Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459542/bmid_bila-voda-JVk-459542.jpg
4
2905
2905
Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu. Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...... celý text
Přidat komentář
Není to lehké čtení a nedokázala jsem je "zhltnout" na jeden zátah. Silný příběh a určitě odpovídá dobovým reáliím, jenom mi pořád něco chybělo, to něco, co chytlo za srdce u Žítkovských bohyní. Jakoby moc kalkul.
Kniha Bílá voda vzbuzuje nespočet emocí. Zlovolnost, se kterou se totalitní režim zaměřil na řeholní řády, aby je zapojil do civilního života je obludná. Byly jim upírány úkony, které se s jejich rolí v církvi pojily. Vzepřít zlu se zdá být nadlidský úkol, natož pro řeholnice. A jako reakce na totalitní režim a jeho snaze vyhladit ženské řády došlo k prvnímu vysvěcení ženy na římskokatolického kněze pod záštitou tajné Organizace podzemní církve vedené otcem Felixem Davídkem, kterou tímto považuji za velmi pokrokovou. Dochází ke střetu tradice a postavení žen v církvi a společnosti.
Za mne to je kniha, která z řady jiných, které autorka napsala, rozhodně nevybočuje. Autorka tím dokazuje svůj zápal, s jakým umí pracovat s historickými prameny společně s uměním beletristického zpracování do románu, který určitě v české literatuře zanechává nesmazatelnou stopu. A protože o románu bylo řečeno už hodně, netřeba dalších slov.
Obdivuhodná kniha a nad prací autorky nelze než smeknout. A to i přesto, že mám za sebe pár drobných výhrad. Poměrně velký počet málo uvěřitelných náhod beru jako autorskou literární licenci nutnou k posouvání děje potřebným směrem. K uvěřitelnosti děje však ne vždy přispěly. Osobně mi vadila i spouta retrospektiv a hustota časových posunů. Občas jsem se musel kouknout kousek zpět, abych se dostal do potřebné reality. Ale věřím, že to je pouze můj problém. A nakonec závěr byl podle mne vzhledem k obsažnosti a preciznosti knihy moc zkratkovitý a urychlený. Nicméně i přes těchto pár postřehů nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami. A kdybych dostal otázku, zda knihu doporučím, musel bych určitě říct, že jak komu. Spustu čtenářů nadchne, o čemž svědčí i mnoho předchozích recenzí, ale jsou čtenáři, kteří by se přes ni asi neprokousali.
Skvělé jako vždy, ale kniha musela trochu dozrát, skoro 700 stran je skoro 700 stran. Rok čekala v knihovně na ten správný čas a stálo to za to. Kniha je velmi čtivá, dej pěkně ubíhá a neopustí vás i když zrovna nečtete, nutí vas k přemýšlení.
Na knihách od Tučkové se mi líbí, že vezme reálnou část české historie a přetaví ji poutavým románem do popularizační podoby pro běžného čtenáře. Bílá voda je zejména o perzekucích církve za socialismu, vyobrazuje ke konci ale i “temnou stránku církve v podobě mocenského a často rigidního aparátu. Myslím, že snaha destrukce církve socialistickým státem a komunisty u nás byla silná, desítky let devastující a mající své stopy bohužel až do přítomnosti. Jsem moc ráda, že tohle téma autorka vytáhla na povrch. Náročné čtení, ale doporučuji!
Nečekala jsem, že mě tak obsáhlá kniha vtáhne natolik do děje a přečtu ji tak rychle.
Seznámila jsem se nově s dalším kouskem naší historie, o které jsem měla jen povrchní znalosti.
Určitě doporučuji.
Audiokniha v nezkrácené verzi.
Jedna z knih, která přinutí k zamyšlení. Je to rozhodně pozoruhodné dílo a pečlivě zpracované a pro mě nové téma. Řádové sestry byly uklizeny do kláštera v pohraničí a celkově byla minulým režimem činnost církve potírána a démonizována. Při čtení resp. poslechu jsem si často uvědomovala, že desítky let byly generace Čechů a Slováků od malička vedeny k nenávisti k církevním představitelům, a velký podíl ateistů v naší zemi je toho důkazem. Přestože mí prarodiče byli věřící, rodiče pro mě kolikrát nepochopitelně "pánbíčkáře" zcela odsuzovali. Ano, i moc církve byla a je zneužívána, to je ale jiná kapitola. Kniha zase zaplnila střípky z poměrně nedávné historie a pomohla mi pochopit jisté souvislosti. Je těžké se vymanit z vlivu výchovy a o tom nakonec vypovídá i tato kniha v příběhu novinářky Leny. Rozsáhlost knihy a množství dokumentů odrazuje ale stojí za to přečíst si ji.
Když jsem měla tuto knihu rozečtenou a přišla kamarádka na kávu a uviděla ji tak mi říká proboha to čteš tohle... vždyť je to čistá deprese...
Ano není to odpočinkové čtení a rozhodně se to nečte ani s lehkostí....
Ale jsem ráda že jsem knihu četla, občas mi dělalo při čtení problém přelouskat zprávy a dokumenty vložené do příběhu ale bez nich by to nebyl příběh úplný.....
Opět mě zaráží jaká brutalita a nenávist se v lidech skrývá a co je člověk člověku schopný provádět.... Ale historii nezměníme jen se z ní můžeme poučit.....
Moje první seznámení s autorkou. Ke knize jsem byla ze začátku dost skeptická a trochu mě vyděsil i počet stran. Nakonec ale musím přiznat, že se mi kniha opravdu líbila. Lena člověka při čtení trochu rozčilovala, ale bylo zajímavé sledovat jak bylo vše propojené. Navíc oceňuji, že paní Tučková dokázala tímto způsobem popsat veškeré šílenosti jednotlivých období našich dějin. Nejsem si jistá, zda se ještě k autorce někdy vrátím, ale jsem ráda, že mi prošla Bílá voda rukama.
Tučková se vrátila k polodokumentárnímu stylu Žítkovských bohyní, což kvituji s povděkem, jelikož mi tento její přístup mimořádně dobře sedí. Můžu jen spekulovat, zda je to mnou nebo tím, že je Tučková nejen spisovatelka nýbrž také vedkyně, jejíž upozadění ve výsledném díle (jako např. u Gerty Schnirch) je spíše ke škodě.
Nevím, vážně nevím, co mám říct resp napsat...
Kniha měla našlápnuto do výšin, ale cestou nahoru se někde něco pokazilo..
Moc "omáčky" okolo? Nevím..
Úplná ztráta času to nebyla, ale deset let psát román, který místy nudí??
Ovšem co pobavilo, a fakt jsem se smála od sdrce, bylo hlášení o Gagarinovi a Bohu, to byla třešnička:-)))
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Autorka se o to ovšem pokouší, a to opakovaně. Bohužel si nevšimla, že ta její řeka s postupem času změnila ve stojatou, ne příliš vábně páchnoucí stoku plnou kalu a zetlelého listí. Zajisté v souladu se svým nakladatelstvím usoudila, že by stálo za to vytěžit ze stávajícího modelu ještě nějaký ten peníz, což se jí (jim) zjevně podařilo. Marketingová propagace, ne nepodobná případu její souputnice Lednické, se osvědčila i v tomto případě. Je nějaký rozdíl mezi inzerovaným tisícem hodin rešerší a deseti léty práce a pátrání v archivech? Omluva autorky vlastním dětem, že kvůli této knize nepřišli na svět o několik let dříve, je pak až neskutečně bizarní.
Ale dobře, chápu, že na něčem je opravdu třeba pracovat velmi dlouho. A že každý má jiné metody práce a někomu jde vše mnohem snadněji. Připomíná mi to rozhovor (parafrázuji):
Dylan: Jak dlouho jsi pracoval na té písni?
Cohen: Asi rok (nechce přiznat, že ve skutečnosti mu to trvalo téměř pět let). A jak dlouho jsi pracoval ty na té své?
Dylan: Tak patnáct minut.
Finální výsledek propagovanému úsilí bohužel naprosto neodpovídá. Kniha mi připomíná reklamu na dnešní novostavby: základní konstrukce sice není nic moc, ale ty výplňové materiály a izolace vyhovují všem zákonným předpisům, ba dokonce jsou mnohonásobně předimenzovány! No nekupte to!!!
Naskýtá se pouze základní otázka: Jedná se ještě o román? A dobrý román?
Bílá Voda není kniha na dovolenou, nedá se přečíst za jediný večer a nedá se číst bez přestávky. I když jsem ji dostala již na loňské Vánoce, ten správný čas nastal, až s letoším podzimem. A nelituji, že jsem si počkala, je skvěle napsaná, jako historička jsem fascinována autorčinou schopností udělat ze strohých faktů čtivý děj. Nečte se jednoduše, děj je třeba vstřebat, ale i to je plus, mnohé události mě donutily se o téma zajímat víc. Jednoznačně doporučuji.
Dlouho jsem odolávala, ale nakonec si mě Bílá Voda strhla do své náruče a nepustila, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Příběh je to mnohovrstevný, obsáhlý, rozkročený přes desítky let až do současnosti. Každý si v něm najde to své. Je docela jedno, jestli vás víc zaujme Lena, jejíž osudová cesta příběh rámuje, nebo příběhy jednotlivých řadových sester, dějinné události, církevní problematika nebo vztahy a rodinné vazby. Vše je chytře propojené, jedno dokresluje druhé, jednotlivé střípky do sebe postupně zapadají jako mozaika.
Někoho možná budou rušit vložené pasáže v podobě různých (více či méně fiktivních) dokumentů. Mě naopak poskytovaly pohled zvenčí, z jiného úhlu a dokreslovaly celkovou situaci.
Bílá Voda stojí za přečtení a stojí za zamyšlení. S hodnocením jsem neváhala.
Kniha velmi zajímavá. Střídají se v ní prvky románu a dokumentu. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla na tento nezvyklý styl, ale postupem přečtených stránek nic plynulé přecházení nerušilo. Dost děsivé události, které si nyní v dnešní době ani neumíme představit. Nejsem věřící člověk, ale osudy řeholnic a bezpráví na nich páchané mě hluboce zasáhlo. Bez listin a dopisů, které jsou vkládány do děje románu, vše výborně dokreslují a tvoří jednolité dílo.
Určitě povedené dílo. Měl jsem problém to dočíst, jak píše spousta přede mnou, dlouho jsem to louskal. Ale určitě to stálo za to. Některé věci, jako prolínání dějů se mi v určitých fázích moc nezamlouvalo. Ale tato kniha je poučná, poutavá a stojí za přečtení. Ať nezapomínáme, jak se někteří uměli a chovali k jiným. Doporučuju.
Nemůžu jinak, než se vyjádřit, že jsem pocítila zklamání a to nikoli, že jsem knihu dočetla. Asi jsem měla velká očekávání, vzhledem k tomu, že se autorka knihou zabývala deset let, myslím si, že lépe by udělala, kdyby z nabytých vědomostí z bádání vytvořila knihu odborného charakteru, podávající svědectví o těžkém životě řádových sester v době komunismu, než překrucovat fakta, aby jí padly do karet. Přesto jsem ale ráda, že se autorka zaměřila na toto opomíjivé téma naší historie, neboť takových knih je opravdu málo.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
(SPOILER) Moc jsem nevěřila, že se mi bude kniha líbit. Měla jsem to tak i u Žítkovských bohyň a nakonec se mi to líbilo. Ze začátku jsem si říkala, co jsem to koupila, ale po pár stránkách mě příběh pohltil. Rozhodně jde o dílo, kde je na místě většího soustředění, protože je tam plno informací, které potom nakonec zapadnou do sebe.
Rozhodně to bylo čtivé, plné emocí a nejednoho překvapení. Oceňuji kapitoly, kde postavy vypráví, jak se dostaly do Bílé Vody.
Byly i pasáže, které tak čtivé nebyly a děj se zdál pomalejší.
Autorka je velmi nadaná a jsem ráda, že jsem se rozhodla Bílou Vodu přečíst.