Právo nálezce
Stephen King
Bill Hodges série
< 2. díl >
Kniha o tom, jakou moc má vyprávění příběhů a jak literatura utváří život. John Rothstein je věhlasný spisovatel, avšak léta už nic nepublikoval, a navíc se začal věnovat reklamě. A jeho věrný čtenář Morris Bellamy zuří. Spisovatele nakonec zabije a vyloupí mu sejf s rukopisy nevydaných knih. Kořist si ukryje, ale pak se ocitne ve vězení kvůli jinému zločinu. Po několika desítkách let najde schovaný lup malý chlapec, ale Morris Bellamy se pokladu za žádnou cenu nechce vzdát… V hlavních rolích mistrně napsaného románu se objeví nesourodá trojice pátračů z Kingovy detektivky Pan Mercedes.... celý text
Literatura světová Encyklopedie
Vydáno: 2015 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Finders Keepers, 2015
více info...
Přidat komentář
Massa Hodges je zpět i se svými pomocníky a já jsem moc spokojený! Srovnatelně dobré jako předchozí díl. Provázanost s minulým případem skvělá, dějová linka s Bradym potěšila. Opět je tu podle mého názoru pár stránek navíc, PRÁVO NÁLEZCE chce totiž rychle využít několik postav a tohle to trochu zdržuje, ale jinak jsem nezaznamenal žádné větší negativum a už se nemůžu dočkat zakončení série!
Strašně se mi líbila první kapitola. Střídání roku 1978 a 2000+. Geniálně vymyšlená zápletka. Bylo to sice pokračování příběhu Billa Hodgse, ale jeho postava jde spíš vedle příběhu, než že by byl hlavní aktér. Celou dobu jsem si říkal o co Kingovi jde s Bradym a fotkou jeho Matky. On to "mystično" prostě vidí všude a to mám na něm rád. Těší se na třetí díl a jsem zvědavý jak skončí trilogie, jelikož jsem četl už i Outsidera tak trochu vím.)
Při čtení jsem pořád uvažoval jak bych se zachoval já. V knize je jasně ukázáno, kam vede naprostá závislost (nemusí přece být jen na drogách, alkoholu, PC atd.).
O dost slabší než předchozí díl, ale pořád velmi slušný román. Hodges tentokrát moc nezasahuje, spíš jde o nuceny krok stranou, ale kdo by to Kingovi měl za zlé?
Romantické čtení na dovolenou 2/5
(Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...)
„Fight of Flight - Face to Face“
Takže...druhý Bill. Relativně. Kniha začíná dvěma liniema, u kterých se střídá vyprávění. Vrátíme se do té noci útoku na frontu před trhem práce. A sledujeme další oběti. A v druhé v minulosti sledujeme zabití spisovatele, kterého zároveň okradou (nebo spíš okradou a potom zabijou, že?). Zatímco Petovi jeho špatnou rodinnou situaci vyřeší nález kufru plného peněz, nad Morrisem se začíná stahovat smyčka, a jde do vězení. Pro Peta se se ty příběhy, nalezené společně s penězi, taky stanou důležité. Pro studium a život. Ale i minulost si jde pro své příběhy. Morrisovi už vlastně nejde o ty peníze. Chce ty dvě poslední prokleté knihy, na které myslel celou dobu ve vězení. Za každou cenu a přes každou překážku.
Zde mě hlavně zaujal fakt, že Pete potom ví, odkud peníze a bloky jsou. Ví, že hraje nebezpečnou hru, ale kvůli své sestřičce to i tak dělá. Protože si říká, že se se zlodějem a s vrahem starého spisovatele nikdy nemůže setkat. No, může, ostatně říká to i anotace. A já si i tak říkala: „Mělo by mi bejt mladýho líto, pokud mu sekera skončí v zádech? Nějaká fešná. Jako třeba ta na obálce. Vždyť je spolupachatel! A je jedno, že peníze použil na dobrou věc. Jednou krvavé peníze, navždy krvavé peníze. A to se mi líbilo. Kdo je dobrej? Kdo je špatnej? A záleží na tom vůbec? Nebo je podstatnější, že jsou všechny pohnutky dokonale napsané?
Takže si hezky protáhněte stará kolena, v druhé části knihy přijde Bill a za ním následuje zbytek Scooby gangu. A v ten moment mě to trklo, jak je vlastně King geniální. Takhle by mohl psát hodně dlouho. Vždycky si vybrat někoho z řady a napsat mu příběh. Každej, kdo říká, že by si to nekoupil, pochopitelně kecá. Ale. Kde jsme to byli? Jasně, u Billa...taky dobře, že se nakonec ukáže :)
Většinou si chyb v knihách od Bety nevšímám. Protože: „Kdo jiný mi dá Kinga v českém překladu?!“. Nikdo. Což je na jinou debatu, o co jde a všichni to víme. Ale tady se stalo ještě něco horšího. Anotace. A plus to na knize. To vytváří smrtelný mix informací. Protože potom i čtenář píšící sem komentář nebo i recenzent se dostane do slepé uličky. Napsat tenhle komentář bez spoileru bylo taky dost těžký, tak snad se mi to povedlo. (Jednou jsem četla knihu, jejíž anotace končila na straně 250. To by ještě šlo. Kdyby jich kniha neměla 330.)
Protože tohle není kniha o Billovi a jeho partě (a trochu přípravě na třetí díl). Nemohu se zbavit dojmu, že dost špatných hodnocení je způsobeno nenaplněným očekáváním toho, co v knize bude. Mělo být. Podle nich. Viz odstavec se zamyšlením o teoretickém „mercedes universe“. Protože tohle je kniha o Petovi a Morrisovi. Musíte to tak brát. A mě to tak bavilo. Jejich příběh, jejich myšlenky, jejich dobro a zlo.
Ale zpátky k tomu, co jsem chtěla původně napsat. Ano, některým chybám jsem zavřela vrátka, aby se nedostaly do mého mozku. Ale ta anotace, ta mi nedá ještě dlouho spát. Já už je raději ke Kingovým knihám ani nečtu. (Viz kniha Hlas, kterou jsem četla nedávno, to byl taky hustej masakr!)
Otázka: „Co by jste udělali vy? Nechali si to nebo někam vrátili?...no vidíte…
PS: Doufám, že si pan King nepřeje, aby to s ním někdo takhle skončil. Ale zase by to vypadalo, že vidí do budoucnosti :O
Náhodně vybraná kniha od světoznámého spisovatele. 2/3 knihy jsem louskala, prokousávala se nudou. Kniha na mě působí dojmem, že autor sám nevěděl, co napsat a dobře si to uvědomoval a proto občas nudné řádky zčeřil nějakým echt brutálním výrokem. To mělo asi čtenáře odrovnat, ale bohužel mi to přišlo jako výkřiky do tmy člověka bez nápadu. V poslední třetině se začlo konečně něco dít a tak jsem se už ani nemusela nutit knížku dočítat. Když to ale shrnu, četla jsem mnohem lepší knihy od mnohem méně slavných autorů. Jedna hvězda za zdárný konec, druhá za to, že si ze sebe umí udělat srandu.
Trochu přemrštěné. Hlavní postava, tedy detektiv ve výslužbě Hodges, se tentokrát poprvé objeví až za třetinou knihy. A nemůžu si pomoct, ale kdykoliv se na scéně objeví on a jeho dva pomocníci, připadám si jako bych četla komedii namísto brutální detektivky - natolik nesourodá tato trojice je. Přemrštěnou je kniha ve smyslu motivu, protože aby někdo vydržel po dlouhá desetiletí přečkávat ve vězení jen s myšlenkou na pokračování příběhu, to je fakt úlet. Do toho mě i zamrzelo, že za celou tu dobu nikdo vlastně nevypátral vraha. K tomu všemu ještě podobný závěr jako u Pana Mercedese... Když to shrnu, tak platí, že je to opět velmi velmi čtivé, ale už toho bylo příliš.
Druhý díl trilogie o bývalém detektivu Hodgesovi. A o hodně lepší než ten první, na který navazuje jen velmi nenásilně a vše je dobře zasazeno do kontextu, takže může docela dobře fungovat i samostatně, ovšem v okrajové lince tady pokračuje příběh magora Bradyho z prvního dílu a byla by škoda o ni přijít. Navíc když kniha končí tak, že je zřejmé, že se linka s magorem potáhne i do třetího dílu, kde nejspíš opět vystoupí do popředí.
Čtenář se s trojicí Hodges - Jerome - Holly pořádně potká až skoro v půlce knihy. Příběh je místy vyloženě strhující.
Pan Mercedes nasadil laťku hodně vysoko a jeho volné pokračování Právo nálezce dle mého názoru kvalit prvního dílu nedosahuje. Přesto se však jedná o solidní literární počin hodný uznání.
Kingovy knihy kupuji téměř automaticky, předem o nich nezjišťuji nic, a jelikož jsem nepřečetla ani spoilerem "obohacenou" anotaci, mohla jsem si s vykulenýma očima a výpadky dechu hryzat rty u dvou linií vyprávění. V jedné jsem ve společnosti psychopata se zálibou v literatuře navštívila sedmdesátá léta, ve druhé jsem sledovala aktuálnější problémy puberťáka Petera. Našel způsob k záchraně své rodiny... nebo k její zhoubě?
Detektiv ve výslužbě Hodges a jeho parta se poprvé dostanou ke slovu až ve střední třetině románu a jakkoliv by se bez nich děj mohl docela obejít, nevadili mi. Vlastně jsem se na setkání se starým ex-poldou a jeho trhlou zaměstnankyní/parťačkou/kamarádkou Holly celkem těšila.
"Právo nálezce" obsahuje pár skutečně nepříjemných scén, ale mohlo být klidně i drsnější a ve výsledku působivější. V závěru autor nalíčil háček pro další díl série (no problemo, vždyť je celá trilogie k dispozici).
Abych to shrnula: King nabídl standardní porci napětí, okořeněnou několika dobrými úvahami o literatuře. Neslintám blahem, neremcám, jsem spokojená. Přinejmenším na 75%.
Druhý díl...a světě div se...úplně stejně vynikající jako první. Určitě jsem to nečetla naposledy. Super :-)
Najväčších démonov nosíme v sebe, nie je potrebné ich vytvárať a umelo živiť, načo sú nám strašidlá a príšery, keď často žijú hneď vedľa nás, v skutočnom svete. Výborný príbeh, ktorý má tú podstatnú esenciu - čitateľnosť. Napätie postupne narastá a človek si uvedomí ako drží palce, aby všetko dobre dopadlo. King má dar (skôr to má tvrdo oddrené) písať pútavo, charaktery a psychológia postáv sú dokonalé. Je pravdou, že z knihy by sa dali 3/5 vysekať, aby získala na dynamike. V tomto prípade by to bola veľká škoda, každá odbočka má zmysel a význam. Žijeme v skutočnom svete a nie každý deň sa dejú veľké veci.
Posloucháno jako audiokniha. Narazila jsem na ni náhodou aniž bych četla nebo slyšela předchozí knihu - Pan Mercedes. Síla hlasů všech herců i silný příběh mě "donutili" "začíst se" i do Pana Mercedesa...
Druhá kniha s Veselým pleskačem a opět plná napětí, i když tady to nebylo tak velké, jako v předchozím díle. Ale to neznamená, že je kniha horší...Naopak, zjistíme že i letitý spisovatel může mít mokré sny, že alkohol je špatný pán a jízda na kole je jako umění vraždit - prostě se to nezapomíná...nebo je to naopak? To je fuk. Hlavně, že je na konci vyřešena záhada s kohoutkem a nejspíše i mrtvou "slepičkou"...
Po dlouhé době jsem sáhla po Kingovi a nezbývá mi než opět smeknout před jeho schopností brilantně vyprávět. Oba příběhy dokonalé samy o sobě i bez nadpřirozena a s nástupem trojice Bill, Holly a Jerome napětí stouplo na maximum a mně ubyl kyslík. Navíc jsem začala pochybovat, jestli Bradyho Veselý pleskač opravdu vypnul. King mě prostě nezklame.
Právo nálezce je takovou mírnou parodií na detektivku a odlehčeným intermezzem mezi dvěma hutnějšími díly. Soudím tak ze závěru, kdy se "zlo probouzí" a jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat. Nicméně odlehčený King se mi hodně líbil.
Štítky knihy
vraždy peníze thrillery poklady spisovatelé vězni pomsta fiktivní knihy detektivové Holly Gibneyová
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2008 | Svědectví |
„Dobrý románopisec svoje postavy nevede, on je následuje.“ Ako ma nebavil Pán Mercedes, tak ma nebavilo ani pokračovanie. Páčilo sa mi, ako sa na incident s autom pozrieme znova, ale z iného uhla, páčilo sa mi pár hlášok o písaní, koniec bol celkom dobrý. Ale inak som sa strašne nudil. S hrôzou a znepokojením som na sebe pozoroval, že som už niekde na strane sto a stále som sa vôbec nechytil, nerozumiem tomu, neorientujem sa v tom.