Bílý pramen
Klára Teršová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536788/bmid_bily-pramen-6624097f21e72.jpg
4
106
106
V německém názvu Aše se připomíná popel. Její předurčení se málem naplnilo, ale naděje žije dál… V nejzápadnějším výběžku našeho státu, který se k českému území přidružil jako jeden z posledních cípů, odjakživa hospodařili téměř výlučně sudetští Němci. Pro Čechy z nížin byl příliš drsný. Hedvika Wunderlich z obce Wernersreuth – dnešního Vernéřova u Aše – ho přesto miluje s vroucností dospívající dívky, jelikož přes veškeré ambice cítí, že krajinu dětství zradit nelze. Nadaná dívka si sice ve snaze dát sbohem vesnické malosti troufá jako žádná jiná žena z jejich statkářského rodu, ale právě svou zaťatostí si koleduje o potíže. A v čem ji nepřibrzdí truchlivě patriarchální poměry, odtažitý otec i nevhodný ženich, to posléze dokoná dubová palice velkých dějin mezi osudovými léty 1914 a 1945. Palice, která si obzvlášť zasedla na obyčejné lidi a roztlouká jejich naděje bez ohledu na to, nakolik se sami provinili touhou žít líp. Působivě syrová prvotina ašské rodačky vzdává hold rodné hroudě i lidem, kteří bývali její solí. Tak málo se tady dá získat – a tolik ztratit, ale jedině úcta k historické paměti to snad konečně změní.... celý text
Přidat komentář
Hezky napsaná útlá knížka, vypráví příběh dívky na pozadí historických událostí. Možná trošku zkratkovité, ale četlo se to přijemně.
Příběh sudetské Němky Hedviky a její rodiny. Kniha je vyprávěná pohledem Hedviky od jejího dětství, postupně vnímá svoje okolí, rodinu a odhaluje rodinná tajemství. Moc mě nebavily německé názvy a přivítala bych pohled ostatních členů rodiny ne jen Hedviky.
Pěkně napsaná kniha, velice dobře se mi četla. Jen bych se chtěla dozvědět víc o Hedvice, její rodině a Idě. Určitě si přečtu i druhou knihu autorky.
Poslouchala jsem audioknihu a skvělé! Moc krásně načteno i napsáno. Autorka umí češtinu používat a - jak už tady v jiných recenzích zaznělo - i když se jedná o "moderní" často opakované téma - líbilo se mi, že příběh Hedviky byl "komorní". Za mě 5 hvězd.
Moc mě to bavilo, sudety, blížící se odsun, těžké časy, osudem zkoušené postavy. Prostě vše, co současný čtenář potřebuje.
Příběh je bezesporu jedním z těch, na které by se nemělo zapomínat. Ale bylo jich tolik... Dá se říct, že některé z nich byly třeba... méně tragické? V jádru obyčejné? Všední?
Nevím.
Ale styl autora, který už chce tyhle věci vyprávět, mnohdy takový bývá, což pak vede k vnímání jeho tvorby "trochu jinak." Pro skutečné aktéry pak výsledek vyzní trochu nespravedlivě. Možná ale stále lepší, než kdyby nezazněl vůbec.
Líbilo se mi stejně jako Až ke křížku. Kniha je napsána svým způsobem prostě, tak jako bychom poslouchali vyprávění. Není však jazykově chudá a plochá a už vůbec ne černobílá. Hedvika je zajímavá žena, která dokáže upřímně pohlížet na život i sebe sama, zhodnotit svá pochybení i špatné vlastnosti. O to víc je živá a uvěřitelná. Budu se těšit na další autorčinu knihu.
No,nevím.Takové pro mě bez emocí.Nicméně dobře se to čte.Zbytečně rychlé.Čekal jsem víc.
Mě se kniha líbila a to moc.
Krásně čtivý příběh.Mám ráda takové "obyčejné" lidské příběhy.
(Audiokniha)
Zpočátku jsem si říkala, zda mě kniha bude bavit, ale Hedvika mě prostě nepustila. Hedvika je svým způsobem zvláštní dívka, ale sledovat její život, to teda bylo sousto. Místy mě štvala, jindy jsem se usmívala, ale i jsem s ní soucítila. Myslím si, že kdybych knihu "jen" četla, asi by mě tak nechytla. Ale nebyla to lehká doba, jsem ráda, že žiju v této náší době. Další autorčinu knihu si dám s odstupem..
Popravdě mi kniha nic nepřinesla, takže pouze plus za pokus, i když se kniha spíš veze na populárním tématu Sudet. Přijde mi plná klišé, prostředí dobově univerzální a příběh je víc o rodině, vztazích, přátelích, láskách. Jejich osudy pak sice ovlivní nacionalismus a válka, ale v knize je to jen malý střípek, stejně jako odsun. Je to spíš o pocitech, ale nějak mi to nesedlo.
Hodně mi vadí občasné použití němčiny než překladu. Chápu nadšení autorky, že zná původní německé názvy, ale... Aschsko mě dorazilo. Naopak zase třeba Praha, M. Lázně nebo i mix Bílý Elster. Proč třeba Stadtamt nebo kostel německy? A proč Hedvika a ne Hedwig, Tine a ne Týna?
Jakousi romantickou a osudovou spojnicí děje má být Halštrovský potok a symbolicky hřbitov (úvod a konec).
Naprosto nečekané, ale o to příjemnější překvapení. Četlo se parádně, těším se další autorčinu knihu. A po přečtení samozřejmě nechyběla alespoň virtuální procházka Vernéřovem :)
Kniha má silný námět, ale jde jen po povrchu. Je to škoda, protože autorka píše hezky. Konec byl dojemný, trochu mi vylepšil celkový pocit z knihy.
Kniha bohužel není ničím výjimečná, atmosféra žádná, hrdinové zapadají v x dalších podobných knih a odehrávat se to může třeba na Marsu, tak málo osobní invence do toho autorka vložila. Škoda, ze začátku to vypadalo slibně, pak se to slilo v něco dost podobné slohové práci ze školy.
Kniha své čtenáře lákala mj. na to, že se odehrává na Ašsku. Ale jak už tu psalo víc lidí, o Ašsku se v podstatě nic nedozvíte. Vlastně mi připadalo, že je úplně jedno, kde v pohraničí se to stalo. Příběh je to dobrý a dobře čtivý. Ale úplně mi splývá s jinými knihami. Toto téma je teď totiž tak populární, že mě to už začíná mírně odrazovat. A v knize není nic, díky čemu bych si zrovna jí měla v tom zástupu pamatovat. Za chvíli už o ní nebudu vědět. Takže má cenu jí číst? Ano, pokud nemáte vyšší nároky.
(SPOILER)
Úplně nejradši objevuju a čtu české autory a úplně nejradši vyhledávám rodinné příběhy. Bílý pramen splňuje obě kritéria a knížka pro mě byla velice příjemným překvapením.
Vypráví příběh Hedviky, která žije v první polovině minulého století ve Vernéřově (blízko Aše) a je sudetská Němka. Autorka líčí vyloženě její osobní příběh, historické události jsou upozaděny, byť samozřejmě Hedvičin život ovlivňují.
Sledujeme vývoj dívčiny psychiky od útlého dětství až po dospělost, to, jak dívka vnímá poněkud zvláštní vztahy v rodině, jak postupně odhaluje různá rodinná tabu, jak se uzavírá do svého vnitřního světa, jak prožívá vnitřní neklid, protože není spokojená s tím, jaký život žije. Krátce šťastná je, když si vezme svou životní lásku Antona, postupem času však poznává, že všechno není tak růžové, jak se zdá.
Moc se mi líbilo závěrečné vyznění knížky: Hedvika je jako stará žena smířená se svým osudem, bilancuje, vzpomíná, a nikomu nemá nic za zlé. Ví, že si asi vybrala špatného muže, nicméně prohlašuje, že tak to zkrátka mělo být a že všechno nebylo jen špatné, dokáže pochopit, že Němci byli odsunuti, nevidí totiž jinou možnost, jak by mohli dál v Ašském výběžku dál žít. Je si vědoma toho, že život není černobílý a že se mnoha lidem ukřivdilo, ale nedá se dělat nic jiného než se s tím smířit a jít zkrátka dál. Ale není to rezignace, je to moudrost a sofistikovanost člověka, který takto dokáže uvažovat.
Kniha je autorčinou prvotinou, podle mého názoru velmi vyspělou, líbí se mi, jak autorka píše, jakým způsobem příběh vypráví, vůbec nic mi nikde nedrhlo, nic mi nevadilo, nic mi nepřekáželo. Pro mě je tedy román i autorka velkým objevem a moc se těším na další knihu.
Hodnocení: 5* z 5*
Zajímavý životní příběh - během jednoho dne jsem měla přečteno . Ale jak už je tu zmíněno - čekala jsem něco víc o kraji , který je pro mě jakožto obyvatelce Jihozápadu sice hned vedle, ale moc o něm nevím .
Zajímavý pohled hlavní hrdinky, Němky, na život v Sudetech. Dobře vykreslené vztahy na vsi, každodenní život, strasti i radosti. Je dobře, že se najde kniha, kde se nepíše jen od odsunu a válce, tady se dozvíme, jak Němci žili před válkou, což asi většina z nás neví, když nepocházíme z té oblasti. Pár věcí by šlo dotáhnout, ale zasloužené 4*
Kniha mi připadala hodně syrová, povrchní, s minimem děje. Hedvika řešila pouze své pocity, ale bez emocí nebo empatie. Nebyla to zrovna postava, ke které by čtenář vzhlížel.