Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459542/bmid_bila-voda-JVk-459542.jpg
4
2906
2906
Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu. Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...... celý text
Přidat komentář
Krásně napsaná kniha. Příběhy v knize a i ty příběhy na pozadí. Smekám před prací a uměním K. Tučkové. Nevěřila jsem, že těch více než 700 stran zhltnu za pět dní, a to včetně dohledávání dalších a dalších informací z naší nedávné historie. Ale jak píše Kleo99, skutečně je kniha na ten příběh moc krátká a chtěla bych víc. A vlastně pod všechno, co tu napsal Kleo99 se mohu podepsat. Bezesporu TOPka mého letošního čtenářského roku.
Do tohoto objemného díla jsem nebyla schopná se začíst, několikrát jsem se prokousala nejvýš na padesátou či sedmdesátou stránku a knihu odložila. Tři pokusy dopadly stejně. Téma mě prostě zkraje neoslovilo a odrazovala mě i tloušťka knihy.
Přiznávám zcela bez studu, že několik posledních stran příběhu jsem četl s husinou i na místech, kde bych nikdy netušil, že může být a slzami v očích. Přátelé čtenáři, ušetřím vás sáhodlouhého elaborátu na téma V čem všem je Bílá Voda skvělá a proč byste si ji zaručeně měli přečíst, ale nemůžu s čistým svědomím dokončit tento komentář aniž bych připojil své nejvřelejší doporučení.. Přečtěte si tuto knihu. Nenechte se zastrašit téměř sedmi sty stranami textu, protože záhy zjistíte, že jich v závěru bylo příliš málo a budete lačnit po dalších. Není snad nic, co by knize chybělo, a tak si snad ani ten největší rejpal nemůže stěžovat. Za mne osobně kniha rozhodně patří ke klenotům české literatury a zcela bezesporu na úplný vrchol současné tuzemské prózy. Samotný příběh stojící na pozadí vzniku knihy je neméně zajímavý, než její obsah. No vidíte to, už bych zase básnil, a to jsem slíbil, že to bude stručné... Přeji krásné počtení!
Páni, tak tohle byl zážitek. Kniha je nádherně napsaná. Oceňuji, že kniha volně navazuje na skutečné místo a osoby. Přišly mi neskutečně ději přínosné i opsané (či volně citované) prameny. Hlavní hrdinové mi přirostli během 735str. neskutečně k srdci. Postavy se vyvíjeli a měnily. Skvěle tady i přibývaly nebo mizely vedlejší postavy, což jen ději přidalo na důvěryhodnosti. Dokonce bych víc ocenila, kdyby kniha byla rozdělená do dvou dílů. Konec knihy mi přišel už hodně osekaný a rychle ukončený. Kdyby autorka knihu knihu rozdělila, mohla tento konec klidně ještě rozepsat. Ale neberu to jako mínus, i tak se mi kniha mimořádně líbila. Autorčin styl psaní mi sedí a tak se ráda vrhnu i na další její knihy. Gratuluji ke skvělému dílu!
Bílá Voda je fenomenálne dielo, ktoré ale určite nemôžem odporúčať paušálne. Jedná sa o 700 strán hutného textu, ktorý zachytáva hneď niekoľko neľahkých tém. Dej nie je rozprávaný lineárne. Kompozíciu rozprávania má autorka síce veľmi dobre premyslenú, ale tým, že do hlavnej dejovej linky vstupuje veľké množstvo rôznej korešpondencie, prepisov z archívov a denníkových zápiskov, tak sa kniha nečíta ľahko a vyžaduje veľa pozornosti. Sám si nie som istý, ako by som knihu vnímal, keby som pred jej čítaním nevidel divadlo. Páči sa mi však, že autorka čitateľovi nič nenaservírovala na striebornom podnose. Táto kniha má obrovský presah, okrem zachytenia neľahkých osudov konkrétnych ľudí počas komunizmu, sa venuje aj feminizmu a postavení žien v cirkvi. Je to zároveň aj kritika cirkvi. Venuje sa ale aj súčasným témam - psychickým problémom, boju so závislosťou, zložitým rodinným vzťahom, otázke viery a nie len v teologickej rovine a nakoniec odpusteniu. O tejto knihe by sa dalo napísať strašne veľa.
Knihu jsem měla koupenou delší dobu, ale čekala jsem na správnou náladu, tak těžké téma, jako je situace církve v 50.letech přece jen není odpočinková četba - a vyplatilo se. A přes depresivní vyznění se četla lehce, bylo vidět, kolik práce muselo autorku zpracování tématu stát a přece se jí povedlo vystavět naprosto originální a velmi silný příběh. Některé náhody a mystické chvilky byly sice hůř uvěřitelné, nicméně na hlubokém dojmu z knížky nic neubraly. Klobouk dolů.
Knihu jsem četla více než 2 měsíce, vždy po kouskách, abych ji trochu vstřebala. Klobouk dolů, co se povedlo autorce všechno vypátrat. Sektu vilemitů znám, ale že přežily její členky až do 20. století, to jsem netušila. Můj největší obdiv si zasloužila Evarista pro svou nezdolnost. Jsem ráda, že i Lena snad na závěr zvítězila nad svými démony a našla svůj zasloužený klid.
Tohle bylo silné a velkolepé. Nejdřív mě trochu zarazila tloušťka knihy, a když jsem ji prolistovala, všimla jsem si kopií různých oficiálních listin a právních dokumentů, a říkala jsem si, že to bude něco, co příběh stáhne dolů, ale chyba lávky, přátelé! Přečetla jsem to jedním dechem, naprosto ponořená do příběhů nebohých řeholnic, které prostě jen chtěly pomáhat a být užitečné, a bolševik jim to ztěžoval, jak jen mohl. Nemám co dodat.
Kniha Bílá Voda je velmi silným zážitkem. Četla jsem knihy s podobným tématem, ale spisovatelka píše do hloubky a připadáte si, jak by jste v té době žili. Ty krutosti a lstí, kterých tam je, je opravdu velmi mnoho. Knihu jsem musela číst po částech. Lidská krutost nezná mezí. Autorka to píše stylem, že vám to někdo podrobně vypráví, tak proto má tolik stránek a dala si opravdu na ni záležet.
Vážit si života a nikomu slovem či fyzicky neubližovat to je pro některé lidi asi nadlidský výkon. Krutosti se dějí i v těchto časech.
Musím říct, že když jsem knihu začala číst, děsila mě její tloušťka :-). Půjčila mi ji sestřenice, ale po půlce už jsem si ji musela pořídit. Je to úžasná kniha. Četla se velmi dobře, ale říkala jsem si, že jak už docela dost pamatuji, vyděsilo mě, že i církevní hodnostáři se propůjčili k šílenostem předchozí doby. Vůbec by mě nenapadlo, že věřící lidé, kteří mluví o desateru, Bohu, lásce k bližním... dokázali žít s vědomím jak moc dokáží ublížit. Nějak se s tím stále nemohu vyrovnat. Před paní spisovatelkou smekám a děkuji za krásnou knihu.
A mně se to líbilo moc. Pomohlo mi to pochopit spoustu věcí, o nichž jsem neměla ani tušení. A utvrdilo mě to v tom, že na to, co totalita dokáže a jak chladnokrevná dokáže být, nesmíme zapomínat. Za každý takový román, byť fiktivní, náleží jakémukoli autorovi dík. A Kateřině Tučkové obzvlášť - za její mravenčí práci s archivními materiály, které v předchozích knihách autorky obdivovala i moje babička historička. Tohle by se jí hodně líbilo, bez ohledu na to, že se jedná o fikci.
V knize mám několik aha momentů a přestože jako drsný racionalista rozhodně neholduji nadpřirozeným jevům, tak nějak mi tady vůbec nevadily. Ta hodnota osvěty o tématu čtivou a nenudící formou je pro mě naprosto nevyčíslitelná.
Na rešerše jistě svědomitá, po inspirativním tématu zodpovědně jdoucí, přesto však velmi upracovaná, a značně stereotypní kniha, jež provařuje celou řádku vyprávěcích i žánrových klišé. Navíc svou strukturou silně připomíná Žitkovské bohyně, akorát pohanskou mystiku tentokrát nahrazuje ta křesťanská. Na stranu druhou rozhodně doporučuji četbu knihy před aktuálními divadelními adaptacemi v brněnském Městském a pražském Národním divadle, jež z literární předlohy nezvládly vytěžit adekvátní dramatický potenciál.
Více zde: https://www.divadelni-noviny.cz/krize-srpy-kladiva-jak-se-to-rymuje
Kniha pojednává o zajímavém tématu, ale tak nějak zdlouhavě, že mě to až unavovalo. Bohužel jsem od knihy čekala více.
Silná kniha a to nejen počtem stran. Obsahem se zpočátku prokousávate, později je vám již jedno, kolik knih strana má, jen čtěte a přestože víte, jak to za komunismu probíhalo, se životem všechno. Já měla tu kliku, že jsem se v životě setkala se řadovým sestrami z Kláštera na Horní Hedeči u Králík a poznala jsem jejich pokoru a součinnost se životem bližších. Možná až teď jsem pochopila, proč ta pokora k žití otu samému. Pokud za svou víru musely řadove sestry překonat takovou spoustu ponížení a trpkosti....jejich sílu ,se kterou se praly s osudem a čestně přežily ..to jim zavidim. Žít, přežít a hlavně , ve většině, čestně žít a přežít...smekám nejen nad knihou, ale i nad životem řadových sester a řeholníků, kteři žili s pokorou a s pokorou a láskou v srdci z tohoto života odešli, ač se jim dála tak neskutečná příkoří. Smekám...
Měla jsem velké očekávání, ale přišlo spíš zklamání. Kniha mi evokuje závěrečnou práci svědomité studentky, ale postrádám onu špetku "božského", která činí umění uměním a způsobuje čtenářskou slast. U autorky oceňuji stejně jako mnozí snahu věnovat se zajímavým a opomíjeným tématům, ale výjimečné literární dílo si představuji na rozdíl od literárních kritiků jinak. Postavy nemají hloubku, u mnoha nepoznáme pohnutky jejich jednání, těžko se s některou ztotožnit nebo ji pochopit. Chybí vhled i nadhled, přebývají zjevné nesympatie autorky k mužům, snad nějaké osobní trauma? Snaha vyzdvihovat ženy až otravná. Nejvíc mi vadí směska popisu jednání a názorů reálných historických postav (papež), polofiktivních postav (Plojhar, Havraj) a vymyšlených postav (Lena). To přece není fér vkládat papeži do úst věty, které nikdy neřekl. Líbilo by se autorce být postavou nějaké knihy? Nechápu, proč to nikoho z kritiků nepohoršilo, když tento problém nastal už u Žítkovských bohyní. Jeví se mi to tak, jako by byly ceny uděleny za čas, který knize věnovala a za "zásluhy".
Kniha nemá spád, je to takový slepenec pohledů různých postav, teď je to moderní, ale podle mého názoru je to berlička jak zvýšit čtenářskou atraktivitu, která zde příliš nezafungovala.
Taky se mi nelíbí, že kniha byla "knihou roku" málem ještě dřív než vyšla, to je pomalu jako za dob dávno minulých, kdy byli "prominentní" autoři.
Famózní kniha! Nedivím se, že ji autorka psala 10 let, téma si nastudovala opravdu dokonale, taková hloubka a úroveň znalostí se jen tak nevidí. Přiznám se, že knihu jsem četla dvakrát, poprvé jsem se jaksi nemohla začíst, jelikož jsem na čtení neměla moc času, a dočetla jsem asi do poloviny. Podruhé jsem ale knihu slupla jako malinu. A ač je četba dost náročná a kniha velmi dlouhá, do světa internačního kláštera, útisku sester a především Tobiina deníku jsem se ponořila, a ve chvílích, kdy jsem nečetla, přemýšlela nad tím, co se asi bude dít dál. Úžasné je, že příběh v knize se velmi potkává s realitou, a ač jednotlivé hlavní hrdinky nejsou skutečnými osobnostmi, vlastně by mohly být. Evaristu jsem si tak oblíbila, byla mi sympatická od prvního momentu: nezlomná, odvážná, přijímající svůj úděl a všechny těžkosti života s nečekanou sílou a optimismem. Bylo mi velmi smutno z toho, jaký útisk musely tyto ženy zažívat a jaké pokrytectví a nehoráznost panovaly ve vládě a ve vedení církve, která vlastně dlouhou dobu opravdovou církví nebyla. Velmi působivé byly pro mě i příběhy Leny a Agnieszky, autorka těmito dějovými linkami skvěle doplnila mozaiku celého impozantního díla. Cítím, že ve mně ještě bude vše nějakou dobu doznívat a jsem si jista, že knihu nikdy nezapomenu.
Skoro se to dá vnímat jako skutečné dějiny místa a příběhy skutečných lidí. Samozřejmě je to jen fabulace, ale skvělá a velmi, velmi podobná realitě popisované doby. Věřící a zejména jeptišky to nikdy neměly lehké, v každé době se našly důvody proč a jak jim škodit. Hlavními tématy jsou tedy ženy a pronásledování věřících za komunistů. Pro mne by stačila o dost kratší verze, zejména různé protokoly by zde mohly být o dost pokráceny, ale jako svědectví doby je to určitě úctyhodná práce.
Velmi náročná kniha, jak na napsání, tak na přečtení. Smekám před autorkou za vytvoření něčeho takového. Ze začátku (prvních cca 200 stran) jsem se vůbec nedokázala začíst, trvalo mi to doslova týdny, ale jakmile jsem se začetla, už jsem nemohla přestat a jen jsem prahla po informacích a rozuzlení. I když jsem katolík, o takovém útlaku ze strany komunistů jsem nevěděla a jsem ráda, že mi tato kniha přinesla do života tolik nových poznatků. Doporučuju, i když jak zmiňuju na začátku svého komentáře, není to vůbec lehké čtení a rozhodně ne pro každého :)
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Možný spoiler:
Bílá Voda? Je to výborný, ale tématem náročný román. Každopádně smekám před prací paní autorky Kateřiny Tučkové. Věřím, že tato kniha ji stála 10 let úsilí. Jednou z hlavních postav knihy je Lena Lagnerová, kterou otřesná životní údalost přiměje k pokusu o sebevraždu. Naštěstí přežije, ale neví, jak dál. Na základě ponuknutí jinou osobou v nemocnici se vydává po propuštění z nemocnice do Bílé Vody, kde je klášter řeholních sester. Ovšem ouha, namísto řízených řeholnic matkou představenou zde nachází řeholnici Evaristu, která ještě pár dalších sester v Bílé Vodě vede. Evarista naváže s Lenou kontakt a Lena nakonec nachází v klášteře Bílá Voda i vlastní užitečnost ostatním sestrám. Dozvídá se více a více o místě, kde se právě nachází, především však o osudu sestry Evaristy i ostatních řeholních sester. Zejména sestry Evarista a Tobie zažily komunistické slučování sester v rámci akce Ř právě v Bílé Vodě. Tím to však teprve začíná. Sestra Evarista zažila s ostatními pronásledování komunistickým režimem, který se je snažil zlomit a jakýmkoliv způsobem přimět k tomu, aby zapřely svou víru a pokračovaly v nastolené komunistické ideologii. Bílá Voda skýtá Leně poznání osudů ostatních a je jí i přechodným domovem, jenže i po totalitě se nad Bílou Vodou stahují mračna a hrozí.... a to už si přečtěte sami. Lenino tajemství se táhne celou knihou. Co Lenu zlomilo, je odhaleno až ke konci knihy. Kniha má hlavní dvě dějové linky. Raporty komunistickým estébáků na jednotlivé církevní ovečky a linku deníkovou a přítomnou, kdy se Lena dozvídá o osudu Evaristy, Tobie, Jana, Bohdanky, Paulity a dalších osob. Tuhletu literaturu bych nedoporučil každému. Ateistům může vadit náboženský zápal nebo raporty komunistických pracovníků, které jsou místy náročné a hodně četné i pro člověka, který se narodil v totalitě. Bez těchto raportů by však kniha byla pouhým románem a já je pokládám za důležitou součást knihy. Za mne mohlo být dáno možná více stran prostoru Léně, tato linka mne velmi bavila. Nakonec se ale v knize najdou i dějové zvraty, osudy, ať už minulé, či přítomné jsou velmi zajímavé, raporty nutné a poučné, takže v celkovém hodnocení je to za pět hvězd s doporučením čtenářům 18 a více let. Za sebe jsem rád, že jsem si knihu přečetl, velmi mě obohatila a Leně i ostatním hrdinům knihy jsem držel přímo pěsti. Konec velmi povedený. Paní autorko, tohle se Vám velmi povedlo. Vzdávám hold. :-)