Bílej kůň, žlutej drak
Lan Pham Thi (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25017/bmid_bilej-kun-zlutej-drak-y6c-25017.jpg
2
120
120
Jsem Češka. Narodila jsem se tady. A nejspíš tu i umřu, konstatuje devatenáctiletá autorka. Ale vzápětí dodává: Jsem Vietnamka. Pro všechny. Navždy. Mezi těmito póly také osciluje ve svém autobiograficky laděném díle Bílej kůň, žlutej drak. Příběh, zasazený do města Písku a vyprávěný mladou dívkou, zahrnuje vedle popisů všednodenního života vietnamské komunity řadu sociálněkritických motivů – ostatně, celý text otevírá dramatická noční scéna konfrontace se skupinkou skinheadů. Čteme o rasismu a jeho propojení s místní elitou, jeden z nácků dokonce dělá řidiče starostovi města, dozvídáme se o vypálení vietnamského obchodu, o korupci a ponižování ze strany městských úředníků. Jsou tu i optimističtější momenty – rodině se nakonec podaří otevřít vysněnou restauraci Dračí zátoka a dívka se alespoň na chvíli sblíží s českým malířem. Mezi autentizující prvky patří hojné užívání psané vietnamštiny a líčení různých zvyků, takže čtenář má do této kulturní oblasti přirozený vhled a nemusí být přímo příslušníkem komunity. Autorka zaujme obratným a úsporným vyjadřováním, mísením různých jazykových prvků s jistou dávkou nespisovnosti, originálním viděním světa i vlastní privátní situace. Závěrečné vyznění příběhu je bilancující, a přese všechno skličující. I ti z Čechů, kteří jim dříve pomáhali, se k nim obracejí zády. Možná se některý věci měly stát jinak...... celý text
Přidat komentář
Četla jsem až nyní a už věděla o blamáži s autorstvím. Ale ať tak či tak,kniha se mi moc nelíbila, připadalo mi to spíše jen jako skica určená k dalšímu rozpracování....
Čteno tenkrát, když všichni mysleli že to psala Vietnamka. A nepřišlo mi na tom nic šokujícího. Spíš nudná kniha. A nic na tom nezměnilo ani to odhalení. Sorry Cempírku.
Autor oznacil vlastni knihu za jakysi socialni experiment, chtel vedet, jak ctenarstvo i porota Knizniho klubu zareaguje na dilo plne klise. Je si tedy sam vedom nevalne kvality vyprodukovaneho textu.. Pred vypuknutim cele kauzy bych asi knihu hodnotila jako bezvyznamnou a plnou otravne pozitivni diskriminace. Nyni, s vedomim, ze takovy byl zamer, nevidim jediny duvod, proc ji vlastne vubec cist.
Hodnotit tuhle knihu je složité. Kniha, připisovaná původně vietnamské autorce byla chválena, oceňována, doporučována...A poté, co se ukázalo skutečné autorství, je téměř stejně vehementně zatracována a kritizována, stejně jako její skutečný autor, kterému se klade za vinu snad i všeobecný pokles kulturnosti lidstva. Marně přemýšlím o tomto obratu názorů. Kniha se mně líbí/nebo nelíbí a je lhostejné, kdo je jejím autorem. Tedy....doufám, že to takhle funguje u většiny čtenářů. Takže recenze neberu příliš vážně ...ty původní možná knize přidávaly na hodnocení, abychom byli více multi/kultu...ty novější pak jsou mnohdy výrazem uraženosti těch, kteří se cítí napáleni. Já osobně ji nepovažuju za žádné veledílo, nicméně je to pouze můj názor. A stejně tak je jen mým názorem ocenění a úsměv nad vším, co autor udělal pro dočasné utajení své identity. Ostatně - komu vadí pseudonymy jako Ed Mc Bain, Petr Bezruč, Maxim Gorkij, Louis Aragon nebo Eduard Bass. Nebo také stovky dalších, a nejen v literatuře. Takže se na knihu dívám přes písmenka, nikoliv přes autora.
Dobré na oddych, ale přišlo mi, že čtu spíš scénář než knihu, umím si z toho představit docela "koukatelnou" kratší hořkou komedii.
Kdyby byla autorkou opravdu Vietnamka, asi bych hodnotil trochu jinak, a je otázkou, do jaké míry toto moje hodnocení ovlivnilo to, že jsem o mystifikaci ohledně autora věděl. On totiž ten pocit, že takhle nějak si svět Vietnamky představuje Čech, z toho hodně trčí.
Je to optimističtější než třeba Jizvy od Edity Naušové nebo Vertigo Patrika Girgla, ale stylově mi to přišlo velice podobné.
Pro mě slabší průměr, ale chápu, že někoho to může oslovit.
Četl jsem, když už jsem věděl, že autor je Čech. Přesto jsem od knihy čekal víc, když už to dostalo literární cenu a svého času slušné recenze. Příběh je schválně vyhrocený. Většina Čechů jsou v něm rasisté a lidé, kteří chudáky Vietnamce jen využívají a okrádají. Pozitivní je, že kniha je hodně krátká. Je vidět, že ceny se často dávají za jiné věci než literaturu.
Hvězdičku za to, že měl koule veřejně ukázat (a zesměšnit), jak to v našich soutěžích chodí. Obsahově o ničem, i kdyby to skutečně Vietnamka napsala. Daleko více jsem se o vietnamské komunitě dozvěděla i z opravdu hodně špatné bakalářské práce...
No, před lety, když okolo ní bylo haló z důvodu autorství české vietnamky, jsem si ji přečetla a nijak zvlášť mě neoslovila. Pak vyšlo najevo opravdové autorství českého, nijak úspěšného spisovatele, propadla úplně. Ten humbuk byl asi nejzajímavější.
Nenáročná povídka, která poodhalila střípek život vietnamské komunity v Česku, ale radši bych ji četla z jejich osobního autentického pohledu. V podstatě o nich totiž zase tolik nevypovídá, spíš se dotýká rasismu a hlavně smýšlení mladé holky, která může být z jakékoliv minority i majority, což je možná dobře, protože si můžeme uvědomit, že v podstatě řešíme všichni to samé. Nic nedala, nic nevzala.
Knihu jsem koupil v domnění, že autorka je cizinka a těšil jsem se na asijský styl vyprávění o českém prostředí. A něco mi nesedělo a kniha mě zklamala. Později jsem se dozvěděl proč. Autor je Čech. Tím se vše vysvětluje a kniha pro mě ztratila hodnotu. Alespoň to v mých očích neposunulo laťku kvality asijských autorů směrem dolů. Aspoň, že tak!
Ačkoli vím, že autorek knihy není žádná vietnamka, od té doby, co jsme si jí i má matka tuto knihu přečetly, díváme se na svět vietnaců trochu jinak. Když je sleduji, jak pracují ve svých bistrech, obchodech s oděvy nebo potravinami, připadají mi prostě hrozně nešťastní. A je mi jich tak trochu líto. Obsahově to mělo pointu, autor musel rozhodně spoutu věcí konzultovat se skutečnými vietnamci, nebo má přinejmenším velkou znalost reáliíí. Způsob, jakým Cempírek knihu píše, se snaží být moderní. Už jsem to viděla u několika knih, které si ani nehrály na to, že jsou napsané cizincem. Mnoho lidí v tom nachází něco zajímavého, mě čtení těhle sekaných vět - za každým třetím slovem tečka - trošku vyčerpává, ale proti gustu.. Kladně ale hodnotím myšlenku díla
Tahle kniha by byla podprůměrná a slabá i kdyby ji opravdu napsala mladá Vietnamka....
Nejlepší na ní je, že má jen 140 (velmi natahovaných) stran a čistého textu je tak 15 listů, takže jsem s ní aspoň nezabila moc času...
Uměle vykonstruovaná kniha... autor moc chtěl... Jenže mohdy chtít nestačí....
Márinko, 100% souhlas. Kniha je hlavně důkazem o snahu pozitivní diskriminace při hodnocení literárních děl všemožnými porotami. Víc se o ní říct nedá. Nuda, nuda, šeď, šeď.
Námět velmi zajímavý, ale nebýt mediálního humbuku kolem falešné vietnamské autorky, zůstala by tako kniha bez povšimnutí. Stejně jako jiná Cempírkova díla ...
Dobře napsané, úděsný layout knihy, krátké, úředníci si nezasedávají jen na "minority" ...
Štítky knihy
Vietnam společnost a komunity národnostní menšiny Písek přistěhovalci, imigranti skinheads komunita
Autorovy další knížky
| 2009 |  Bílej kůň, žlutej drak |
| 2005 |  Rafinerie |
| 2008 | Autostop.cz |
| 2014 |  Tanec posledního dne |
| 2017 | Nejšťastnější generace |
Čekala jsem o dost víc, nějaké širší postřehy o vietnamské kultuře a životě vietnamské komunity v Čechách. Navíc nechápu, proč ta trapná mystifikace s autorstvim. Jediné, co stálo za to, byly krásné fotografie z Vietnamu, ale vzhledem k faktu, že nešlo o cestopis, je to všechno, tudíž málo.