Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459542/bmid_bila-voda-JVk-459542.jpg
4
2905
2905
Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu. Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...... celý text
Přidat komentář
Moc hezké čtení. Celkově dost náročné, chvílemi mi běhal mráz po zádech, ale vyplatí se dočíst do konce. Zase jsem se mnoho dověděla. Jediný problém jsem měla se závěrem novodobé linie, ten mi přišel trochu překombinovaný. Ale určitě oceňuji autorčinu desetiletou práci při vyhledávání materiálu. Paní Tučková, skvělá práce, smekám. Určitě doporučuji přečíst.
Tohle bylo opravdu krásné a intenzivní. Jedna z nejdelších knih, které jsem četla, ale zároveň to bude kniha, kterou budu mít s hrdostí v knihovně. Tolik bolesti a citu... Neskutečně propracované dílo. Děkuji za to!
Kateřina Tučková si drží laťku neskutečně vysoko. Bílá voda je skvělý, za mě její nejlepší román. Hlubokým studiem historických pramenů podložené svědectví o nikdy nekončícím boji proti zlu ... o bolestech, v nichž se rodí pokrok (ostatně i tento román :-) ). Výsledek přesto nevyznívá depresivně. Vysoko nade vším ční kříž. Hold těm, kteří se nevzdávají.
"Nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvar tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat." (s. 93)
Klobouk dolů před tím, jakou si autorka musela dát práci při shánění veškerých pramenů pro vytvoření tak obsáhlého románu, pokud chtěla, aby vycházel z pravdivého základu.
Často jsem mívala husí kůži a zažívala pocit vděčnosti za to, že jsem se narodila až po změně režimu. I díky téhle knize se mezi mnou a otcem poprvé otevřelo téma omezeného života v komunistickém světě. Ano, ta debata byla velmi plodná, stejně jako čas strávený na mnohasetstránkovým příběhem Bílé Vody.
Kniha je zároveň plná různých mouder, která v člověku v tu pravou chvíli zažehnou nové myšlenky.. "Aby se člověk osvobodil, aby mu narostla křídla, musí se nejdřív octnout na samém okraji propasti." (s. 429) což dává smysl. Nejen tenhle výňatek, ale i mnohé další.
Nyní jen doufám, že osud Mariahilf nepostihne stejná turistická mánie, jaká postihla Žítkovou po předchozím autorčině románu.
Tentokrát hodnotit nemůžu. I když jsem si dala čas na rozmyšlenou, pocity mám stále rozporuplnější. Asi, kdyby se tento román odehrával někde ve skalistých horách nebo v Kongu, nebyla bych tolik kritická.
Problém je, že se odehrává u nás a já jsem ke své smůle v Bílé vodě nějaký čas strávila. Byly to sice krátké víkendové návštěvy, ale protože se tolik vymykaly mému běžnému životu, docela mi uvízly v paměti. S babičkou jsme navštěvovali naše příbuzné v mateřinci Vincentek. Proto mi hodně vadí vymyšlené reálie a naprosto nedostatečné dovysvětlení faktů a fikce.
Co si řádové sestry zažily za komunistů nechci vůbec hodnotit, tato zvěrstva jsou prokázána. V knize mi spíš vadí, že to neštěstí a úřední zlovůle pokračují prakticky donekonečna. Autorka prostě už moc tlačí na pilu a tím celý příběh posouvá do naprosto neuvěřitelné až absurdní roviny.
S řádovými sestrami jsem byla ve styku ve svém životě od puberty. A prakticky většina z knihy mi připomínala ty "moje". Ač tenkrát jsem nerozuměla všemu kolem nich, snažila jsem si je neidealizovat nebo naopak nedémonizovat - jako to dělal můj otec a jemu podobní. Protože přece víra byla pro starý babky, tohle jsou jenom pošahaný ženský, apod. Každý se s tím musel setkat. A (ne)překvapuje mě, že i v roce 2022 je ten odpor k víře a duchovnu v nás díky komunismu tak děsně zažranej, když člověk vidí, jakým způsobem ta nechutná propaganda fungovala.
Nejde omlouvat minulý režim. Ten, kdo by jej snad chtěl vrátit, je pro mě absolutní chudák a nic než prvok zasloužící si nezájem a lhostejnost.
Tučková si dala neuvěřitelnou práci. Má opravdu můj neskonalý obdiv. A ne, nechci její knihy mezi sebou srovnávat, protože všechny jsou řemeslně mistrně zpracované, z čehož Bílá voda je opravdu masterpiece, nemající v naší zemi obdoby. Ale... (teď to přijde) ...Žítkovské bohyně tak lehce plynuly a na závěr přišla katarze. Tohle mě utlouklo do hlubokých depresí a ještě dál. Hutná, temná, složitá a těžká věc.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, na Bílou Vodu, včetně tamního kláštera a řádových sester, mám osobní vzpomínky. A kniha mě nezklamala. Moc se mi líbilo líčení osudů různých lidí různými způsoby a také jejich prokládání "úředními dokumenty", které tyto osudy doplňovaly. Při čtení jsem sice občas měla tak trochu smíšené pocity - některé myšlení a jednání řádových sester mi bylo hodně vzdálené, Evarista mi připadala přespříliš kladná, celým dílem se prolínala mystika, která ovlivňovala životy jednotlivých postav, asi od dvou třetin románu jsem tušila, jak to s Lenou dopadne, ale i když jsem až do poslední kapitoly doufala, že to bude jinak, bylo to přesně tak, atp. Po dočtení a "vstřebání" knihy jsem ale cítila, že úplně všechno tam mělo své místo, a kdyby něco chybělo, tak by to už nebylo ono. Autorka vytvořila jedinečné dílo a nám čtenářům tak umožnila při jeho čtení jedinečný zážitek. Jen mě mrzí, že někteří čtenáři (dle komentářů) v románu vidí jen kritiku komunistického režimu, podle mě tam jde o hodně víc...
Velmi osobní zážitek. Když jste jako dítě svědkem setkání členů podzemní církve u vás doma, tahle knížka vás posadí na zadek. První stránka - dvě citace od blízkých přátel vašich rodičů - to je velká síla. Moc držím palce, aby knize dali šanci i čtenáři, kterým je téma života řeholnic a spojení s katolickou církví proti srsti.
Souhlasím, skvělá kniha, skvěle zpracované téma a protože jsem poslouchala audio, musím říct, že to byla jedna z nejlépe čtených knih, co jsem kdy poslouchala.
Za mě naprosto skvělá kniha, srovnatelná s knihami Žítkovské bohyně
a Vyhnání Gerty Schnirch.
Velmi potřebná kniha mapující (byť románově) boj komunistiů s církvemi, čte se sama.
Bez pár menších přeskočení jsem to nezvládl a proto o hvězdičku méně. Jinak klobouk za to, že tohle dokáže dát někdo dohromady.
Perfektní čtení. Přesto že je to rozsáhlý román, tak se výborně čte včetně vložených dokumentů, i když nejsou autentické. Výborně popsané prostředí, které moc lidí nezná, jakož i problému tajného svěcení. Desetiletá práce se opravdu povedla a nezbývá než se těšit na příští dílo a doufat, že se to třeba povede v kratším termínu.
Po Žitkovských bohyních jsem Bílé vodě moc šancí nedávala. Ale kniha mě příjemně překvapila. Tentokrát se mi líbilo i prokládání příběhu historickými dokumenty, neboť dokreslovaly celou linii příběhu. Kniha je zajímavou sondou do života jeptišek, kam nemá moc lidí šanci nakouknout. Ke konci knihy se vše spojuje a kniha je opravdu výborně napsaná.
Mnohem více mě bavil příběh jako takový než teologické rozbory. Chápu, že to bylo potřeba k dokreslení atmosféry a obrazů celého příběhu.
Ovšem občas to bylo náročné. Co mě z toho vyplynulo, že zlo je zlo i jakémkoliv kabátu.
Ač jsem se opravdu snažila, nepodařilo se mi do knihy začíst. Je rozvleklá, ke konci už jsem hodně přeskakovala (čtení dlouhých úředních dokumentů je za trest). Dočetla jsem ji jen proto, že mne zajímal životní příběh hlavní hrdinky. Téma zajímavé, ale pocity smíšené.
Mám pro české autorky slabost. A slabost mě také postihla, když jsem viděla, jak je tahle knížka tlustá, myslela jsem, že ji budu číst věky. Je to dobrý, zvládla jsem to na svoje poměry slušně. Prvních sto stran jsem se nezačetla. No a mezi stranami 250 a 260 jsem měla v jednu chvíli neuvěřitelnou změť pocitů (překvapení, úzkost, na zvracení a lítost), což mě hodně překvapilo, to se mi dlouho nestalo. A pak se mi četlo samo. Až na nějaké drobnosti jsem závěr knihy tušila tak od třetiny, za což je tedy ta jedna hvězda dolů, ale rozhodně to knize neubírá na kvalitě! Za mě lepší než Žítkovské bohyně, ale Vyhnání Gerty Schnirch u mě vede.
Mám moc ráda tuto autorku a ani tento příběh mě nezklamal. Jediné co bych knize vytkla jsou místy rozvleklá místa a příliš "ukousnutý" konec.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Krásná kniha o pravé víře, odpuštění a boji za svobodu.
Že opravdové člověčenství,lidskost a pomoc bližnímu v nouzi je to pravé křesťanství a že bezhlavé lpění na dogmatech ho jen devalvuje.A pak taky, že Boží mlýny melou pomalu , ale jistě.