Bílý samum a jiné povídky z Plání
Karel Klostermann
Soubor povídek Karla Klostermanna odehrávajících se na šumavských Pláních: Vánice, Korálky, Zmizela, Bába, Co Nový rok nadělil dědečkovi, To byl špás!, Bílý samum a další.
Přidat komentář
Vzal jsem si dlouho odkládaného Klostermanna, jako oddychovku. Výlet po staré Šumavě, Vimperk a Prachatice... Vyklubala se z toho více náročnější kniha o tvrdém životě místních obyvatel, než jsem vůbec tušil.
Knihu jsem si koupila v muzeu v Kašperských horách, vůbec jsem ji podle názvu neznala, tak jsem se těšila na něco nového a opět jsem se vůbec nezklamala. Tentokrát se jedná o povídky, které jsou z většiny dost drsné, ale bohužel, z reality tehdejší doby, kdy zvláště zimy bývaly na Šumavě nekonečně dlouhé, nelítostně kruté, kdy člověk byl ohrožen na životě každým dnem, sotva jen vytáhl z chalupy paty, nebo vystrčil nos, kdy děti se musely plahočit daleko do školy s nejistotou a starostí, zda se vůbec živé vrátí domů. Ale i přesto - moc krásná kniha.
Autorovy další knížky
1955 | Ze světa lesních samot |
1972 | V ráji šumavském |
1941 | Mlhy na Blatech |
1971 | Skláři |
2004 | Erotomanie |
Život na staré Šumavě byl velmi těžký. Tvrdá práce v lese, často nuzné bydlení v nějaké lesní chatrči či chalupě, kruté zimy si vybíraly svou daň a zároveň utvářely charaktery lidí, kteří zde žili. Výraz "Samum", který si Klostermann tak chytře vypůjčil, asi nikdy nezapomenu a patrně ho zařadím do vlastní slovní zásoby. Příchod zimy na horách přinášel velké starosti. Klostermann v této povídce velmi dobře ukázal, co zimní nevyspytatelné počasí dokáže. Tento příběh jsem od dětství slyšela v nejrůznějších podobách. Nicméně, až Klostermann ho dokázal vyšperkovat. Řekla bych, že každé hory mají podobnou legendu.