Bílí baroni II. - Na hranice nikdy více
Jiří Kučera
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414597/bmid_bili-baroni-ii-inz-414597.jpg
4
17
17
Michal Kunc vystudoval vojenskou medicínu a domníval se, že bude především léčit vojáky. To bychom ale nemohli být v Československu 70. a 80. let, kdy bylo útvarovým vojenským lékařům medicínské vzdělání spíš na obtíž a kdy jejich zdravý rozum narážel na nepřekonatelnou stupiditu „socialistických důstojníků“. Konflikt mezi normálním myšlením a „lampasáckou logikou“ nutně přinášel humorné, neuvěřitelné a někdy i tristní zážitky, s nimiž se vojenští lékaři museli vyrovnávat. Kniha nás od začátku rozesmává, ale na konci nás také nutí k zamyšlení nad absurditou nedávno minulé doby.... celý text
Přidat komentář
Víc chlastu, víc deprese, víc tragické než vtipné - taková byla doba. Skvělé čtení a poučení o době komunismu.
Tak tohle už není tak veselé čtení, jako první díl. Určitě jsou zde místa, kde se budete chechtat jako blázni (líčení, jak se jistá postava posrala po prejtu - to jsem až brečel:-D), ale většina už na mě působila trochu depresivně. Jistě, je pro to důvod. Autor líčí absurditu tehdejší vojenské služby ať už té zdravotnické, nebo té pohraniční, a je to vlastně jedno jaké. Ty šílenosti nejsou moc k smíchu, spíš k pláči. A závěr vás rovněž moc nerozveselí. Jsem ale moc rád, že jsem četl oba díly, opravdu to stojí za to a doporučuji!
Po dočtení mě napadaly slova absurdita v totalitě. Absurdita na druhou? Na můj vkus moc pití a blití, ale asi to patří k tématu. Některé scény mě hodně rozesmály. Stálo to za přečtení.
Vychutnal som si rovnako ako prvu knihu. Akurat ze tentoraz na mna dost silne posobil okrem humoru a srandy, okrem uzivania si dobre napisanej ctivej knihy aj ...ako to nazvat? Smutny zapas proti veternym mlynom za vnutornu a profesnu integritu. Neviem to opisat presnejsie ako takto blbo. Temno pod vrstvami humoru. Vecna dilema medzi blbym rozhodnutim a este horsim. Pricom jedno vam znici karieru a moze vas doviest az do vezenia, a druhe vam zvacsa ruinuje manzelstvo, rodinny zivot, pecen... Inak, uz davno som si vsimol, kolko prirodzenych dobrych spisovatelov sa nachadza medzi lekarmi. (No, a to iste plati o lesnikoch, ktorych pracovisko je take inspirativne.) Odpustim si retro spomienky, kedy nam vojenske zlozky adorovali ako hrdinov nasich cias, spolu s banikmi a polnohospodarmi. Som rocnik `74, takze tato pokrutena doba sa do mna dostala tak hladko, ze som ani len netusil!!! Mna napriklad zaliala hroza az vtedy, ked som sa dozvedel co v skutocnosti bol rok 1968. My uz sme vyrastali v absolutne skreslenej realite a slovo okupacia, obete, napadnutie, som v zivote prvy raz pocul po novembri. Chapem rodicov ze tuto temu detom nepodavali pre nase vlastne dobro. Ono to totiz fakt vyzeralo "Na vecne casy a nikdy inak". Stara mama mi vystrihovala obrazky Lenina a pomnikov v Moskve aby som mal na prvouku. Ako prvacik druhacik na zakladke. Ked zomrela, nasiel som v jej kniznici schovane Pismo svate.
Preto si taketo knihy v skutocnosti az vazim. Hoci je tam humor, co je prirodzene, lebo inak sa to niekedy lahsie zilo, a clovek je aj tak tvor pozitivny, casom vytesni zle spomienky a vyplava vsetko o cosi jasnejsimi farbami zmalovane.
Pro skalní, "doporučuji".
Už to slovo mi zní vojensky, málo naplat, byly časy byly, přežití bez ztráty sebeúcty je odměnou.
Jedinečnost v tomto případě je "delikátní komično v zeleném Infernu, za běhu košatosti života při útoku na inteligenci".
Už historie, ale jedinečně ztvárněná, čtivá životní absurdita - komická krutost
Citace :"Nudil jsem se při inventuře skladu zdravotnického materiálu. Podporučík V.. zodpovědně a iniciativně počítal obvazy, špachtle a bedny s nedotknutelnými zásobami, jež upotřebíme, až budeme zavlečeni do války, kterou Varšavská smlouva rozpoutá při obraně míru."
Nemá to chybu, i to některé přehršle tam sedne jako jeden citát z mnoha : "Měli bychom ho vzbudit, aby nezaspal odchod z práce."
Možná pohled autora na dnešní dobu by stál za to, není radno talent uspávat.
Když jsem kdysi četl první díl, dost jsem se bavil. Začít číst tenhle díl však byl docela problém. Po měsíci jsem se ke knize vrátil, tak se mi to podařilo dočíst. A nakonec to tak hrozné nebylo. Akorát některé případy byly až tak absurdní, že jsem rád, když mluvíme o době dávno minulé.
Popis absurdit fungování vojenského zravotnictví, potažmo Pohraniční stráže koncem osmdesátých let. Humorných (většinou alkoholických) historek opět mnoho, ale s koncem knížky přicházejí i drsnější okamžiky k zamyšlení. Znalost prvního dílu není nutná, ale určitě ho dejte :-).
Zpočátku jsem byl skeptický k ambicióznímu názvu knihy, ale musím uznat, že je oprávněný. Dostal jsem další příznačný střípek do mozaiky habaďůry zvané socialismus, kterou tolik lidí ani po 35 letech svobody nedokázalo prohlédnout. Kniha se nečte lehko, a jelikož se v ní neustále pochlastává nebo přímo chlastá, je dobré při četbě něco lehce popíjet, což se mi osvědčilo. První třetina knihy je výborná a plná zřejmě z větší části pravdivých, ačkoli neuvěřitelných příběhů a scének, kterým jsem se často smál nahlas. Pak se hodně opakuje na daleko slabší úrovni, aby se posléze vzchopila k vynikajícímu, depresivnímu finiši, za který musím dát knize pět hvězdiček. Kniha by zasloužila proškrtat, ale autora musím obdivovat, protože nám zpřístupnil řadu polozapomenutých socialistických reálií, které budou mladším čtenářům připadat jako zlé pohádky, ale my, kdo jsme zažili vojenskou katedru a rok, v případě většiny nešťastníků pak celé dva roky vojny, víme, že to tak opravdu bylo. Spojení vojenského, komunistického a medicínského výraziva je opravdu unikátní. Portréty lampasáků a jejich motivace, mluva a činy jsou také věrně popsány. Těším se na první díl a doufám, že autor už píše třetí, neboť počátky 90. let v našem zdravotnictví byly určitě také výživné. Mohl bych z knihy citovat řadu skvělých ukázek, ale spokojím se s jednou nenápadnější, avšak o to příznačnější. "Nakrátko mne rozveselil jen zažloutlý list starého rozkazu nalezený na dně trezoru, na němž stálo, že se náčelníkovi politického oddělení plukovníku RSDr. Makoňovi uděluje týden studijního volna ke složení maturitní zkoušky, což mne tedy neobyčejně rozjuchalo."