Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494012/bmid_bila-voda-utK-494012.jpg
4
2954
2954
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Na novou knížku Kateřiny Tučkové jsem se velice těšila, ale velice mě zklamala ta forma kdy se skáče od postavy k postavě a mezi obdobími. Tohle všechno v kombinaci s délkou knihy, tématem pro mě bylo velice obtížné a knihy tak vůbec neutíkala. Co hodnotím kladně je přínos.
Autorka stvořila možná své životní dílo v daném tématu. Je to román a napůl studie doložená materiály o pronásledování řeholnic v Bílé Vodě a vývoji křesťanství po padesátých letech u nás. Čtení někdy zadrhávalo kvůli různým dopisûm a složkám. A papalášství vrcholných představitelů církve u nás existuje i nadále.
Řemeslně (jen) dobře zvládnutá kniha, Tučková se opět věnuje ženskému pohledu na věc. Přiznávám se, že mě hodně mátlo neustálé uvažování o tom, co je skutečnost a co je její výmysl. Na druhou stranu oceňuji, že se téma pronásledování křesťanů za komunistického režimu tímto románem dostane do širšího povědomí. Doporučuji.
Kateřina Tučková je moje nejoblíbenější autorka, díky jejímu smyslu pro jazyk a díky neotřelým tématům o kterých píše. Napsat tuto knihu muselo být neuvěřitelně náročné, přes všechny zdroje a pohledy. Velmi zajímavě zpracované téma, ačkoliv jsem se bohužel dost často ztrácela v náboženském názvosloví. Postavy velmi dobře zpracované, hlavní i vedlejší děj, který se do sebe nakonec vlil. Nakonec nastává to mrazení, že se tohle opravdu dělo a nesvoboda se děje ještě dnes.. Proč?
Musím říct, že se mi kniha, kvůli vloženým dopisům, přepisům různých dokumentů nečetla lehce. Četla jsem pomalu, aby mi neunikly návaznosti na děj románu. Osudy řeholnic byly opravdu nelehké, režim si s nimi nepěkně zahrával, snad se jim už teď blýská na lepší časy. Ale jak člověk vidí, všechno je to v lidech. Kde se to zlo v nich bere, člověk to nechápe. Rozhodně paní Tučkové patří dík za to, že tuto problematiku přiblížila nám, svým čtenářům.
Tedy, klobouk dolů. A to nejen proto, kolik práce a práce to všechno objevit, nastudovat, vypátrat, skloubit a napsat jako román jistě dalo. Především pro odvahu autorky!!! Když si vzpomenu, jaký hon na ni po vydání Žítkovských bohyní uspořádal ten divný cholerický mužík, ten kněz (říkám si, je to vůbec kněz???) jehož jméno si narozdíl od jména autorky těžko někdo pamatuje. A teď, téma žen - kněží v !katolické! církvi. Jsem zvědavá na ohlasy. Velmi. "Tisíciletá" by reformu totiž nutně potřebovala. Tak jak je to nyní, by mě, neznaboha, rozhodně nepřesvědčila. Ale to sem trochu nepatří.
Jako celek vyvážené, čtivé a především skutečně boží konec. Neufňukaný, neukřivděný, plný lásky naděje a odpuštění a smíření. A klidně to mohlo být ještě delší, aspoň bych si teď nelámala hlavu s tím co číst dál. Po Bílé vodě.
P. s.: kolikpak čtenářů opět osočí autorku z toho, že se nedrží faktů? A to i přes to, že jasně uvádí, že se nejedná o dokument, nýbrž o dílo pracující se skutečnými událostmi více či méně.
Kniha byla velmi objevná, zajímavá a nové světy otevírající. Bylo neskutečné odkrývat, co se u nás v minulých letech dělo, jaký hnus a jaké trápení lidé lidem chystali. Postava Evaristy byla báječná, taková fakt až magická, moudrá, duchovní. Každopádně se zbaběle přiznávám, že bylo několik míst, kdy jsem četla s menším elánem a přišlo mi to dlouhatááánské - většinou se jednalo o nějaké "odborné pojednání např. potřebě anežčina svěcení apod." celkově ale super
Téměř 700stránkový román, který popisuje osudy řeholnic a dalších lidí spjatých s internačním klášterem v Bílé Vodě v Rychlebských horách, psala autorka deset let. Je to monumentální dílo, v němž se románové pasáže střídají s různými dalšími typy textů, jež většinou dokumentárním způsobem přibližují stav a poměry v církvi za komunistického režimu. Některým čtenářům tyto vsuvky vadí, připadá jim, že se mohly zkrátit nebo vypustit úplně, prý je rušily v tom románovém spádu. Mně tyto texty nevadily, naopak: dozvěděla jsem se tak mnohé nové informace a román byl díky těmto pasážím stylově daleko barvitější. Od četby jako takové mě tyto vsuvky nezdržovaly, neberu čtení jako závod, abych měla knihu co nejdříve přečtenou, chci si čtení prostě užít, ne nikam spěchat.
Nesmírně obdivuju, že Tučková dokázala vytvořit tak plastické, mnohovrstevnaté, náročné dílo, které je podle mě dokonale vyváženo. Doufám, že knížka získá Magnesii Literu, určitě si ji zaslouží!
Hodnocení: s nadsázkou 6 ⭐ z 5 ⭐ top, top, top ⬆️⬆️⬆️
První dvě třetiny knihy odehrávající se v 50. a 60 letech byly naprosto fantastické. Normalizační vypravování mě moc nebavilo. Také mě ke konci ubíjely výpisy ze spisů, které, na rozdíl od předchozích částí, příběh ani neposouvaly vpřed. Na konci mě také dost zklamalo, že jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo s bratry Havrajovými... Ale přes to všechno dávám 4,5*
Možná nejočekávanější kniha letošního roku a já přemýšlím, jaký názor na ni vlastně mám. Bezpochyby se jedná o skvělý příběh, na knize je vidět obrovské množství práce, načtených podkladů a vyposlouchaných příběhů. Zároveň se díky tomuto kniha odkloňuje od čtivého příběhu. Oproti předchozím autorčiným knihám, tato totiž rozhodně nesedne každému a není určená pro masového čtenáře.
Přesto ji hodnotím plným počtem hvězd
Knihy autorky mám ráda a tak jsem se moc těšila na tuto. I vzhledem k tomu,jak dlouho ji psala...A opět nezklamala. Téma kláštera a kostela pro mě naprosto neznámé a ještě na pozadí komunistických časů. Příběh chytne a nepustí do posledního slova.
Zrovna jsem dočetla a musim říct,že mi tahle dlouho očekávaná kniha opravdu nezklamala(od téhle autorky snad ani nic zklamat nemůže).
Děj je napínavý a příběh čtivý tak,že vás ihned vytáne do děje a najednou člověk kouká a je na konci.
Těch deset let práce je na knize poznat a já moc děkuji paní Kateřině Tučkové za další skvělou knihu o tom,že to ženy na tomhle světě nikdy neměli lehké.
Nemám slov, ..., úžasné... skvěle napsané, propracované, čtivé, napínavé, strhující, téma tak živoucí - ve vztahu k současnosti, jsem uchvácená... myšlenkami napůl v Bílé Vodě na návsi, napůl v tiché klášterní chodbě...
Obě hlavní linky, perzekuce řeholnic a postavení žen v katolické církvi, by každá vystačila na samostatnou knihu. Jejich propojení mi ale celkem sedělo. Autorčin styl je výborný, ani si nevšimnete a přečtete pěknou bichličku.
O ponuré historii sestřiček z Bílé Vody jsem slyšela už před pár lety, těšila jsem se na tento román a nezklamal mě, jen ten konec byl moc rychlý, moc velký skok
No, dobré to je, čtenářsky vděčné. Poslední dobou vzniká spousta umně napsaných, řemeslně precizních románů, co se dobře čtou a mají i jakous takous hloubku a hlavně kotel stran, na kterých se předkládá nějaká zapadlá (ale nikoliv nedůležitá) historie místa či míst a osob s tím místem spjatým. Postavy se v tom tak nějak plácají, v tom prostředí, no, nakonec je z toho prostě klasický pageturner k zamyšlení u kafe a dortíku, u kterého má občas jeden pocit, jako by tou četbou plnil nějakou osobní duševní očistu. Ale je to dost? Je tohle skutečně román? To je složitá otázka, pro někoho bude jistě Bílá Voda událostí, ale mně připadá, že se tady objevila nová kategorie, je to kategorie ryze privátní, kterou jsem si pojmenoval jako "současný literární biedermeier". Biederemeier byl styl, který nabízel řemeslnou preciznost a líbivost, ale také srozumitelnost, schematičnost, celkovou pochopitelnost a i určitou dávku moralizování. Biedermeier dokáže měšťáka vytrhnout z jeho měšťáctví, ale jen tak, aby ho nakonec ve svém měšťáctví ujistil, což jako sám velký měšťák, nevnímám nutně negativně, jen možná v literatuře jsem na to trochu chytlavější. Připadá mi, že se tím devalvuje pojem román, nebo to co chápu pod pojmem román, na možná až jarmareční záležitost, která spočívá jen v prostém vyprávění "srdceryvných příběhů" s občasnými rádoby odbornějšími vsuvkami, které ale ve výsledku působí jen jako vata navíc. Jak říkám, je to moje ryze privátní kategorie, do které bych vedle Tučkové zařadil například i Karin Lednickou a pak samozřejmě ty různé párkaře a hadráře z koncentračních táborů. Je tohle ale opravdu román? Tučková je bezpochyby nadaná vypravěčka a spisovatelka, ale to mi přijde přeci jen trochu málo. Já ale nevím...
PS - doporučuji trefný příspěvek dagmar7365
Smekám před autorkou, která do románu dala vše, i kus sebe sama. Smekám před řeholnicemi, které se nebály jít za svou pravdou navzdory tomu, že za to byly mnohdy krutě potrestány a doporučuji Bílou Vodu všem čtenářům, kteří hledají kvalitní čtenářský zážitek s přidanou hodnotou.
Lena, Evarista, Tobie, Marta, Agnieszka, Paulita, Jan...dočetla jsem tuto úžasnou knížku a vůbec mi to nejde spát. Životní příběhy, jednání a myšlení postav, těch nádherných,silných ve své slabosti a bezmoci, i mocných a všeho schopných slabochů a lidských zrůd...to vše dokázala paní spisovatelka spojit do neuvěřitelně čtivého a krásného celku...Myslela jsem, že téměř 700 stran budu číst dlouho. Ale knihu jsem nakonec zhltla za tři dny, při čtení jsem i brečela, občas úžasem, občas vzteky...
Nechám to v sobě trochu uzrát a pak si knihu přečtu znovu, už v klidu.
Děkuji Vám paní Tučková. Byl to fakt silný zážitek.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Příběh zajímavý, ale celkově jsem u knihy tak trochu trpěl. Nevadilo mi ani, že kniha stavěna z různých pohledů, ale vadilo, že všechny formy vyprávění jsou celkem stejné. Ať už jde o 50 let starý deník, zápis z výslechu, zápis ze schůze - asi bych volil rozdílný jazyk a styl, takhle to nepůsobilo věrohodně. Díky tomu, že tam chybělo nějaké rozlišení, tak mi to vlastně přišlo zbytečné a mohlo to být napsané jako jeden příběh. A chybělo mi více o běžném životě tehdejších řeholnic, což by pro mě knihu zatraktivnilo.