Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532061/bmid_bila-voda-65ca1959709d6.jpg
4
3037
3037
O všechno je připravili, ale víru v Boha jim vzít nedokázali! Lena Lagnerová přijela do kláštera v Bílé Vodě hledat útočiště před bolestnými vzpomínkami. Namísto očekávaného klidu ji však ve zchátralém konventu čekají intriky, pomluvy a útoky, jejichž terčem je hrstka řeholnic z řádu Panen Anežky České v čele s obětavou, ale nepoddajnou sestrou Evaristou. Co je to však proti útlaku, jemuž byly spolu se stovkami dalších řeholnic vystaveny před pádem komunistického režimu! Hlavní hrdince – bývalé novinářce – se tu dostanou do ruky dokumenty, které jí umožní proniknout hluboko do pohnuté historie zdejšího kláštera, v jehož zdech byly od roku 1950 internovány příslušnice nejrůznějších řádů, vysídlených ze svých svatyní v rámci nechvalně proslulé Akce Ř. Hlídány kovanými soudruhy i kolaborujícími církevními hodnostáři, musely pracovat na poli nebo v továrně a dennodenně čelit nejrůznějším obstrukcím a trestům. A přece se ty statečné ženy nevzdaly své víry ani naděje v lepší zítřky. Dokáže v sobě Lena najít podobnou sílu? A co její pátrání přinese klášteru a jeho současným obyvatelkám? Dlouho očekávaný román o ženách, víře a zlu, na kterém autorka cenami ověnčených Žítkovských bohyní pracovala s přestávkami deset let.... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Interpreti: Dana Pešková , Johanna Tesařová , Ladislav Cigánek , Libuše Švormová , Oldřich Vlach , Pavla Tomicová , Petr Pochop , Tereza Vítů , Vanda Hybnerová
více info...
Přidat komentář
Velké očekávání - velké zklamání. Žítkovským bohyním nesehá ani po kotníky. Téma je skvělé, ale nešikovně zpracované. Tolik balastu v podobě "jako" dobových materiálů text zabilo. To co fungovalo v Žítkovských bohyních, zde působilo spíš jako pozerství autorky a strašná nuda. Kdyby byla kniha o několik set stran kratší, patrně by jí to prospělo. Státní cena za literaruru, jíž je Kateřina Tučková nositelkou, je spíš oceněním kvanta než kvality.
Prvních cca 400 stran jsem se skoro nemohla odtrhnout od čtení a přes hmotnost knihy si ji brala do MHD. Pak to pro mne přestalo mít spád, rozmělnilo se to až tak, že jsem si do toho vložila dvě jiné knihy. Pak teprve jsem byla schopná to dočíst. Jednak tím, že to není jednouché čtení o perzekuci (a nemyslím tím jen jeptišek, kterých se týká tato kniha, ale obecně za komunismu) a také to přestalo mít spád. Sice spád to ke konci pro mne zase dostalo a dočetla jsem to snadno, ale myslím, že trochu "zhutnění" by knize neuškodilo. Do povinné literatury se to asi nedostane pro svoji objemnost, ale za mne velmi zajímavé čtení. A děkuji i za ostatní komentáře, protože mi rozšířily obzory a už nemusím dostudovávat to, co mne zajímalo:-)
Po deseti letech další autorčin "archivářský román", jenže zatímco v Žítkovských bohyních díky nelítostné strohosti úředních dokumentů vynikl střet tradice "šamanek" z Bílých Karpat se socialistickou modernitou, pro příběh internovaných řeholnic z kláštera v Bílé Vodě jsou všemožné "dobové" materiály spíše zatěžující, protože v důsledku neustálého střídání stylů je text zavalen plevelnými pasážemi, které sklouzávají do banality a leckdy i (nechtěné) parodie. Výsledkem je kniha, která je - řečeno s klasikem - především dlouhá, a to tak dlouhá, že i kdyby byla o polovinu kratší, tak by pořád byla dost úmorná. Děj je navíc předvídatelný a neustále oddalované rozuzlení tak ztrácí na působivosti. Přitom reálný historický základ je zajímavý, ať už jde o vilemínity (kteří na konci 13. století v Miláně považovali původně českou princeznu Vilemínu za vtělení Ducha svatého v ženském těle), snahu o zrovnoprávnění žen v katolické církvi nebo o skrytou církev kolem biskupa Felixe Davídka, jenž skutečně vysvětil na kněze i několik žen včetně (stále žijící) paní Ludmily Javorové, která však jinak nemá s příběhem sestry Evaristy nic společného. Míchání historické reality a literární fikce se poněkud vymklo z kloubů a líčení internovaných řeholnic jako mladých rebelek se mi zdálo úplně přitažené za vlasy, vždyť ve skutečnosti to byly spíše vážné ženy drcené nenávistným režimem a odkázané k asketickému životu na odlehlém místě. Zkrátka kdo by očekával historickou mystifikaci ve stylu Umberta Eca, bude zklamán. Kateřina Tučková poněkud "zmornštajnovatěla" a snad příští kniha nebude "Archivářka z Osvětimi" nebo něco podobného...
Podle mě skvěle napsaná kniha. Začala jsem hned po vydání,ale po 100 stránkách knihu zklamaně odložila. Letos jsem se rozhodla dát jí znovu šanci a nemohla jsem přestat číst. Najednou mi nevadilo přeskakovat z Tobiina deníku do noci Leny Lagnerové nebo číst dopisy atd. Silný příběh,smutné momenty,zajímavé postřehy. Určitě si někdy udělám výlet.
Knihu jako první četla babička, které se většinou zeptám, když se jedná o téma po válce a komunismu, ale určitě vím, že tuhle s ní probírat nebudu. Je to zajímavé téma o kterém by se dalo mluvit opravdu dlouho a také se u něj pěkně pohádat, protože jako mladší generace mám prostě jiný pohled na věc.
Kniha se četla pěkně, ale nebylo to nejlehčí čtení. Každopádně mám typ na výlet. Hurá do Bílé Vody.
Zajímavé čtení to bezesporu je,ale bohužel mě nedokázalo do sebe vtáhnout tolik jak bych si přála.
Ufff...těžko se mi hodnotí, protože jsem rozpolcená. Jedna má část lituje jeptišky a jiné členy církve za perzekuci, jíž si prošli, druhá probírá vše, co jsem doteď přečetla a slyšela o působení právě členů církví v sirotčincích, nebo Magdaléniných prádelnách a dalších zařízeních. Ano, jednoznačně svině byly a jsou všude a dělají špatný obrázek i těm slušným a hodným lidem, bohužel, tomu tak asi bude vždy, za každého režimu a já stále doufám v nějakou naději. No zkrátka mi tyto myšlenky nedovolují se plně postavit na stranu církve, a ani jeptišek.
Po literární stránce opět, jak je u paní Tučkové zvykem, naprosto vytříbená práce s rešeršemi, zajímavé vsuvky různých výstřižků a dopisů. Nicméně, román vyšel nejspíš ve špatné zemi. V zemi ateistů, brblů a rebelantů. Chápu, lituji, rozumím, přesto se za hrdiny plně nestavím. Upřímně a rozumně: po staletích církevního útlaku nejchudších a prostých lidí se k moci dostal právě tento porobený lid. Co církev čekala? Lásku a rovnost? Kdy toto nabídla církev? Jednotlivci, jako Evarista a jí podobné ano, ale všichni? Opravdu jsem rozpolcená...to už asi pochopili všichni. Možná jsem tuhle krásně napsanou knihu neměla číst, ale už se stalo :-)
(SPOILER)
Krásná oslava ženství, víry a literatury! Dekuji:)
Pozn.: přestože je mi jasné, že ve skutecnosti jsou i mezi jeptiškami osoby s všelijakým charakterem a že vztahova linka byla možná trochu prekombinovana, závěrečná katarze byla úžasná:)
Líbil se mi odkaz na Paulitu po jejím obrácení na víru,před nímž se jmenovala Saulová, ze Saula se stal Pavel:)
Kniha Bílá voda své čtenáře zavede do doby, kdy se mladá řeholnice Evarista postavila proti nespravedlnosti komunistického režimu. Velmi zajímavé a krásným slohem napsané čtení.
Na závěr roku jsem si vybrala knihu, která se mi po přečtení ukázala jako asi nejsilnější, nejlepší za rok 2024 a zanechala ve mně spoustu pocitů a jen tak na ni nezapomenu. Na cca 600 stranách prožíváme se sestrami z Bílé Vody útisk a likvidaci vedené komunisty po celou dobu, kdy tito byli u moci. Brutální praktiky, lágry, lhaní, ale i to, že někteří členové církve se dokázali zaprodat, aby mohli dál spokojoně žít, zatímco velmi ztrpčovali život "svým", kteří nepodlehli... Je tu zmíněno i téma nerovnosti mužů a žen v církvi, a to všechno tvoří velmi emocionální směs, která se opravdu nečte moc dobře. Paradoxně mi ale děj rychle ubíhal, kombinace Lenina útěku před světem, vyprávění sester a dalších lidí a dobové dokumenty, to všechno tvoří poutavý příběh.
Historický román, velmi zajímavý a dotýkající se, na kterém je opravdu vidět, že autorka pracovala 10 let (možná více). Obsahuje drsná témata o eliminaci kláštěrů za dob komunismu na našem území, proto se jedná spíše o náročnější čtení než o pohodové čtení k vodě na dovolenou. Kniha je rozdělena do více kapitol, nicméně doporučuji číst kapitoly co nejvíce konzistentně a nedělat moc veliké přestávky mezi čteními. Po přetení si najednou více vážím nejen svého života, ale i společnosti, ve které žiju.
Stihla som dočítať do konca roka, za dva dni vyše 500 strán, uf. Kateřina Tučková napísala historický román, ktorý vychádza zo skutočných udalostí a bola to poriadna jazda. Ohavnosti komunistického režimu sa čítali a spracúvalali ťažko a celá kniha vzbudzovala veľkú dávku emócií. Autorka opísala aj pokrytecvo mnohých cirkevných predstavených, ktorí pre svoje pohodlie zapredali svoju vieru, no poukázala aj na nerovnosť medzi mužmi a ženami v katolíckej cirkvi. Za mňa je to naozaj skvele spracovaný román, jeho forma mi veľmi sadla a jazyk pani Tučkovej si opäť rada prečítam.
Mnoho zajímavých scén a informací. Pro mě však bohužel nerealisticky černobílé a až moc dramatických scén - méně by bylo více.
Román by byl skvělým dílem, který poutavou formou seznamuje laickou veřejnost s dalšími obludnými činy a praktikami komunismu, kdyby pominul genderovou otázku kněžství a ubral na zásazích vyšší moci. Pro ty, kteří neví nebo nechtějí vědět, jak to v 50. letech 20. století chodilo, je to syrové a surové čtení.
Tak jsem zvítězila nad Bílou Vodou... Ještě se mi nestalo, že by se mi kniha tak strašně těžko četla a zároveň mě tolik bavila a ani by mě nenapadlo ji nedočíst. Příběh byl syrový, otřese s vámi až na dřeň, ale zároveň opravdu nešlo ho pustit z hlavy a knihu vrátit do knihovny s tím, že ji už nikdy neotevřu. Znovu ji asi číst nebudu, ale určitě mnou bude příběh Leny, Evaristy, Paulity, Tobie, Jana atd. rezonovat hodně dlouho.
No, to byla kniha. Nečekala jsem nic veselého, ale že to bude takhle drsné... Klobouk dolů, že to sestry, a nejen ony, všechno vydržely. Evarista mi byla hodně sympatická, musela mít hodně síly na to, aby všechno to zlo vydržela.
A paní Tučkové děkuji za ucelený příběh.
(audiokniha) Po bohyních a povídce o Bílé vodě z povídkového cyklu -Jestli vůbec někdy- jsem se na knihu moc těšil. Poslech mě ale vůbec nebavil a po čtyřech hodinách jsem to vzdal.
Hutná kniha, která stojí za přečtení. Forma střídání zápisů, deníků a časových období bylo za mě velmi příjemné. Jen to rozuzlení jsem už od půlky očekávala, že tam bude nějaký kotrmelec a byl tam :-)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Výborná kniha, asi nejlepší co jsem měl v posledním roce možnost číst. Autorka zvolila velmi zajímavé téma a přistoupila k němu se značnou zručností. Děj ubíhá velmi příjemně, občas lehce předvídatelně. Kniha patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co zdobí naší domácí knihovnu.