Bílý žralok
Peter Benchley
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366048/bmid_bily-zralok-C0d-366048.jpg
4
36
36
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Nuda alebo inými slovami aby som citoval Rain Mana: o-ouuu. Toto Benchleymu nevyšlo. Pôvodne som chcel napísať, že Čeľuste sú oproti tomuto hororové veľdielo, ale potom som si uvedomil, že vlastne ani ony nie sú plnokrvný horor, ale „iba“ dráma, v ktorej „náhodou“ raz za čas nejakého nešťastníka roztrhá a čiastočne zožerie žralok. Bílý žralok je na tom podobne: venuje sa (nezaujímavým) postavám, ktoré medzi sebou vedú tonu (mdlých) dialógov. Dokonca nechýba moment, v ktorom kompetentní odmietnu uzavrieť pláž „len“ kvôli nejakej trápnej hrozbe o zle číhajúcom v okolitom oceáne, no a raz za čas sa na scéne vyskytne nudný netvor (ani sám poriadne nevie ako) a mdlo zožerie človeka. Chcel som skonštatovať, že tému čiastočne ozvláštňuje aspoň (keď už nič iné) atypické (a vcelku nečakané) napojenie na Druhú svetovú vojnu... ale klamal by som. Najviac sa mi páčili momenty z pohľadu príšery, no i to je kópia Čeľustí. Sorry, Péťo, toto fakt nie.
Kdyby se Peter Benchley, autor slavných Čelistí, držel i nadále zkoumaní mořských hlubin a podivuhodných živočišných forem, které je obývají, udělal by bezpochyby lépe, než když se vydal cestou pohrobků nacistických genetických výzkumů. Na začátku, kde jsme se seznámili s oceánologem Simonem Chasem a vydali se s ním a jeho synem Maxem sledovat chování žraloků na širém moři, to bylo ještě bez problémů, dostatečně napínavé, zábavné a záhadné. S rozkrývání tajemství bílého žraloka se to bohužel začalo zvrhávat do fantasmagorického thrilleru hollywoodského stylu. Slabší jedinci zvrací, citlivé povahy se dojímají až k slzám, blázni se radují a čtenáři, očekávající alespoň úroveň náčelníka Brodyho, skřípou zuby. Ta prvoplánovost a senzacechtivost z toho přímo stříká na všechny strany a nebývale kazí dojem. Finále na Osprey Islandu je pak cliffhanger b-čkové kategorie jako z encyklopedie. Chápu, že Benchley chtěl tentokrát napsat něco trochu jiného, aniž by se vzdálil prostředí, které tak dobře zná, ale v případě Bílého žraloka bylo přání otcem myšlenky a moc se to nepovedlo.
Tak tohle je kniha-obrovské zklamání. Miluju žraloky a jakmile vidím knihu o nich, musím ji přečíst. Tohle pro mě bylo utrpení a jak jsem napsala na začátku, veliké zklamání.
Má to spád, je to napínavé, klasická romantika hlavního hrdiny. Přirovnal bych to k béčkovým hororům, ovšem v tom dobrém smyslu.
Ajta krajta, to byla ale smaženice - Benchley to tam sypal jak Babica do hrnce - ocelově ozubené, geneticky vyšlechtěné nacistické obojživelné monstrum, které si ve vodě podá i samotného Velkého bílého jako nic - nemluvě o rychlosti ... , kterého pronásleduje rozvedený klaďas na vlastním ostrově společně s Mengeleho učedníkem nad hrobem a nesmí chybět ani šťabajzna, která to koření svým šarmem a dobrotivostí - 40 %
Líbil se mi hodně napínavý děj, knihu jsem si užívala asi do půlky, zklamal mě moc přehnaný konec.
Tak toto pro mě bylo milé překvapení neboť jsem čekal slabší čelisti a on se z toho vyklubal fantastický příběh plný náhlých zvratů. Prima se to četlo a zvládl jsem to za dva dny.
Žraločí zuby z oceli, exotický ostrov, rozvedený správňák a Mengeleho odkaz.. Napínavé to bylo, ale můj hlavní dojem z četby téhle knížky je spíš napětí z toho, kam až ta překombinovanost půjde a jestli se připlave podívat ještě Nessie z Lochu. :)
Sci-fičko ako z 50tých rokov. Akýsi klon človeka a žraloka, pokusy vedcov ešte z II. sv. vojny, a to všetko zmixované na spôsob čeľustí.
mám velmi oblíbené knihy Benchleye - ale whajtžralok zastínil všechny čelisti, bestie, krakatice.....
Dalo se to číst. Troška napětí a geneticky upravený mutant lehce připomíná Čelisti, leč není to úplně ono. Nenadchne ani neurazí.