Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532061/bmid_bila-voda-65ca1959709d6.jpg
4
2807
2807
O všechno je připravili, ale víru v Boha jim vzít nedokázali! Lena Lagnerová přijela do kláštera v Bílé Vodě hledat útočiště před bolestnými vzpomínkami. Namísto očekávaného klidu ji však ve zchátralém konventu čekají intriky, pomluvy a útoky, jejichž terčem je hrstka řeholnic z řádu Panen Anežky České v čele s obětavou, ale nepoddajnou sestrou Evaristou. Co je to však proti útlaku, jemuž byly spolu se stovkami dalších řeholnic vystaveny před pádem komunistického režimu! Hlavní hrdince – bývalé novinářce – se tu dostanou do ruky dokumenty, které jí umožní proniknout hluboko do pohnuté historie zdejšího kláštera, v jehož zdech byly od roku 1950 internovány příslušnice nejrůznějších řádů, vysídlených ze svých svatyní v rámci nechvalně proslulé Akce Ř. Hlídány kovanými soudruhy i kolaborujícími církevními hodnostáři, musely pracovat na poli nebo v továrně a dennodenně čelit nejrůznějším obstrukcím a trestům. A přece se ty statečné ženy nevzdaly své víry ani naděje v lepší zítřky. Dokáže v sobě Lena najít podobnou sílu? A co její pátrání přinese klášteru a jeho současným obyvatelkám? Dlouho očekávaný román o ženách, víře a zlu, na kterém autorka cenami ověnčených Žítkovských bohyní pracovala s přestávkami deset let.... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Interpreti: Dana Pešková , Johanna Tesařová , Ladislav Cigánek , Libuše Švormová , Oldřich Vlach , Pavla Tomicová , Petr Pochop , Tereza Vítů , Vanda Hybnerová
více info...
Přidat komentář
Padesátá léta ... Léta , kdy se poválečná euforie měnila spoustě lidí před očima v trosky snů .
Nejinak tomu bylo i u řádových sester , které byly jako podvratné živly odklizeny do internačních klášterů. Jeden z nich je i v Bílé vodě ...
Nelehké čtení o těžké době totalitního bezpráví , které ve vás zanechá trpkou pachuť bezmoci. Výborně zpracované . Smekám .
Klobouk dolů před prací, kterou autorka odvedla. Nedovedu si ani přestavit, kolik bádání, hledání a zkoumání musela podniknout... Přesto z této knihy nejsem tak odvázaná, jak bych asi měla být. Jedná se o první knihu, kterou jsem od Tučkové přečetla a wow efekt se prostě nedostavil. Nevadily mi vsuvky v podobě deníkových záznamů, lejster, zápisů ze schůzí apod., protože navazovaly na děj. Přesto si myslím, že kdyby tam nebyly v takovém množství a délkách, ději by to prospělo. A mám na mysli především různé zápisy ze schůzí, soupisy řádů a úřední dokumenty. Oproti tomu evangelia byla bezvadný způsob, jak se dozvědět víc o ostatních postavách, jejich životě, myšlenkách a pohnutkách. Celé to však plynulo nějak v jedné lince, ani v závěru nedošlo k nějakému vyvrcholení, z kterého by si čtenář sedl na zadek. Přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Křesťanství, legendy a svatí mně vždycky zajímali a tak jsem ráda, že jsem na toto téma nahlédla zase z jiného úhlu.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale dávám nakonec víc, za tu neuvěřitelnou práci se sháněním materiálů a informací...
Velké téma, které se autorce povedlo poutavě zpracovat. Po přečtení knihy mám chuť Bílou Vodu navštívit a nasát tu smutnou atmosféru česko - polského pohraničí.
Konečně! Moje třetí knížka od autorky a zároveň první, kde je konec, se kterým souzním.
Kniha spojuje hluboce lidské příběhy jednotlivých postav, odkrývá nejtajnější psychické aspekty s úžasnou znalostí všech stránek života. Současně je Bílá voda i pravdivým dokumentem doby, ve které se odehrává, popisuje morální úpadek a na druhé straně sílu a statečnost mnoha lidí bojovat. Třetím aspektem je v jistém způsobu dokumentem o vývoji katolické církve v Čechách.To vše vytváří dokonale harmonický celek. Subjektivně se tímto románem autorka řádí na čelnou příčku současných českých autorů.
Nuž, mám svoj vlastný názor na náboženstvo a spol., ale jedno nemôžem uprieť, ak sa deje bezprávosť, tak ma to štve. ;) Super, že nám autorka priniesla v podobe románu aj takúto tému, ktorá sa často v beletrii neobjavuje, keďže sa mi zdá, že je okolo toho, čo sa s klérom počas komunizmu dialo, ešte vždy dosť veľké tabu.
Jednu pomyselnú * strhávam za hlavnú hrdinku Lenu- mám pocit, že všetky súčasné české autorky používajú rovnaký modus operandi- životom ťažko zmáčaná postava, ktorej sa na začiatku dejú neprávosti a krivdy, ktorá sa zdá omylná a slabá, aby ku koncu knihy prekonala akú-takú obmenu a vzchopila sa. Nie, české autorky, nemusí mať každá vaša hlavná postava stovky tráum, kľudne napíšte aj o takej bežnej postave, ale možno potom by nebolo o čom písať. ;)
A druhu pomyselnú * strhávam, že ma to nechytilo - odporúčam komentár od puml. Nepreniklo to ku mne, postavy šablónovité. Fungovalo mi to s autorkou v jej Bohyniach, ale už sa mi toho prejedlo.
Příběh zajímavý, ale celkově jsem u knihy tak trochu trpěl. Nevadilo mi ani, že kniha stavěna z různých pohledů, ale vadilo, že všechny formy vyprávění jsou celkem stejné. Ať už jde o 50 let starý deník, zápis z výslechu, zápis ze schůze - asi bych volil rozdílný jazyk a styl, takhle to nepůsobilo věrohodně. Díky tomu, že tam chybělo nějaké rozlišení, tak mi to vlastně přišlo zbytečné a mohlo to být napsané jako jeden příběh. A chybělo mi více o běžném životě tehdejších řeholnic, což by pro mě knihu zatraktivnilo.
Na novou knížku Kateřiny Tučkové jsem se velice těšila, ale velice mě zklamala ta forma kdy se skáče od postavy k postavě a mezi obdobími. Tohle všechno v kombinaci s délkou knihy, tématem pro mě bylo velice obtížné a knihy tak vůbec neutíkala. Co hodnotím kladně je přínos.
Autorka stvořila možná své životní dílo v daném tématu. Je to román a napůl studie doložená materiály o pronásledování řeholnic v Bílé Vodě a vývoji křesťanství po padesátých letech u nás. Čtení někdy zadrhávalo kvůli různým dopisûm a složkám. A papalášství vrcholných představitelů církve u nás existuje i nadále.
Řemeslně (jen) dobře zvládnutá kniha, Tučková se opět věnuje ženskému pohledu na věc. Přiznávám se, že mě hodně mátlo neustálé uvažování o tom, co je skutečnost a co je její výmysl. Na druhou stranu oceňuji, že se téma pronásledování křesťanů za komunistického režimu tímto románem dostane do širšího povědomí. Doporučuji.
Kateřina Tučková je moje nejoblíbenější autorka, díky jejímu smyslu pro jazyk a díky neotřelým tématům o kterých píše. Napsat tuto knihu muselo být neuvěřitelně náročné, přes všechny zdroje a pohledy. Velmi zajímavě zpracované téma, ačkoliv jsem se bohužel dost často ztrácela v náboženském názvosloví. Postavy velmi dobře zpracované, hlavní i vedlejší děj, který se do sebe nakonec vlil. Nakonec nastává to mrazení, že se tohle opravdu dělo a nesvoboda se děje ještě dnes.. Proč?
Musím říct, že se mi kniha, kvůli vloženým dopisům, přepisům různých dokumentů nečetla lehce. Četla jsem pomalu, aby mi neunikly návaznosti na děj románu. Osudy řeholnic byly opravdu nelehké, režim si s nimi nepěkně zahrával, snad se jim už teď blýská na lepší časy. Ale jak člověk vidí, všechno je to v lidech. Kde se to zlo v nich bere, člověk to nechápe. Rozhodně paní Tučkové patří dík za to, že tuto problematiku přiblížila nám, svým čtenářům.
Tedy, klobouk dolů. A to nejen proto, kolik práce a práce to všechno objevit, nastudovat, vypátrat, skloubit a napsat jako román jistě dalo. Především pro odvahu autorky!!! Když si vzpomenu, jaký hon na ni po vydání Žítkovských bohyní uspořádal ten divný cholerický mužík, ten kněz (říkám si, je to vůbec kněz???) jehož jméno si narozdíl od jména autorky těžko někdo pamatuje. A teď, téma žen - kněží v !katolické! církvi. Jsem zvědavá na ohlasy. Velmi. "Tisíciletá" by reformu totiž nutně potřebovala. Tak jak je to nyní, by mě, neznaboha, rozhodně nepřesvědčila. Ale to sem trochu nepatří.
Jako celek vyvážené, čtivé a především skutečně boží konec. Neufňukaný, neukřivděný, plný lásky naděje a odpuštění a smíření. A klidně to mohlo být ještě delší, aspoň bych si teď nelámala hlavu s tím co číst dál. Po Bílé vodě.
P. s.: kolikpak čtenářů opět osočí autorku z toho, že se nedrží faktů? A to i přes to, že jasně uvádí, že se nejedná o dokument, nýbrž o dílo pracující se skutečnými událostmi více či méně.
Kniha byla velmi objevná, zajímavá a nové světy otevírající. Bylo neskutečné odkrývat, co se u nás v minulých letech dělo, jaký hnus a jaké trápení lidé lidem chystali. Postava Evaristy byla báječná, taková fakt až magická, moudrá, duchovní. Každopádně se zbaběle přiznávám, že bylo několik míst, kdy jsem četla s menším elánem a přišlo mi to dlouhatááánské - většinou se jednalo o nějaké "odborné pojednání např. potřebě anežčina svěcení apod." celkově ale super
Téměř 700stránkový román, který popisuje osudy řeholnic a dalších lidí spjatých s internačním klášterem v Bílé Vodě v Rychlebských horách, psala autorka deset let. Je to monumentální dílo, v němž se románové pasáže střídají s různými dalšími typy textů, jež většinou dokumentárním způsobem přibližují stav a poměry v církvi za komunistického režimu. Některým čtenářům tyto vsuvky vadí, připadá jim, že se mohly zkrátit nebo vypustit úplně, prý je rušily v tom románovém spádu. Mně tyto texty nevadily, naopak: dozvěděla jsem se tak mnohé nové informace a román byl díky těmto pasážím stylově daleko barvitější. Od četby jako takové mě tyto vsuvky nezdržovaly, neberu čtení jako závod, abych měla knihu co nejdříve přečtenou, chci si čtení prostě užít, ne nikam spěchat.
Nesmírně obdivuju, že Tučková dokázala vytvořit tak plastické, mnohovrstevnaté, náročné dílo, které je podle mě dokonale vyváženo. Doufám, že knížka získá Magnesii Literu, určitě si ji zaslouží!
Hodnocení: s nadsázkou 6 ⭐ z 5 ⭐ top, top, top ⬆️⬆️⬆️
První dvě třetiny knihy odehrávající se v 50. a 60 letech byly naprosto fantastické. Normalizační vypravování mě moc nebavilo. Také mě ke konci ubíjely výpisy ze spisů, které, na rozdíl od předchozích částí, příběh ani neposouvaly vpřed. Na konci mě také dost zklamalo, že jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo s bratry Havrajovými... Ale přes to všechno dávám 4,5*
Možná nejočekávanější kniha letošního roku a já přemýšlím, jaký názor na ni vlastně mám. Bezpochyby se jedná o skvělý příběh, na knize je vidět obrovské množství práce, načtených podkladů a vyposlouchaných příběhů. Zároveň se díky tomuto kniha odkloňuje od čtivého příběhu. Oproti předchozím autorčiným knihám, tato totiž rozhodně nesedne každému a není určená pro masového čtenáře.
Přesto ji hodnotím plným počtem hvězd
Knihy autorky mám ráda a tak jsem se moc těšila na tuto. I vzhledem k tomu,jak dlouho ji psala...A opět nezklamala. Téma kláštera a kostela pro mě naprosto neznámé a ještě na pozadí komunistických časů. Příběh chytne a nepustí do posledního slova.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Dočteno a pocity mám spíš rozporuplné. Román je čtivý, Kateřina Tučková umí psát, to už ukázala ve svých předchozích knihách. Ale že by to byla nějaká pecka, to nemohu říct. Takový "instantní román z prášku": vezměte osudem zkoušenou ženu v krizi středních let, rodinné trauma a tajemství, pohnutou dějinnou událost, zapadlý kout ČR, zamíchejte a servírujte po vrstvách.
Moc ráda bych položila Kateřině Tučkové otázku, proč tu knihu napsala, jaký měla motiv. Všude v rozhovorech i na začátku a na konci knihy vysvětluje, proč si některé postavy zcela vymyslela, proč se kniha točí kolem nikdy neexistujícího řádu...jasně, chápu. Ale proč to tedy zasadila do existujícího kláštera? Proč si tedy nevymyslela celý nový místopis. Pokud může poutní místo Mariahilf stěhovat, jak potřebuje, proč se tedy neinspirovala realitou a nevymyslela zcela originální prostředí. Jak mohu jako čtenář poznat, čemu věřit a co je její spisovatelská invence? Osud řeholních sester je sám o sobě natolik silné téma, že není potřeba si něco víc vymýšlet.
Myšlenka, kdy se prolínají různě psané kapitoly je zajímavá. Střídání současnosti, zápisků z deníku, dopisů a jiných úředních listin je zajímavé, ALE. Opravdu by si někdo psal deník tak, jako sestra Tobia? Opravdu by se dochovaly tajné dopisy a válely by se jen tak v pracovně?
Autorka na románu pracovala 10 let, 3x jej přepisovala a možná té snahy bylo až moc. Ta potřeba, aby vše do sebe zapadlo, každý střípek v mozaice byl dokonale zaplněn a když to nešlo přirozeně, tak si vypomohla božím zázrakem, vytvořila postavu, která to vše uzavřela. To bylo na mě až moc.