Bílí baroni II. - Na hranice nikdy více přehled
Jiří Kučera
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414597/bmid_bili-baroni-ii-inz-414597.jpg
4
17
17
Michal Kunc vystudoval vojenskou medicínu a domníval se, že bude především léčit vojáky. To bychom ale nemohli být v Československu 70. a 80. let, kdy bylo útvarovým vojenským lékařům medicínské vzdělání spíš na obtíž a kdy jejich zdravý rozum narážel na nepřekonatelnou stupiditu „socialistických důstojníků“. Konflikt mezi normálním myšlením a „lampasáckou logikou“ nutně přinášel humorné, neuvěřitelné a někdy i tristní zážitky, s nimiž se vojenští lékaři museli vyrovnávat. Kniha nás od začátku rozesmává, ale na konci nás také nutí k zamyšlení nad absurditou nedávno minulé doby.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bílí baroni II. - Na hranice nikdy více. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Víc chlastu, víc deprese, víc tragické než vtipné - taková byla doba. Skvělé čtení a poučení o době komunismu.
Tak tohle už není tak veselé čtení, jako první díl. Určitě jsou zde místa, kde se budete chechtat jako blázni (líčení, jak se jistá postava posrala po prejtu - to jsem až brečel:-D), ale většina už na mě působila trochu depresivně. Jistě, je pro to důvod. Autor líčí absurditu tehdejší vojenské služby ať už té zdravotnické, nebo té pohraniční, a je to vlastně jedno jaké. Ty šílenosti nejsou moc k smíchu, spíš k pláči. A závěr vás rovněž moc nerozveselí. Jsem ale moc rád, že jsem četl oba díly, opravdu to stojí za to a doporučuji!
Související novinky (1)
Knižní novinky (26. týden)
23.06.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bílí baroni II. - Na hranice nikdy více v seznamech
| v Přečtených | 20x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 2x |
| v Mé knihovně | 32x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 2x |
Zpočátku jsem byl skeptický k ambicióznímu názvu knihy, ale musím uznat, že je oprávněný. Dostal jsem další příznačný střípek do mozaiky habaďůry zvané socialismus, kterou tolik lidí ani po 35 letech svobody nedokázalo prohlédnout. Kniha se nečte lehko, a jelikož se v ní neustále pochlastává nebo přímo chlastá, je dobré při četbě něco lehce popíjet, což se mi osvědčilo. První třetina knihy je výborná a plná zřejmě z větší části pravdivých, ačkoli neuvěřitelných příběhů a scének, kterým jsem se často smál nahlas. Pak se hodně opakuje na daleko slabší úrovni, aby se posléze vzchopila k vynikajícímu, depresivnímu finiši, za který musím dát knize pět hvězdiček. Kniha by zasloužila proškrtat, ale autora musím obdivovat, protože nám zpřístupnil řadu polozapomenutých socialistických reálií, které budou mladším čtenářům připadat jako zlé pohádky, ale my, kdo jsme zažili vojenskou katedru a rok, v případě většiny nešťastníků pak celé dva roky vojny, víme, že to tak opravdu bylo. Spojení vojenského, komunistického a medicínského výraziva je opravdu unikátní. Portréty lampasáků a jejich motivace, mluva a činy jsou také věrně popsány. Těším se na první díl a doufám, že autor už píše třetí, neboť počátky 90. let v našem zdravotnictví byly určitě také výživné. Mohl bych z knihy citovat řadu skvělých ukázek, ale spokojím se s jednou nenápadnější, avšak o to příznačnější. "Nakrátko mne rozveselil jen zažloutlý list starého rozkazu nalezený na dně trezoru, na němž stálo, že se náčelníkovi politického oddělení plukovníku RSDr. Makoňovi uděluje týden studijního volna ke složení maturitní zkoušky, což mne tedy neobyčejně rozjuchalo."