy a podstatne znižuje jej kvalitu. Najväčším mínusom je neustále čakanie na stretnutie sa posádky s Moby Dickom, ktoré prichádza len v samotnom závere a mne nepriniesol takmer žiadny čitateľský zážitok. Sklamanie!
Román je to je víc jak zajímavý. Bez ohledu že ve vzduchu je neustále jakási pomyslná pěst, prorážející ostrý vzduch, kterým dýchá každá stránka. Autor nikdy nepovolí a hrdina tak vypráví bez hnutím brvy o všech detailech, které místy až vyráží dech a odzbrujují. Energie ze slov, událostí a celkových vjemů se tak posílá dál a dál, a napíná svaly a nervy, ačkoliv si to člověk vůbec neuvědomí, jediné co očekává je konečný střet. Od děje se nedá odtrhnout, protože v knize není takový slabý článek, který by ji položil.
Kdybych mohla, dám téhle nádherné knize bodů alespoň deset. A s těmi úžasnými rytinami Rockwella Kenta to je dvojnásobné potěšení.
Tedy upřímně.. Bílou velrybu jsem četla hodně, hodně, hodně dlouho. Celý rok a čtyři měsíce a to je u mě co říct. Pasáže, kdy vypravěč popisuje chování velryb, které považuje za dokonalé tvory, kdy popisuje, co s vorvani dělají po výlovu, jsou jednoduše nudné. Uspávající a nepřekonatelné. Musela jsem se hodně držet, abych nečitelné odstavce nepřeskakovala a kolikrát jsem je četla pořád dokola, nedovedu ani spočítat.
Přesto přese všechno dávám knize 3,5 hvězdiček z 5, je to klasika a rozhodně by jí měl každý přečíst, ať je sebevíc nudná.
No, celkově to byla asi nejnudnější kniha, jakou jsem kdy četla. Klasickou literaturu mám ráda, ale tohle na mě bylo přece jen trochu moc. Myslela jsem, že to bude dobrodružná kniha. Z pětiset stran tam bylo dobrodružství tak na dvaceti stránkách. Zbytek byla zčásti příručka velrybáře, školní osnovy pro výuku biologie mořských potvor a detailní popis lodi do posledního šroubku, a zčásti filozofické výlevy kapitána a některých členů posádky doplněné scénickými poznámkami. Uznávám, že tato kniha byla jistě přínosem pro světovou literaturu, nicméně já ji dočetla jen s velkým sebezapřením a hlavně proto, abych zjistila, jestli tu bílou obludu nakonec uloví nebo ne.
Při luxování compu jsem narazil na starý komentář, ve kterém jsem kdysi kdesi reagoval v jakési polemice o Melvillovi a jeho Bílé velrybě. Vykradu se (jak by řekl přítel s-reader) a vložím ho tady. Takže :
Melvillovu Bílou velrybu jsem četl zhruba před čtyřiceti lety, takže o detailním ději vím starou belu a o lovu velryb kulový, v knihovně žádného Melvilla nemám a to signalizuje, že mne zase až tak neoslovil. Co si ale vybavím je spíš jen prchavý pocit slané tříště odfrkujícího Moby Dicka v tváři ( mám k moři specifický vztah, prožil jsem dvě a půl hodiny spolu s dvacítkou zelených lidiček na kocábce cca 10x3m ve 4m vlnách a když se nám podařilo zakotvit, tak nás vzal kapitán všechny na kořalku). Jsou prostě knihy plné příběhů a děje a knihy plné myšlenek. A Bílá velryba patří (převážně) k těm druhým, tady se Melville opravdu vyřádil, je tam docela dost různých filozofických a náboženských úvah , pokud se matně pamatuji. Nicméně bych si netroufl tvrdit, že je šílenec ( a že mám hubu nevymáchanou), ne každý koho nejsme schopni pochopit je zákonitě magor. Já si především z knihy odnesl, že pokud chce člověk něco opravdu a moc dosáhnout, musí se za tím sveřepě štvát jako Achab za Moby Dickem. A myslím si, že to na jednu knížku docela stačí a že nebylo zbytečné ji číst.
10.4.2014.
S odstupem času jsem narazil na staré výpisky a nedá mi, abych tady jako ukázku jeden nepřidal:
"...Dělávám to tak, chci-li zahnat rozmrzelost a upravit si krevní oběh. Kdykoli zpozoruji, že se začínám tvářit zarputile, kdykoli má duše prožívá svůj teskně neživý listopad, kdykoli si všimnu, že se nevědomky zastavuji před obchody s rakvemi a kráčím v poslední řadě každého pohřbu, který potkám, ale zejména kdykoli těžkomyslnost nabude nade mnou takové moci, že musím volat na pomoc všechny své mravní zásady, abych na ulici záměrně a soustavně nesrážel lidem klobouky s hlavy - tehdy vím, že je svrchovaný čas, abych se co nejrychleji dostal na moře.
Nahrazuje mi to kulku z revolveru."
Přiznávám, že dnes už nemám tušení, kdo a proč tuto sentenci pronesl - ten popis stavu, ve kterém se občas mnohý z nás octne mne fascinoval tenkrát a pokládám jej za výstižný dodnes.
Trošku je škoda těch kapitol, které odbočují od samotného příběhu. Je pak těžší se na něj soustředit. Ale když se tím člověk prokousá, tak je to úžasná kniha o lidské posedlosti, která vede do pekel (v tomhle případě pod hladinu moře). Kniha skvělá stejně jako písnička od Michala Hrůzy..=)
Bílá velryba je skutečné veledílo, které čtenáři dokonale popíše podivné zákonitosti velrybářského světa a také podivné zákonitosti zmučené duše monomaniaka Achaba. Hlavní myšlenka knihy je skutečně velmi silná, čtenář je však neustále šikanován něchtěnými detaily, které by se hodily spíš do učebnice biologie. To je možná důvod, proč jsem knihu četl tři měsíce. Přesto na Bílou velrybu jen tak nezapomenu, jelikož velrybářský svět 19. století i s podivnými postavičkami, které se v něm vyskytují, mně zkrátka učaroval.
Pribeh sam o sebe velmi dobry, putavy, nevedel som sa rozhodnut ci podporovat sialenstvo Achaba alebo zivocisnost Moby Dicka. Len skoda ze kniha ma pre mna osobne dost zbytocnyxh kapitol okolo velrybarstva a namornictva, ktore mi rusili plynulost deja.
Bílá velryba obsahuje spoustu krásných a nadčasových myšlenek a já teprve po jejím úplném dočtení (leč se přiznávám dost problémovém) chápu pravou hodnotu této knihy.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Moby Dick rozhlasové zpracování velryby Cena Josefa Jungmanna velrybářstvíAutorovy další knížky
| 1956 |  Bílá velryba |
| 2006 |  Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
| 1978 | Taipi |
| 1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
| 1990 | Písař Bartleby |
Kdo si skutečně pozorně přečte celou knihu, ten bude vědět o velrybářství vše od A do Z. Tedy o velrybářství první poloviny 19. století. Alespoň já měl pocit, jako bych na lodi kapitána Achaba skutečně obeplul celý svět. A tedy musím říct, že kam se hrabou všechny dnešní adrenalinové sporty dohromady. Myslím, že - v pojetí z té doby - bylo velrybářství jednou z nejšílenějších specializací či řemesel v historii lidstva vůbec. Pár suchozemských tvorů na maličkých, dřevěných, křehkých kocábkách a s primitivním vybavením se vydávalo lovit největší žijící monstra a vzdorovat všem nástrahám oceánů na výpravách, které trvaly roky. Což v době, kdy neexistovaly film, televize a fotografie asi muselo být mimo jakoukoliv představivost. Ovšem Herman Melville to vše představit čtenářům přesto dokázal.