Bílý Láma
Alejandro Jodorowsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342861/bmid_bily-lama-KBR-342861.jpg
4
109
109
Odpočítávají se poslední roky svobodného Tibetu. Dalajláma Mipam ví, že ve svém věku už proti hrozícímu nebezpečí nic nezmůže. Je nutné přistoupit k další reinkarnaci. Jako své nové vtělení si překvapivě vybírá Gabriela, syna bílých návštěvníků. Jenže s Mipanovou smrtí se začne krajem šířit zoufalství, krutost a korupce a sám Gabriel má být zlikvidován. A ani pokud přežije, nemá vyhráno. Svět Tibetu je nelítostný a brutální. A cesta k osvícení lemována utrpením, nebezpečím a bolestí. Bílý Láma je další mistrovské dílo scenáristy Alejandra Jodorowského (Incal, Kasta metabaronů), ke kterému se tentokrát přidal legendární kreslíř George Bess, aby stvořili jeden z nejzásadnějších evropských komiksů.... celý text
Literatura světová Komiksy Duchovní literatura
Vydáno: 2016 , CrewOriginální název:
Le Lama Blanc, 2012
více info...
Přidat komentář
Mýtický "duševní bildungsroman", i tak by se dalo označit společné dílo Joda a Besse. Právě kresba druhého zmíněného vyzdvihuje komiks mezi světovou špičku komiksů. Jodorowskýho scénář má všechny jeho známé atributy, krutost a krev, rodinné vztahy a dramata, vzestup člověka a východní mysticismus. Originální prostředí Tibetu a mnichů, Bessova krásná detailní kresba a barvy jen podtrhují výjimečnost tohoto komiksu a mohu s klidným srdcem doporučit všem fandům tohohle média.
Jodorowsky je téměř vždy sázka na jistotu. Nejinak tomu je u tohoto eposu. Příběh čtenáře zavádí do Tibetu, časově neurčeno, ale řekněme někde začátek 20. stol. Protagonistou je Gabriel, potomek návštěvníků z Evropy, bílý láma, hrou osudu vychovávaný v Tibetské rodině, tulku předurčený jako nádoba k převtělení lámy Mipama. Vyrůstá, učí se, chlapec se mění v muže. Příběh je cesta, životní cesta neustálého rozvoje, učení se, příprava dle lamaistické tradice, posilování těla i mysli, snaha přemoci emoce, tužby, žádosti a zlobu, jakási východní obdoba stoicismu. Cesta pomíjivostí je série zkoušek, plná trýzně, utrpení a strastiplných muk každodenního zoufalství. Moc neznamená vítězství.
V podání autora je Tibet drsné místo, kruté místo, místo plné intrik, krve, násilí a zabíjení. Jedním z nosných témat je boj proti tyranii zlovolného uzurpátora Migmara. Pak je tu samozřejmě reinkarnace, samsára, nekonečný cyklus smrti a znovuzrození, mýtické hledání vysvobození.
Protagonista má na své cestě samozřejmě též spojence, kromě učitelů, duchovního vedení předchozí inkarnace, též mystické kočky, strážkyně chrámů. Příběh je epický, závěr monumentální. Pomsta, očista, všechno je iluze, ale i sen lze očistit od zla. Jodorowski je mistr, děj je plný kontrastů: život / smrt, krása / ošklivost, násilí / mír, osvícení / zatracení. Tibetské a budhistické tradice a mystika se tu propojuje se staršími formami, démony, magií, šamanismem a pradávným tibetským animistickým náboženstvím „bön“. Nechybí vize zkázy spojená s neodvratnými a osudovými událostmi 20. století.
Kresba je parádní, ostrá, někdy kontrastní, někdy syrová, nekompromisní. Sníh, hory, chrámy, prostředí je přitažlivé a exotické. Kniha obsahuje též celkem povedený závěrečný komentář vydavatele, osvětlující některé další prvky příběhu.
Trochu lituji, že jsem před začtením se neměl přečteno víc o budhismu, lamaismu a tibetských tradicích. Jestli to někdy napravím, pravděpodobně se k příběhu vrátím.
Jako první musím pochválit Bessovu perfektní kresbu, věrně zachycující dobové reálie.
Musím se přiznat, že abych mohl Bílého Lámu hodnotit, musel jsem si dát od četby několika letou přestávku. Nejsem ezoterik, nejsem přívrženec východního mysticismu, leč mě kdysi přeci jenom zasáhla móda s (falešnými) knihami Lobsang Rampy, takže příběh mě byl sympatický. Zda ale do nás Jodo pumpuje onen mysticmus tak akorát, příběhu to neubírá na síle.
A ten příběh vnímám jako skvěle napsané fantasy, prokládané surovou brutalitou, tak jak je autorovým zvykem. Po přečtení a zamyšlení se nad tím se můžeme dočkat i poučení, které si může každá čtenář vyložit po svém.
Zajímavý kousek a první setkání s Jodorowskym
Nemám k tomu moc co říct, tohle si člověk musí přečíst a udělat si vlastní názor:)
Mysticismus není můj šálek čaje. Tady však nemůžu jinak než být nadšený, stejně jako u dalších děl Jodorowského. Kresba také nezklamala. Napsal bych toho víc, ale moc to nejde. Ono se to prostě musí přečíst.
Moje první setkání s Jodorowskym, a nedopadlo vůbec špatně.
Pozor, možné spoilerojdní informace!
První třetina je takový roztahaný úvod do popisovaného světa (měl jsem občas chuť přeskakovat psaný text - prostě nudil a příběhu nijak nepřispíval), druhá už funguje velmi dobře, příběh nabírá správné tempo a závěrečná třetina už zase ztrácí dech. Nicméně, tolik twistů a "cože" momentů v jedné knize jsem dlouho neviděl. Takže jsem se bavil, přestože některé z nich svojí NElogikou zcela popírají jinak promyšleně vystavěné dějové linky. A užíval si i tu kresbu, která je, alespoň z počátku, než jsem si zvykl, dosti nepříjemná. Proč? Kreslíř zobrazuje svět až přehnaně realisticky, ve tvářích se zrcadlí povahy postav a že to jsou většinou povahy nedobré, to nás autoři ubezpečí hned na začátku. Zvolené potemnělé barvy pak podtrhují celkovou náladu komiksu.
Takže, kniha baví dobře, poučení, či spíš zamyšlení nad životem, dobrem a zlem atd. ano, ale ten konec...ten konec.
Pro mne zatím nejlepší Jodorowského dílo. Pro čtenáře alespoň v základech seznámeného s tibetským buddhismem a předbuddhistickou magií, se jedná o uhrančivě intenzívní zážitek. Přes různé nadpřirozené eskapády je příběh zasazen docela věrně do tibetských historických reálií. Tato země a její lid nebyli a nejsou nějací usměvaví věčně kontemplující beránci, ale společnost a národ jako každý jiný a extrémě těžký život v horách v nich zanechal svůj otisk. Historie Tibetu byla a je historií násilí stejně jako historie kteréhokoli jiného národa bez ohledu na náboženství.
Působivě vyprávěnému příběhu o nejnižších lidských až zvířecích pudech a bezohlednému bažení po majetku v těsném sousedství se skromností a pochopením vedoucímu až k prozření a osvícení, dodává na genialitě kresba George Besse. Některé panely nás přímo vtáhnou do horské scenerie, nebo umocní zážitek ztvárněním lidské mimiky.
Kniha zapůsobí mocným dojmem na každého, kdo vidí Tibet realisticky a není zaslepen propagandou o náboženském a lidském ráji na Zemi.
Jednoduše: oslnivý a krásný lotos osvícení má kořeny v kalném bahně každodenního sobeckého boje o .... to už je na vás.
Četl s vědomím, že jde o nadsázku, užíval si příběh i literární odkazy (Mipam, Třetí oko, Milarepa), od strany 144 (Třetí ucho) jako by i mě autor přeřízl uzdičku jazyka, směs sotva postřehnutelného humoru a parádní pojetí tématu, jízda. Tenhle "skok na vyšší level" jsem do konce knihy pocítil ještě několikrát, mléko kovové bohyně, šílený klášter, kutenův yetti fatale, a spoustu dalších momentů. Nádhera.
Četla jsem si všechny komentáře, protože mě po přečtení zajímalo, jak tohle dílo působilo na ostatní.
Podle mého názoru je důležité nebrat Bílého lámu jako popis reality Tibetu. Jak tu někdo píše - takhle se Tibeťané nechovají, takhle se mniši nechovají, je to přehnané. Ale na druhou stranu, když nám v příběhu nevadí létající kamenná stavba, ve které neplyne čas, proč nám vadí tohle? Na Popelce nás taky neirituje, že je macecha strašně zlá, všechny přeci takové nejsou a je to přehnané, že jela na ples v dýni a vezly ji myši. Je to stejná pohádka jako Bílý láma, jen ten se nám mnohem víc zakousne do duše a srdce.
Není to dokument o dalajlámově zemi, je to čistě subjektivní Jodorowského fantastika, kterou musíme brát jako celek. Ostatně autor ani Evropany nijak nešetří... Pěkně si vychutnává, když jim myje hlavu za uctívání mučeného člověka na kříži. A nejen to.
Je to příběh úchvatný, silný, s mnoha moudry pod čarou. Jistě, kdybych byla hnidopich, mouchy se najdou. S některými názory můžu polemizovat, přeci jen tam hodně trčí mysticismus. Ale celkové vyznění je parádní a čte se to jedním dechem.
Nepředvídatelné, magické a jak je u Alejandra zvykem - brutální, mystické a skvělé. Tibet je v tomto komiksu zobrazen zcela jinak, než by se dalo čekat. Spíše jako jakási fantasy země inspirovaná Tibetem, pekelně krutá, avšak s ohromným duchovním nábojem. Nápady, kresba, atmosféra...musím přiznat, že mě to docela pohltilo. Jedno z nejlepších Jodorowského děl.
Bílého lámu sem přečetla jedním dechem, Bessova kresba mě pohltila a nedovolila mi ani připustit si únavu. Bylo to nečekané setkání a nadchlo mě, s dějovou linkou jsem si už tak dobře rady nevěděla. První polovina kniha byla podle mě skvělá, pak mě některé podivné zvraty v ději a chování postav mátly a rozčilovaly- zvláště ty patetičtější pasáže. Nicméně naprostý závěr naštěstí vše zase usadil a tak sem mohla spokojeně zaspat.
Přestože jsem k tomuto komixu, vzhledem k minulým setkáním s Jodorowského díly, přistupoval s mírným despektem, byl jsem nakonec spokojen. Asi nejlepší, co jsem od něj četl.
Dítě bílých poutníků Gabriel Marpa se dílem nepředstavitelných shod okolností narodí v domě vyvoleného - nádoby pro reinkarnaci dalajlámy. Klasický hrdinský příběh je opředený tibetskou mystikou a ukazuje poslední roky svobodného Tibetu. Víra, láska a krvavá jatka, jak to umí jen Jodorowsky, plná do detailu propracovaných obrazů George Besse.
Bílý Láma je trochu z jíneho těsta, něž autorova předchozí díla. Z mého pohledu se jedná o slabší dílo, ale i přesto v tom vidím to, co mám na Jodorowském nejradši. Na Lámu se musíte dívat trochu jinak a nejen to. Na dílo se dá nahlížet z různých úhlů. Změnilo se se prostředí, ale autorův duch je v tom stále zachován.
Bílý láma v sobě obsahuje nesmírné množství myšlenek, představuje nám tibetskou kulturu a její myšlení. Jodorowsky dávkuje metafyzično a myšlenkové principy budhismu s nimiž pracuje spíše volně a hodně výrazně. Chvíli to trvalo, než se mi příběh vryl pod kůži.
Co tím vším chtěl autor říct? Mám se na svět ukryt v tomto komiksu dívat skrze tibetské tradice či toto pojetí roztrhnout a nahlížet na celý koncept z jiné perspektivy? Na chvíli zapomenout na to, kde se v příběhu nacházíme a přenést kouzla Bílého Lámy i mezi nás... ? Vykouknout zpod „pravd“ a iluzí, které jsme kolem sebe mistrně poskládaly a které nás zbytečně svazují...? Je tohle to, co nás chtěl Láma naučit, když se převtělil zrovna do bílého chlapce? Skutečný spasitel?
… U Jodorowského zkrátka nikdy nevíte, na čem jste. Jeho příběhy se pohybují v mnoha dimenzích, přičemž mám často pocit, že ani jedna není vyloženě správná ani špatná.
Je pravda, že některé události mi k mnichům úplně neseděli, ale co já vím? Nežiji mezi nimi a do jejich srdcí nevidím. A mniši jsou přeci jen také lidi, jako my ostatní. Ale jak jsem psal již výše, když pominu místo, kde se příběh odehrává, tak je to věrné zakreslení našeho nitra... Zejména jsme-li utlačovaní, vyčerpaní a duševně již unavení. Nebo naopak chamtiví a moci chtiví.
Bez kresby by však nic z toho nemohlo vzniknout a za tu vděčíme Georgesovi Bessovi, který tomu všemu dodal dynamičnost a pár fantaskních prvků. Barvy jsou spíše tmavších odstínů a dokreslují tak celou atmosféru, jež se pomalu vkrádá i do čtenáře a jeho prožitku.
Sečteno, podtrženo, Bílý Láma je bez pochyby vyjímečný komiks. Přesto však se po přečtení Incala a Kasty Metabaronů dostavilo malé zklamání. Komiks rád zařadím do své sbírky, ale nejspíš se mu nedostane stejné pozornosti jako jiným dílům od autora.
Moje hodnocení 7/10
Zcela originální komiks, který není možné zhodnotit v několika větách. Jedná se o knihu, z níž si každý čtenář může odnést zcela něco jiného. Takže jen doporučím všemi deseti si knihu přečíst (a možná ne jednou).
Ilustrace které se Vám budou stále vracet do mysli, kdykoli zavřete oči. Ty ilustrace mluví dost často krát více nežli samotný text. Krásný komiks v dost zmateném podání. Jde vidět, že autor sám přesně nevěděl co chtěl tímto komiksem říct. Jelikož se mění části duchovní za světské tak často, že už ani jsem nevěděl jestli čtu stále ten stejný komiks. Náhlé ukončení děje a nahrazení novou nesmyslnou dějovou linkou, pro mě byla jako osina v prdeli. Např. když reverend unesl Gabriela a ten se ze vzpurného divocha naráz stal příkladným křesťanem. Komiks se mi líbil ale jeho roztříštěnost a zmatenost na mě působila dost divně.
Bylo to už klasicky velice příjemné a tentokrát i neobvyklé počteníčko. Feudální Tibet, žijící ve středověku a otroctví, je pro komiks místem neprobádaným. A nejen pro komiks - jak jsem viděl krále pokrytců Kalouska s Tibetskou vlajkou, nevěděl jsem jestli se smát nebo jen nechápavě kroutit hlavou. Nicméně za mě stále platí, i bez mávání, že si tu "kulturní revoluci" nezasloužili, feudalismus nefeudalismus - ta země mělo něco více. A na ten jejich slaný čaj s jačím máslem, který jsem se pokoušel dvakrát neúspěšně vypít, bych si asi jen tak nezvykl. Crew vybírá opravdu různorodé věci a já jsem opět velmi spokojen. Už se těším na Technokněží na podzim.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kasta metabaronů |
| 2011 | Incal |
| 2013 | Borgia |
| 2015 | Psychomagie |
| 2018 |  Šílená ze Sacré-Coeur |
Snad to ode mě nebude předčasné a troufalé, ale zdá se, že si s komiksovým médiem pomalu začínám rozumět a učím se rozpoznávat, co a jak v něm funguje nebo nefunguje. Na Bílém lámovi oceňuju především stoprocentní soulad mezi slovem a obrazem, elegantní plynulost vyprávění, přestože příběh je poměrně košatý a zpracovává spoustu motivů. Snad ani jednou jsem netápal ohledně návaznosti a smyslu jednotlivých panelů nebo sekvencí, všechno je srozumitelné a přitom zdaleka ne triviální. Pro Jodorowského příznačný koktejl spirituálna a často brutálního násilí tu není takovým šíleným bolehlavem jako u Incalu (mojí předchozí a první zastávky v Jodoverzu), má svoji integritu a řád. Protiklad duchovní cesty k osvícení a pozemské malichernosti, hrabivosti a podlosti není demonstrován jen na střetech s křesťanskými misionáři a čínskými okupanty, ale i uvnitř buddhistického Tibetu, který Jodorowsky nevykresluje nijak idylicky. Strhující, nemám, co bych vytkl.