Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459542/bmid_bila-voda-JVk-459542.jpg
4
2905
2905
Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu. Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...... celý text
Přidat komentář
Po dlouhé rozvaze s knihou končím na straně 415. Asi nejsem "krevní skupina" autorky. Pro mě zdlouhavé a nezajímavé čtení. Dávala jsem tomu pořád šanci s nadějí nechat se vtáhnout do děje,bohužel se tak nestalo
32/2022
Nebudu mlžit, Bílá voda mi dala zabrat. Ale víte co? Je boží.
Trvalo mi to, na začátku mi to nešlo a na konci jsem hltala stránky po desítkách.
Je mi jedno, co jsou fakta a co fikce, příběh je skvělej, napsaný je to taky dobře.
90%, dejte si ji, fakt!
Tato kniha pojednává o těžkých osudech řeholnic, což bylo velmi zajímavé, ale mě nejvíce zaujalo vykreslení osobností některých z nich. Z dětství mám jeptišky zařazeny jako velmi hodné, pokorné, ty které vše přijmou, ať už je to cokoliv. Což v této knize opravdu nebyly, ale to je jen dobře.
Tato kniha zpracovává (a to docela obsáhle) téma, o kterém asi každý tušil, že existuje, ale nějaké hlubší znalosti o tom neměl.
Kniha je celkem zajímavě pojednána, protože zde sledujeme minulost formou různé korespondence a z vyprávění jednotlivých postav, a zároveň přítomnost očima Leny, která je ze začátku celkem paranoidní a musíte si k ní najít cestu.
Kniha má spoustu stran a kapitoly jsou obsáhlé, což místy (hlavně z pasáží s dopisy a dokumenty) občas nudí a vy si z toho musíte sami vyzobat ty důležité informace podstatné pro další děj.
Příběh mě celkem bavil, ale konec mi přišel trochu uspěchaný a mohl se klidně obejít i bez dalších rodinných napojení. Každopádně i tak dávám 4,5*
Kniha založená na dokonalém nastudování historických reálií, jak je u této autorky zvykem. Příběh je košatý a plný přímých i podprahových sdělení. Propletenec rodinných vztahů je odhalován postupně a rafinovaně, takže i když tolik náhod by jinak působilo málo uvěřitelně, zde to čtenáři v podstatě dělá radost, jak je to nakonec všechno provázané.
Hutné, barevné, čtivé. Přestože je to dlouhé, vyprávění má spád a překvapivá odhalení. Při čtení jsem si ale neustále musela připomínat, že se jedná o román, ne o skutečnost. Některé skutečné osoby bylo možné rozeznat, ale jejich osud byl jiný, než v knize.
(SPOILER)
Nekdo o knize rekl, ze by mohla mit o sto stran mene. Kdyz jsem ji videla, rikala jsem si, ze asi jo. Ale po precteni zasadne nesouhlasim. Vse tam dle meho melo sve misto. A tempo, pro nekoho horecne, pro druheho rozvlekle - pro me prijemne udrzujici zajem (no dobre, uznavam, par veceru jsem pretahla, "jen jednu dalsi kapitolku a pak uz vazne pujdu spat" - byl to kec, jako jedna ze tri nejznamejsi ceskych lzi o pivu, chich).
Dejove linky se stridaly ne kvuli lacinemu napeti, ale protoze to melo smysl pro pribeh. Postavy nebyly jednoduche a prvoplanove dobre/spatne, vyvijely se... Ocenuju, ze autorka uvedla zdroje, ze kterych cerpala, postavy beru jako takovy amalgam skutecnych lidi.
Co bych si chtela zapamatovat - jak muze vypadat odvaha, prijeti a laska, zaroven s pravdivosti a otevrenosti.
Navic si odnasim jedno aha - jak asi pro obycejne lidi a vlastne i pro kneze za totality musela byt situace narocna a neprehledna. Kolik osobni odvahy bylo potreba. V tom mi prislo skvele zaverecne dilema Janovo - podle me dobra paralela, ktera naznacuje, ze byli knezi jeho typu i za totality, kteri proste citili povolani, a tak vstupovali do statem kontrolovanych seminaru ci udelali ruzne ustupky, za ktere by je leckdo mohl odsuzovat.
O pristupu oficialni cirkve po padu rezimu k podzemni cirkvi bylo neco naznaceno. Zajimaly by me osudy tech knezi, kteri nejak s rezimem spolupracovali...
Hluboká poklona autorce za to, co dokázala.... (1) vyhledat a setřídit množství historických faktů, na jejichž základě příběh, vlastně řadu paralelních příběhů vystavěla; (2) formovat styly, výrazové prostředky (psaných) textů a precizně je odlišit podle jejich tak rozdílných autorů (i pouhých "zploditelů"). Hlavní přínos této tak rozsáhlé knihy, která se rozhodně nečte vůbec lehce, ovšem spočívá samozřejmě v tom, jakým způsobem vrhá světlo na málo známé historické skutečnosti z doby minulého diktátorského režimu.
Tato kniha byla pro mne náročnější. Hodně politiky, směrů, myšlenek.. Je to má první kniha z církevního prostředí a tím pro mne byla hodně zajímavá a poučná. Určitě 5 hvězdiček samotné autorce za její zpracovaní historických skutečností.
Krásně vystavěný příběh na hranici pravdivých událostí a fikce, někdy až trochu moc nereálné. Knihu ale určitě doporučuji.
Velmi propracovaný román, ale možná až příliš dlouhý. Přesto pro mě nesmírně poučné čtení, dozvěděla jsem se spoustu informací o ženských klášterech v období socialismu. Doporučuji.
Kniha mi umožnila nahlédnout do ženského kláštera v době komunismu. Je těžko uvěřitelné, jaké zde panovaly poměry, neúcta k člověku, k duchovním i mravním hodnotám. Kniha se mi líbila a doporučuji ji všem, kteří se chtějí o této době dozvědět víc.
Odložila jsem po 140 stránkách, když mi došlo, že mě to nebaví, nepůsobí radost, ani nepřináší nic nového. Četla jsem víceméně ze zvědavosti, jak bude příběh Leny pokračovat, ale vlastně ani ten mě moc nebavil, vyvíjel se super-rozvlekle a hrdinka mi byla nesympatická. Něco o internaci řádů a podzemní církvi si raději přečtu v literatuře faktu, kde nebudu muset přemýšlet nad tím, co byla skutečná historie a co jsou autorčiny fabulace. Nicméně chápu, že to pro někoho může být poutavý způsob seznámení se s méně známými událostmi z historie.
Jedna z nejlepších knih co jsem zatím četla. Kateřinu Tučkovou mám Mac ráda a ta desetiletá práce na knize za to opravdu stála.
Úžasný románový příběh, od kterého jsem se chvílemi nemohla ani odtrhnout.
Dopisy a úřední hlášení obsažené v knize mě v ničem nerušili, naopak jsem kolikrát nevěřila čeho všeho byli lidé schopni. Knížku určitě doporučuji
Román se mi velmi líbil. Líbily se mi vrstvy a různé úhly, formy vyprávění. Vyprávění plynulo neskutečným tempem a přečetla jsem jej snad jedním dechem v každé volné chvíli.
Oceňuji otevření tématu pro naši generaci. Spoustu věcí mě motivovala autorka si dohledat, jak byly reálně historicky. Vsunula tam témata z mnoha oblastí, která jsou pro ženy palčivá a bolestivá.
Zaujala mě postava Marie. Od začátku do konce.
tak som to konečne dobojoval. rok som odolával, nepáčia sa mi vlny extrémneho záujmu a vybičované vášne okolo literárnych diel, ktoré prinášajú extrémne prejavy ako obdivu, tak aj znevažovania.
v prvom rade poklona autorke. vybudovať takéto dielo chce neskutočnú dávku odvahy, zanietenia a tréningu, aby hľadanie v archívoch, fabulovanie príbehu (príbehov) priniesli požadovaný efekt.
asi by som toto dielo nenazval priamo románom. skôr mi sedí termín koláž. množstvo informácií, čriepkov, úlomkov, spomienok, dojmov a osobných skúseností sa dá stmeliť dokopy asi naozaj iba v takejto forme.
výborne vymyslený spôsob podávania celého príbehu formou pohľadov z rôznych strán a s použitím rozličných nástrojov pomáha udržiavať čitateľa v napätí a neuberá mu chuť pokračovať ďalej. u mňa to nakoniec skončilo trochu sklamaním, že už je naozaj koniec:)
mrzí ma, že mnoho ľudí vzalo túto knihu prvoplánovo ako chronologické zoradenie faktov. ale asi to súvisí s čitateľskou zručnosťou a skúsenosťou. pre mňa to bolo čosi ako mapa neznámeho územia, ktorú som si začal kresliť vždy, keď som v knihe narazil na niečo, čo sa mi celkom nepozdávalo a nekorešpondovalo s tým, čo som doteraz poznal z histórie a spoločenského vývoja. považujem to za ohromný prínos tejto knihy. a je jasné, že sa aj ďalej budem hrabať v dostupných zdrojoch a ďalej si skladať mozaiku toho, čo sa deje tu, v tejto krásnej krajine plnej dosť podivných indivíduí, ochotných pre vlastný prospech hoci aj zabíjať. máme za sebou jednoducho dramatickú minulosť a žiaľ, v súčasnosti nám hrozí aj dramatická budúcnosť...
takže ešte raz veľká vďaka autorke, ktorá sa nadýchla a skočila do toho po hlave, aby vylovila literárno-historickú perlu a odkryla nám pohľad na vlastný vývoj.
zaujímavé konotácie sa mi vynorili, keď som si pripomenul prastrýka, ktorý samozrejme ako rehoľník tiež okúsil dobrodinie strany a vlády aj päsť robotníckej triedy. po dlhoročnej internácii dožil s podlomeným zdravím zastrčený kdesi mimo viditeľnosti, aby zbytočne nevzbudzoval otázky (a zasmial som sa, že vlastne neprežil nič nové, pretože už v roku 1929 dostal zákaz publikovať v tlači, lebo jeho myšlienky a texty vzbudzovali rozruch:).
a spomenul som si aj na deda, ktorý začiatkom 50. rokov písal lidoveckému ministrovi Plojharovi sťažnosť na kontingenty, ktoré jeho rodinu a jeho ako súkromne hospodáriaceho roľníka, čiže nepriateľa ľudu privádzali do biedy ako namiesto návštevy eštebákov dostal odpoveď a tie kontingenty mu znížili (ale o rok mu to spočítali aj s tým, čo zameškal). (aby na deda nakoniec päsť robotníckej triedy nezabudnuteľne dopadla v roku 1969, kedy na neho miestni komančovia nahuckali dedinských bitkárov, čo ho zbili tak, že zostal až do smrti na lôžku...)
riešiť mužsko-ženskú problematiku sa mi vidí úplne scestné, tu predsa ide o ľudí, o všetkých ľudí a každý, kto ich chce deliť a priraďovať im dejinami určené miesto, chce riediť posolstvo tejto knihy, ktorým je boj za dôstojnosť života a neuhýbajúca osobná statočnosť.
ďakujem za toto dielo.
Není pochyb o tom, že Kateřina Tučková je Paní Autorka. Dílo je propracované, vážím si jeho edukativního charakteru. Jak asi každý příčetný člověk očekává, kniha, jejímž stěžejním tématem je pronásledování řeholnic za dob komunismu, rozhodně není veselá a násilí se nevyhne. Já se ale ptám, opravdu je nutné, aby jakákoliv žena, která se v knize byť jen mihne, byla trpitelkou a nositelkou křivd? Musí být opravdu všechny ženy v knize vystavené ponižování, znásilňování, bití, tyranii, mučení, potratům nebo ztrátě dítěte? Přehnané množství utrpení na mě působilo jako volání po pozornosti a snaha šokovat na každé stránce za každou cenu.
Kniha byla čtivá, námět obohacující, avšak stejně to není na pět hvězdiček. Mám z knihy takové smíšené pocity, možná, kdyby byla vystavěna trochu jinak, osudy jsou velmi silné, ale na konci jsem měla pocit, že takový ten boom na se nekonal a já najednou ztratila tu chtivost to dočíst, možná kniha byla moc dlouhá, nevím.. pro mě příliš mnoho nástinů a otazníků, ke kterým bych se měla dopracovat sama a ve finále stejně nemůžu říct jak to bylo... některé postavy moc neuvěřitelné... Škoda, čekala jsem od toho trochu více...
Uf. Mám to za sebou. Bohužel zvědavost mě stála skoro měsíc času. A tak jsem se těšila. Upřímně. Toto není KT. Stejně jako Les v domě postrádá tu klasickou AM. Přes 600 stran. Ani to by nevadilo. Ale vše se tak nějak rozplizlo do příběhu Leny Lagnerové a do příběhu Bílé Vody. Všechno se to táhne a Lena přešlapuje na místě, omílá to samé. Když se konečně přehoupnete přes polovinu, trochu se začne něco dít. Místo ale vrcholícího finále se cca 100-150 stran dozvídáte jak to tedy bylo, je a asi bude. No, byla jsem zvědavá. Asi jsem tušila, že doskákat na konec nemá smysl, protože konec je opravdu hodně dlouhý a jako celá kniha roztáhlý. Myšlenka i příběh skvělé, jen tak o 1/3 všeho méně a nebo jinak. Prosím, chci zpět tu Tučkovou v dobách Gerty a nebo Bohyní. Ale bohužel 2x do jedné řeky nevstoupí, stejně jako Alena Mornštajnová s Hanou... nu což, škoda.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Zajímavý námět, kniha čtivá, postavy velmi dobře vykreslené. Někde az nerealistické náhody a příhody, které provazi hlavní hrdinky a ty trochu příběh degradují. Škoda, že kniha nesleduje osud skutečné osoby...