Bílý pramen
Klára Teršová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536788/bmid_bily-pramen-6624097f21e72.jpg
4
106
106
V německém názvu Aše se připomíná popel. Její předurčení se málem naplnilo, ale naděje žije dál… V nejzápadnějším výběžku našeho státu, který se k českému území přidružil jako jeden z posledních cípů, odjakživa hospodařili téměř výlučně sudetští Němci. Pro Čechy z nížin byl příliš drsný. Hedvika Wunderlich z obce Wernersreuth – dnešního Vernéřova u Aše – ho přesto miluje s vroucností dospívající dívky, jelikož přes veškeré ambice cítí, že krajinu dětství zradit nelze. Nadaná dívka si sice ve snaze dát sbohem vesnické malosti troufá jako žádná jiná žena z jejich statkářského rodu, ale právě svou zaťatostí si koleduje o potíže. A v čem ji nepřibrzdí truchlivě patriarchální poměry, odtažitý otec i nevhodný ženich, to posléze dokoná dubová palice velkých dějin mezi osudovými léty 1914 a 1945. Palice, která si obzvlášť zasedla na obyčejné lidi a roztlouká jejich naděje bez ohledu na to, nakolik se sami provinili touhou žít líp. Působivě syrová prvotina ašské rodačky vzdává hold rodné hroudě i lidem, kteří bývali její solí. Tak málo se tady dá získat – a tolik ztratit, ale jedině úcta k historické paměti to snad konečně změní.... celý text
Přidat komentář
autorka se svezla na vlně dnes tak módních knih s tématem Sudet a pohraničí obecně, jichž se vyrojilo jako hub po dešti; nebylo to úplně špatné, ale naprosto zaměnitelné s jinými s obdobnou tématikou, Aš byla naprosto okrajovým bodem (bohužel, to byla velká škoda - očekávala jsem větší zapojení míst a kraje), mohlo se odehrávat naprosto kdekoliv;
takže ano, ale postrádala jsem jakoukoli "přidanou hodnotu", takový průměr;
Cesta k dospělosti v tom pravém slova smyslu je trnitá - a Hedvika je toho jasným dokladem. Od pubertální rozmazlenosti k vyrovnané ženě se prodírá těžce a tu a tam je arogantní, nejistá, nesnesitelná, než ji, banálně řečeno, život naučí. Na druhé straně, jako středobod ašských (vernéřovských) příběhů slouží dobře, u ní se sbíhají životní story souputníků předešlé i soudobé generace. Autorka píše průměrně, ale oceňuji střízlivost a cit pro zachycení všednodennosti a plynutí času bez laciných dramat.
Téměř celý příběh mi byla hlavní postava neskutečně nesympatická, ale doufal jsem, že přijdu na kloub její "rozmazlené" povaze. Až v době války a odsunu jsem ji vzal na milost. Kniha měla pomalejší rozjezd, ale nakonec gradovala.
"Příjemné čtení, které pozvolna plyne. Ale souhlasím s názory, že druhá část příběhu, odehrávající se v době nastupujícího nacismu, následně druhé světové války a odsunu, je málo propracovaná. Rovněž bych přivítala podrobnější rozpracování tohoto období a nastínění dalších osudů. Jakožto ašský patriot, mám k oblasti vztah a jsem přesvědčena, že v našem kraji je ještě mnoho skrytých příběhů, které by si zasloužily knižní zpracování.
Klidně bych rozšířila, takhle to klouže po povrchu. Dost by mě zajímal dřívější osudy rodičů Hedviky, stejně jako Idy. Byla by z toho úžasná historická rodinná sága.
2,5/5
Mám pocit, že s tématem 2.sv války, jejich hrůz, osudů rodin, Sudet a odsunem Němců se v českém beletristickém rybníčku roztrhl pytel. Mám pocit, že už nic jiného ani nečtu, i když tohle téma vyhledávám. A líbí se mi, že tohle téma vyhledávají i mladší autoři. Ale jsou knihy a knihy.
Tady na 170 stranách sledujeme příběh mlaďouké Hedviky (cca od jejich 11 let) a čteme o jejím životě, ve škole, klucích, kamarádkách.. jejím uvažování, které mi bohužel do 20.let minulého století vůbec nesedí a celé je to takové nějaké povrchní. S tímto jsem měla problém už u Rozpůleného domu. Řeší se zde situace a myšlenky hlavní hrdinky, které by se mohly řešit v jakékoliv jiné době. Stejně tak slibovaný génius loci oblasti Ašska tady vůbec nevnímám, opět děj by se mohl odehrávat kdekoliv jinde.
Války se dotýkáme na posledních dvaceti stranách, které jsou velice povedené, ale je to zase celé jen povrchové, aby se neřeklo, a na celou knihu je to žalostně málo.
Je to prvotina autorky. Potenciál tam je, věřím, že další knihy budou propracovanější.
Dobře se mi četlo, zajímavý příběh, takových osudů bylo jistě mnoho, ale pro mne zajímavé..., vždy obdivuji autory, kterým se na poměrně málo stránek podaří vměstnat smysluplný děj a ještě na základě reálií .....těším se na další autorčina díla, škoda, že jsem z druhé strany republiky, zašla bych k autorce do kavárny:-)
Moc jsem se těšila na knihu o Aši, protože je to mé rodiště. Nyní je to bezvýznamné maloměsto v nejzápadnějším cípu naší země, ale nebylo to tak vždy. Aš bývala díky svému textilnímu průmyslu velmi významná a já se těšila, že přesně o tom BÍLÝ PRAMEN bude. Že ji budu dávat číst všem ve svém okolí se slovy "Tohle si přečti, to je o mém rodném městě kam teď nikdo nechce, ale dřív to bylo město velmi významné.".
Bohužel jsem se toho o Aši v knize dočetla jen velmi málo. První polovina knihy je věnována přiblížení hlavních protagonistů, které bylo dle mého názoru velmi dobře zachycené. Občas mi přišlo, že se něco zbytečně opakuje, ale jinak si myslím, že charakteristika lidí v letech 1915-1946 byla velmi dobře vystižena. Druhá polovina knihy nastiňuje problematiku ohledně vzniku nacionalismu v Sudetech. Tato problematika je však opravdu jen nastíněná a to mi přišlo jako velká škoda. Moc ráda bych si o tom přečetla více, stejně tak bych si ráda přečetla více o životě v Aši během "zlaté éry" města. Nutno podotknou, že kniha má pouze 175 stran. Snesla bych klidně dvojnásobek.
Doufám tedy, že BÍLÝ PRAMEN je pouze oťuknutí zájmu čtenářů. Taková autorčina zkouška, zda budou lidé její styl číst. Já říkám stylu i zpracování velké ano, jen prosím příště více historie a faktů.
HODNOCENÍ: 70 %
Kniha mne ze začátku úplně neoslovila, ale při pokračování jsem se začetla a dočetla jí jedním dechem. Kniha se mi moc líbila.
Jakožto rodák, patriot a sběratel místní historie jsem samozřejmě nemohl odolat nové knize o Aši. Bohužel jsem nakonec spíš zklamán. Je to taková rychlovka ze života mladé dívky která řeší vztah s rodiči, lásku a úplně nakonec i nějaké ty události okolo jako válka a odsun. Bohužel právě tyto dvě zásadní události proběhnout jen letem světem ke konci a jak už napsal uživatel pode mnou, nebýt místních názvů, ani bych si neuvědomil, že je příběh z Ašska. Období a události o kterých se kniha zmiňuje by určitě zasloužily rozebrat více do hloubky. Tvrdý život na statku a kruté vztahy na vesnici s jasnými pravidly versus plíživé pronikání jedu nacismu který začal rozleptávat do té doby bezúhoné občany a třeba i vkomponování nějakých místních pověstí atd. Materiálu na rodinnou fresku či ságu z neokoukaného koutknu Čech by tu bylo dostatek. Kniha to bohužel vzala opravdu jen letem světem. Ale tak je to prvotina a autorka chce psát i dál jak jsem pochopil, tudíž držme palce.
Pro mě poměrně velké zklamání… Ašsko, o kterém by měla kniha vlastně být, se v příběhu vyskytuje jen jako pozadí a nebýt vlastivědných názvů, mohl by se příběh odehrávat kdekoliv v Sudetech. Příběh sám o sobě nemá žádnou dějovou zápletku, je to jen příběh hlavní hrdinky, ničím neobvyklý ani jedinečný. Ani postaveny jsou pro kreslené příliš do hloubky, takže bychom opět mohli říct, že takových příběhu mohlo být v meziválečném a poválečném čase 12 do tuctu.
Čekala jsem od tohoto příběhu trochu více. Chtěla jsem se dozvědět hlavně něco o Aši, ale šlo spíše o komorní příběh dívky, která se snaží vyrovnat s pocity odcizení v zapadlé části republiky. Přestože jde o první knihu autorky, ocenila jsem čtivý a kultivovaný styl vyprávění, ale po pravdě to není kniha, která by nějak výrazně zaujala širší čtenářskou obec. Těch příběhů, které se odehrávají v Sudetech už vyšla celá řada, a tato nepřináší nic výrazně nového. I tak stojí kniha za přečtení, ale spíše jako oddechová četba do vlaku. Já jsem ji přečetla téměř celou během jedné cesty.