Biomanželka
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411720/bmid_biomanzelka-iGL-411720.png
3
1124
1124
Biomanželka/Biomanžel série
1. díl >
Autobiograficky laděný román českého autora, který se s vervou opřel do nového životního stylu části české populace. Autor, který se po celý čas svého vyprávění netají tím, že napsaný příběh je inspirován jeho osobou, se rozhodl za pomoci humoru a místy až kruté ironie popsat nový životní styl "eko-bio" ženy.
Přidat komentář
Občas jsem se zasmála pohledu spisovatele na určité situace. Celkově nic moc.
po třech výborných knihách (Mafie v Praze, Mráz přichází z hradu, Román pro muže) je tato kniha tragický omyl, námět není špatný, ale příběh je příliš unylým sledem jen občas mírně vtipných událostí
Tady budu ostře ve sporu s některými literárními znalci, ale Biomanželku považuji za nejlepší autorovu knihu (přestože kritika za první a poslední hodnotné dílo Viewegha považuje konsensuálně Báječná léta pod psa).
Kniha je nadčasová, vtipná, autor byl v té době ještě zdravotně v pohodě, takže absentují mstivé citové výlevy směrem k exmanželce, má to tempo... Nadto je kniha psána jakoby ženskou autorkou, takže vypravěč je rafinovaně stylizován. Přitom autor předběhl dobu. V době, kdy Biomanželku napsal, byla biománie (ale i greenwashing nadnárodních korporací) teprve na vzestupu a ty pravé biomanželky nastoupily až se současnou generací kavárenských hipstrů, kteří si dávají výhradně biohranolky z domácího políčka v ceně tří eur za sto gramů.
Vzdala jsem to na 43 stránce... Nešlo to... Jindy Michale a hlavně jinou. Věřím v lepší kvalitu jiných Vašich knih.
První kniha od tohoto autora která se mi vyloženě nelíbila. Byla jsem ale v nemocnici a měla s sebou jen dvě knihy a tak jsem díky nudě prokousala až na konec. Žádný pořádný děj, vyprávění z pohledu šílené duly bylo nepovedené. Zasmála jsem se snad jen jednou.
Možná to nebyla nejlepší volba začít s Vieweghem zrovna Biomanželkou. Taky po všech negativních recenzích jsem neočekávala, že se u knihy tolik pobavím. Naprosto s Mojmírem soucítím a obdivuji ho, co všechno vydržel! Svět se zbláznil a bohužel takovíto biolidé se rozmnožují. Tato emancipace a feminismus mi přijdou úplně šílené a docela lituji chlapy, co mají bioženy. Hvězdu strhávám za to, jak se choval k té dule (i když ho chápu a asi bych z ní zešílela, ale nemusel ji tolik urážet), za docela dost sprostých slov a na mě si až moc stěžoval. Mohl se jako chlap vzchopit a nedovolovat jí své bionářky. Ale o tom to je, že to bylo jedno velké stěžování si.
Mě tam vlastně chyběl pořádný příběh. Ten, pro který byly tak pracně vystavěné kulisy. Jako stavět rok dálnici a ani se po ní neprojet. Jinak "Mojmír" to nepochopil. On od svatby nebyl postupně na 10.místě. Jen od narození dětí stále na 3. Po dětech na piedestalu se druhé místo neustále proměňovalo... A myslím, že většina matek to tak má. Jen ty reálie a rekvizity má každá jiné.
Již několikátá kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla. Bohužel se ale stále utvrzuji v tom, že to nejlepší, co Michal Viewegh napsal, jsou Báječná léta pod psa.
Téma knihy je aktuální, ale způsob vyprávění příběhu mi nesedl. Neustálé skákání v čase by se ještě dalo snést, ale vyprávění příběhu muže ústy duly, mi přímo drásalo nervy. Postavy románu mi byly krajně nesympatické, nejvíce dula.
Nad některými pasážemi v knize jsem se pousmála, proto nakonec dávám dvě hvězdy. Svůj podíl na tom ale má i můj obdiv k autorovým znalostem literatury a filosofie, které v textu opět dokládá hojnými citacemi.
První část knihy a můj dojem bych vystihla takto: "Chudák muž." neb jak známo, sarkasmus a jízlivost je vedlejším efektem psychického utrpení. Po přečtení to vidím následovně: "Jaký sis to udělal, takový to máš. Kdyby to bylo k nesnesení, tak by ses rozvedl.", což k faktu, že jsem pro rozvody pouze v těžko řešitelných situacích, nikoli při každém drobném nedostatku, o něčem svědčí. U hodně věcí jsem trpěla s Mojmírem(na druhou stranu má také názory/vlastnosti , které mi vadí),i když jsem žena, a příběh mi přišel věrohodný(vzhledem k "doznání" autora v interview vcelku logické).
Nakonec jsem se u autora odhodlala k udělení třetí hvězdičky za nevšednost tématu a nejspíš i za pohled do všedního života oněch lidí, ačkoliv mě kniha velice iritovala v užívání vulgarismů a nespisovné češtiny ze strany autora, což je ovšem u knih p. Viewegha bohužel typické.
Takhle to dopadne, když chcete zkritizovat bio/eko lidi, ale potřebujete to natáhnout do celé knihy.
Na obsah sdělení příliš mnoho zbytečných slov. Je to zdlouhavé a vesměs prázdné. Nejdříve to vypadá slibně a mihne se tam pár zajímavých bonmotů, ale pak to ztrácí autorovou sebelítostí, nepřesvědčivě replikovanou ústy abskolutně nerealisticky vykreslené duly. Kdyby to psal v ichformě, udělal by lépe.
Zajímavý a pro Viewegha nezvyklý počin. Ačkoliv jsem žena a troufnu si říct, že i docela aktivní na poli aktivit pro děti, feminismus nesnáším a obzvlášť pasáž o močení ve stoje a celkově extrémní názory duly, mě dost dráždily. Po přečtení téhle knížky doufám, že se nikdy nepřiblížím k tomu, aby ze mě byla matka z povolání. Děti by měli vědět, že i rodiče mají svoje záliby a svůj život. Motiv biomanželky je zde silně přehnaný, ale něco pravdy na něm bude... Holky, berte své chlapy jako sobě i dětem rovné parťáky! :-)
Kniha se mi četla hodně těžce. Nebyla to první kniha od tohoto autora, ale zase o něco víc mě přesvědčila o tom, že nebudu ta pravá cílová skupina Michala Viewegha. Humoristický román si představuju já osobně jinak. Přišlo mi to takové křečovité a těžko uvěřitelné. Tolikaleté soužití s dulou... To jako vážně.....? Na druhou stranu ta posedlost bio, eko... to je dnešní realita.
Kniha mi přišla do ruky náhodou, přečetl jsem ji po chvilkách během vánoc za dva dny. Typická oddechovka. Jistě pobavila. Autora obdivuji, že na dané téma dokázal napsat 165 stránek a místy velmi obratně a trefně. Zlehčování celé vlčí smečky kolem jeho biomanželky mně, přiznávám, káplo do noty. Myslím si, že si vymýšlíme zástupné problémy z nedostatku těch skutečných. Nevím zda by se biomanželka tak aktivizovala, kdyby zůstala knihovnicí a vzala si třeba učitele, který nepíše knihy. Asi by žila jinak. Mojmíra až tak nelituji, každý svého štěstí strůjcem, on i sám autor mají své veřejně přiznávané slabiny.
Tuto knihu jsem dočetla jen proto, že jsem chtěla přečíst nějakou knihu od Michala Viewegha, byla jsem zvědavá na jeho styl a asi jsem si nevybrala úplně dobře. Moc humoristicky román nepůsobí, utápěla jsem se v něm a četlo se mi velice ztuha.
Nevím moc, co si o té knize mám myslet. Vyprávění z pohledu duly mi nesedělo, ale jinak je to nápad velice dobrý!
Přijde mi, že tato proměna čeká mnoho žen, které se dobře vdají, a nemají tak na práci nic jiného, než přemýšlet o tom, jestli nejsou v okolí taky podobné ženy, které se také dobře vdaly, a nechtěly by se společně účastnit "harmonického rozvoje všech dětí" a "ekologické výchovy" a "lásky k přírodě a k tvoření".
Kniha pro mě, jakožto matku na rodičovské, která málem spadla do již zde zmíněné bio eko mánie, byla zajímavá. Přijde mi jako jedna z lepších. Ženy ji při čtení musí brát s nadhledem.
Štítky knihy
česká literatura čeští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Noční můra. Muži pozor, pokud jdete na rande a Vaše rozmilá potenciální přítelkyně má tyto tendence, rychle pryč! Ženy, pokud máte tyto tendence, vzpamatujte se!